Progress? I don´t need this anymore... aneb nalezení rovnováhy a spokojenosti :)

 No jasněže kecám! Žádná ženská snad se sebou nikdy nebude 100% spokojená a kdokoliv je rád za jakýkoliv, třeba jen malý pokrok. Tak jako tak, někdy mi ta touha po "dokonalosti" přijde přehnaná. A mám pocit, že v poslední době to na sociálních sítích opět graduje. Kdysi to byly modelky časopisů, po jejižch postavách každá druhá toužila. Dnes již tímto trendem většina opovrhuje a propaguje touhu po zdravém, pevném, fitness těle. Což je samozřejmě jistě pokrok k lepšímu a zdravějšímu cíli....tedy pokud i ten není přehnaný :)

Nízké procento tuků, kvalitní svalová hmota, vyrýsované buchty na břiše, krásně zaoblená ramena a vypracované ruce...mám pocit, že právě tohle začíná být trendem dnešní doby. Nebo je to jen tím, že sleduji denodenně tolik fitness stránek a skupin? Tak či tak, za posledních pár let se v tomto společnost určitě neskutečně posunula. Někdy mám však pocit, že to je v mnoha případech přesun z jednoho extrému do druhého - denodenně vidím příspěvky mnoha holek, jak se svěřují, že mají v těle 15% tuku a méně a jak jsou s tímto nespokojené. Vždyť 12% už je nejnižší zdravá hranice pro ženy! Některé touží vypadat jako vyrýsované fitness závodnice po celý rok. Některé tvrdě dřou a vypadají tak. Já taky chtěla, ale změnila jsem názor.

Proč?

Mám pocit, že je to prostě aktuální trend, který hýbe světem a internetem. Byly chvíle, kdy jsem si uvědomila, že chci jít
do extrému jenom proto, že do tohoto extrému chce jít spousta dalších a že to mnoho lidí obdivuje. Cítila jsem se nucená vypadat speciálně jenom proto, že se skrze tento blog prezentuji na internetu a taky proto, že pracuji jako trenérka. A řeknu vám jedno - neuvěřitelně mě to v některých chvílích stresovalo. Nechtěla jsem to kvůli sobě, ale kvůli tomu, že jsem měla pocit, že se to ode mě očekává. A to je ta jehorší motivace vůbec. Ne, blbost. Ono to vlastně je úplně pravý opak motivace. Což vysvětluje i to, proč jsem až k tomu "extrému" nikdy nedošla :)

Neříkám, že nechci vypadat dobře. Že nechci být štíhlá, mít svaly, mít dobrou fyzičku, pevnou postavu, třeba i v některých momentech krapet vykukující břišáky...ale na druhou stranu nepotřebuji být ani pouze kost, sval a kůže a extra vyrýsovaná jak je rok dlouhý. Neberu to těm, co tak vypadají - naopak je obdivuji a moc jim to přeji :)

Já už si myslím, že jsem víceméně svůj bod spokojenosti našla. Nepotřebuji již extra nabírat svaly - mým cílem nikdy nebylo jich mít nějak extra moc a nyní jsem s tím, co mám spokojená. Ani nepotřebuji být extra drobná a vysekaná, raději si ponechám krapet ženských tvarů. Takové ty zakleté 2 kila tuku by klidně jít dolů mohly, ale to si říkám celý život vždy, kdy se dostanu do tohoto bodu, který je pro mé tělo asi nejpřirozenější. A ani s nimi to není žádná tragédie. Takže ve výsledku jsem vlastně asi konečně dosáhla nějaké té pomyslné rovnováhy :) Konečně jsem si uvědomila, že jestli chci něco dělat, tak to budu dělat už jen sama pro sebe, protože na názoru sebe sama přece záleží vždy nejvíce.

Každý jsme originál a každý máme svůj cíl a motivaci. A to je přece dobře, protože na světě by to byla pěkná nuda, kdyby byl každý stejný :) Tak se držte toho svého a nenechte se strhnout okolím ;)