Jak se daří Ondráškovi?

Dneska se trochu netradičně vyhnu tématům jako je jídlo či cvičení
a budu se věnovat něčemu mnohem roztomilejšímu - mému bráškovi!
I když jednu věc s těmi všemi dobrotami společnou má - je prostě k sežrání :) Už dřív jsem vám o něm psala a ukazovala vám i nějakou tu fotku. A protože čas letí a naše fotoaparáty neotálejí, máme jich už teď velkou spoustu. S mamkou jsem se tak nějak bavila o blogu a o tom, jak mi tu a tam nabídnou nějakou spolupráci a pošlou mi třeba něco dobrého na ochutnání a dospěly jsme k názoru, že nějaké dobroty by si zasloužil i Ondrášek. No proč by taky nemohl něco otestovat, žejo? :D Takže spíš tak z legrace jsem řekla, že bych ho tedy měla na blogu ukazovat častěji. Vlastně nevím, proč mě nenapadlo mu nějaký ten příspěvěk věnovat už dřív! :)

Ondrášek se narodil 22. srpna, takže za pár týdnů už bude slavit 3 měsíce. A musím říct, že se mění každým dnem :) Je to až neuvěřitelné, jak rychle se takové mimčo vyvíjí. A já si to jako starší setřička užívám a sbírám zkušenosti do života - přebalování, krmení, procházky...všechno si zkusím. Pravda, netrávím s ním tolik času, protože jsem často v práci, ale to mi nezabrání mu věnovat každý den alespoň chviličku a jednou za čas ho na chvilku mamce pohlídat nebo vzít ven :)

Nejvíce miluji ten jeho úsměv. Ještě před pár týdny to neuměl, ale teď už se směje na všechny okolo. A těším se na něj každý den. Vždycky když příjdu a jdu se na něj hned mrknout, pozdravit ho, tak se na mě začne usmívat. Jako by měl radost, že mě vidí. Spíše má radost, že mu zase někdo věnuje pozornost :D Pak se culí na celé kolo a řeknu vám, že to je fakt nakažlivé. Úsměv takového mimča vám hned zvedne náladu :)

Tady je jedna starší fotka s jeho novým kolotočem do postýlky. I hračky už celkem vnímá a líbí se mu, jak se nad ním něco houpe nebo točí. Ale nad jedním jsme s mamkou přemýšlely - proč všechny hračky a kolotoče pro mimča hrajou pořád stejné melodie a ukolébavky? Pořád to samé, co ještě bylo za času mě a mého druhého bráchy. Taky by mohly občas přijít s něčím novým, ať nám pak doma nehraje kolotoč, sluníčko i želva úplně to stejné :D

A Ondrášek v kočárku - ten osudový den, kdy jsem ho konečně po 2 měsících vzala sama na procházku. V kočárku je vždy strašně klidný a povětšinou spí. Doma se dokáže vztekat, ale jakmile se rozjedete s kočárem, tak je najednou všechno v pořádku. Ale vypravit se s ním ven, to byl pro mě teprv oříšek. To bylo vzteku a nářku a než jsem se stihla obléct, tak se chudák hodně naplakal. Zrovna jsem s ním byla sama, tak jej neměl kdo zabavit. A nejsem v tomhle ještě tak zběhlá jako mamka. Takže jsem se ve výsledku oblékala nejméně 30 minut - ono střídavě houpat kočár a navlékat si ryfle není žádná sranda. Teď už soucítím se všemi maminkami! :D

Když spinká, tak je vůbec nejroztomilejší. A nejlepší je, jak se mu ještě něco zdá. Často vypadá, jako by ze spaní jedl. Nebo má strašidelné sny a leká se. Mamka ho dokonce prý párkrát zaslechla, jak se ze spaní směje :D

Ondrášek s jeho tatínkem - jako by si z oka vypadli :)

Nejroztomilejší - když vám usne v rukou :)

Ondra s mamkou :)

A ještě i s babičkou - tou nejlepší na světě samozřejmě :) Vychovala nás už spoustu a já si to náležitě užívala, když jsem byla její úplně první vnučka. S dětmi to prostě umí :)

Ondráškovo oblíbené místečko na gauči - plné dek a polštářů :)

A hračka, která nikdy nesmí chybět - klasický štěrkací špendlík, se kterým jsme u nás vyrůstali všichni. Už si jej dokonce zvládne pěkně držet v ručičce :)

A nakonec mí dva bráchové dohromady. Jojo, sestřičku jsem si přála, ale nevyšlo to. Holky se u nás jaksik rodí asi jenom jako prvorozené. Od mamky sestra má taky jednu dceru a pak dva syny :) 

Z fotek je to prozatím asi vše. Zjistila jsem, že vlastně nikde nejsem s Ondráškem vyfocená já - snad jen na fotkách
z porodnice. No aspoň vím, že to musím taky brzy napravit :)