Já, můj životní styl a rodina

Typické jídlo na rodinných sešlostech. A to je jenom malý zlomek toho, co všechno je schopna babička připravit :D

Pokud se rozhodneme změnit svůj životní styl k lepšímu, reakce okolí nemusí být vždy přívětivé. Naše rodina či přátelé jsou léta zvyklí na určitý typ stravování a tím, že začneme jíst jinak, se jim můžeme najednou jevit divní. Nechápou to, že chceme jíst zdravě, říkají, že to přeháníme, utahují si z nás. Tedy...v některých případech. Ne v každé rodině to tak musí nutně být. Hodně z vás se zajímalo o to, jak to mám já. Jak reagovala má rodina na to, že jsem začala jíst jinak a zdravěji a pravidelně cvičit. Dnešní článek bude tedy tak trochu povídací a spíše o mě :)

Úplně si vybavuji své začátky, kdy jsem pravidelně chodila za rodiči a prosila je o peníze na ovoce, zeleninu a jogurty. To byly mé první, vždy krátkodobé, pokusy o hubnutí a zdravý životní styl. Cítila jsem se trapně, když jsem "cvičila" v pokoji a někdo vešel. V uvozovkách to píšu proto, že dnes bych to ani nějakým extra cvičením nenazvala :D Myslím, že už v té době to mí rodiče chápali a tolerovali. Pamatuji si jen jeden případ, kdy mi mamka v 15 vyčetla, že jsem si vzala do školy na svačinu pouze jablko. Říkala, že nechce, abych skončila jako anorektička někde v nemocnici. Asi měla trochu obavy. Pravda, mladá holka najednou začne jíst jinak. K poruchám příjmu potravy jsem tehdy ale měla opravdu daleko. Vždyť jsem jedla rohlík se sýrem v domění, že je to takhle určitě zdravější než se šunkou :D

Jo, to byly mé začátky. Ale to jsem zase trochu odbočila. Abych se tedy vrátila k tématu :) Za svou rodinu jsem opravdu ráda, protože je velice tolerantní, nerýpe do mě a nechá mě žít si po svém  - samozřejmě tedy co se jídla a cvičení týče. Dostávám kapesné + nějaké stravenky a jídlo si kupuji sama. Určitě si pamatujete články, ve kterých jsem vám představovala své místo na jídlo v lednici i svou malou spíž. Prakticky všechno jídlo si kupuji sama, až na takové věci jako jsou vajíčka, šunka, sýr a základní potraviny všech domácností, jako je sůl, koření, mouky, oleje apod.

Obědy jsem se taky naučila vařit si po svém. Chodívala jsem do školní jídelny a teď už si vařím doma. Mamka je stejně mnohdy v práci a čas oběda pro zbytek mé rodiny je často až v 7 večer :D Nebo prostě uvaří něco, co mi vážně ani nechutná. (Rozmixované vepřové v rosolu z plechovky? Děkuji pěkně. )  Ale občas si dám oběd s rodinou. Hlavně o víkendech nebo když se přes týden navaří v normální hodinu dostatek něčeho dobrého.

Občas se nějaké narážky na mou zdravou stravu objeví, ale spíše jsou myšleny pro pobavení, ne zle. Osobně jsem se musela doslova smát, když mi můj mladší brácha jednou při večeři řekl: "To musí být strašné dívat se na mě, jak jím smažák s hranolkama, když ty musíš jíst tohle." To jsem zrovna měla výborné plněné vaječné omelety. Nebo když si mamčin přítel měsíce myslel, že se do cvičení musím nutit, že mě to nebaví a dělám to jenom kvůli postavě. Pak byl opravdu překvapený, když jsem mu řekla, že mě to baví. Jako by si všichni mysleli, že strašně trpím :D 

A co vaše rodina a zdravý životní styl? Tolerují ho nebo mají pouze nepříjemné poznámky?