 |
| všechno je to v hlavě ;) |
Ačkoliv jsem o záchvatovém přejídání již napsala 2 články (mrknout můžete sem a sem), dotazy právě na toto dostávám poměrně často. Ono není lehké dát zaručený návod, jak se toho zbavit. Ale jelikož se s tímto problémem očividně potýká více z vás, pokusím se vám stručně přiblížit alespoň to, jakým způsobem se to povedlo mně :)
První si vymezme, co vlastně tím záchvatovým přejídáním mám na mysli. Rozhodně nemyslím to, že si dáte po večeři dezert navíc a cítíte se přejezení. Ani kdybyste snědli celou tabulku čokolády, nemusí se to považovat za záchvatové přejídání. U toho jde totiž právě o ten záchvat. Kdo to zažil, ví, o čem mluvím. V tu chvíli je vám prostě jedno, že jste přecpaní k prasknutí, že vám je špatně, prostě potřebujete jíst dál a dál... Není to jako zahánět běžný hlad, spíše jde jakýsi vnitřní hlad, který nejde utišit. Myšlenek na jídlo se nemůžete zbavit a kolikrát to směřuje až k pocitům zoufalství. Množství jídla není podstatné, ale většinou je hodně, opravdu hodně velké.
A jak jsem se ho zbavila já? Jednoduše, začala jsem být šťastná :) Bojovala jsem s ním skoro 4 roky,s různou intenzitou, v různých intervalech. Přiznávám, že ještě letos na jaře, možná i v létě, mě to občas přepadlo. Proto je mi jasné, že vrátit se to může kdykoliv, zejména v závislosti na psychickém stavu. Protože psychika v tomhle dělá hodně. Podstatný krok u mě byl to, že jsem začala dělat naplno to, co mě baví a využívat efektivně svůj čas. Takže chodím cvičit, jezdím do práce, která mě baví a do školy, která mě překvapivě zatím baví taky :D Mimoto jsem taky přestala být pořád zavřená sama doma a více času trávím i s rodinou. A to nejdůležitější? Mám ráda sama sebe a své tělo! To podle mě způsobilo ten největší rozdíl. Najednou se cítím strašně spokojeně a sebevědomě. A to je ten život hned veselejší :)
Kromě psychiky je třeba si urovnat i jídelníček - pokud se budete v jídle podhodnocovat, bude o to těžší se přejídání zbavit. Nehladovte, neomezujte se, jezte dostatečně. Když budete jíst málo, budete mít tím spíše chuť se pořádně najíst a zároveň budete mít špatnou náladu - a tím jsme zpátky u psychiky ;) Možná se tomu teď těžko věří, ale jakmile budete prostě v pohodě, tak i hubnutí půjde samo bez nějakého většího omezování. Já jsem toho příkladem :D
A psychický problém může mít různé původce - stres ze školy, problémy v rodině,...cokoliv. Nejdůležitější je problém najít a pak vyřešit ;)
Takže nezapomeňte - jídelníček + psychika! Může to být dlouhá cesta, ale stojí za to. Já taky bojovala způsobem, že jsem postupně prodlužovala dobu mezi přejídáním - týden, 2 týdny, 5 týdnů... Teď už si ani nepamatuji, kdy jsem se přejedla naposledy ;)
Všem vám, co s tím bojujete ,moc držím palce, protože vím, jak je to nepříjemné. A doufám, že vám tento i mé ostatní příspěvky alespoň trochu pomůžou ;)
FACEBOOK - STRÁNKA
FACEBOOK - SKUPINA
FORMSPRING
Tak třeba se téhle svojí noční můry zvané záchvatovité přejídání taky jednou zbavím. Zatím se mi to nepodařilo. Když už mám pocit, že je pryč, zase mě lapí.
OdpovědětVymazatÚplně tě chápu, taky jsem si kolikrát myslela, že už mám vyhráno a ono nic. I teď to radši neberu jako 100% jistotu. Je to dlouhodobější cesta, ale určitě to´taky zvládneš překonat ;)
VymazatKrásně napsáno, vím o čem mluvíš - taky se mi to několikrát stalo, a nacpala jsem do sebe i věci, na které jsem ani neměla chuť a ve skutečnosti mi ani nechutnají. Bylo to hlavně v době, kdy jsem se snažila jíst málo a plno věcí si odpírala, už je to naštěstí pryč. A naprosto souhlasím, že nejdůležitější je psychika - kdo je sám se sebou spokojený a má rád své tělo,nebude s tím mít problémy..
OdpovědětVymazatTak tak, jak to člověka popadne, tak je mu pak i jedno co jí, hlavně že jí... No hlavně že sis taky uvědomila, že odpírání je špatné. V opačném případě bys nám určitě nedoporučovala tolik dobrůtek a receptů a to by byla škoda :D
VymazatMoc hezky napsáno, naštěstí mě tohle už netrápí, snad vydržím :) nejhorší to bývalo s čokoládou, njn, hořčík jsem si naháněla čokoládou :) :)
OdpovědětVymazatDržím palce :) No je lepší se najíst pořádného jídla, kde je ten hořčík, než to pak muset dohánět čokoládou. Ale občas i trocha té čokolády neuškodí :D :)
VymazatJá ho mám odjakživa hrozně nízkou hladinu, takže si sem tam musím lupnout Magnosolv, zvlášť teď, když každý den cvičím. A když mám chuť na čokoládu, dám si kousek pořádně tmavé ;)
VymazatPěkný článek :) je fakt, že psychika dělá divy. Dneska mě sice nepopadl žádný záchvat, ale spíš jsem nevěděl, kdy přestat. Mám na mysli mé první burákové máslo :D no a třetina je fuč :D no co stane se :) však já to vycvičím ;)
OdpovědětVymazatNo to taky bývá občas problém, když člověk nedokáže přestat. Ale u prvního burákového másla je to celkem pochopitelné :D Tím spíše, když je to to skvělé z Lidlu, žejo :-P :D
VymazatNaštěstí jsem už přestal :D ale bylo to těžké :D Tak, tak, jiné jsem nejedl, ale toto je skvělé ;)
VymazatMe se z vždycky začne lepit v puse, když ho jím po lžičkách, takže ho tímhle způsobem většinou naštěstí moc nesním :D
Vymazatto jsem vyřešil tak, že to prostě zapiju a jedu dál :D ale je lepší být mimo dosah vody, člověk pak toho tolik nesní ;):D
VymazatTaky jsem to párkárt zapíjela, ale mlíkem no :D Ale snažím se tomu radši taky vyhýbat :D
Vymazatjá mám arašídový krém Jori a ten se teda v puse lepší hrozně :D taky to zapíjím vodou a jedu dál :D je to prostě hrozně dobré :D
VymazatNj, jak je něco dobré, tak člověka nic nezastaví :D O Jori už jsem četla, ale ještě jsem ho zatím nikde neviděla. Kde ho kupuješ? :)
Vymazattyjo, všechny ty články jsem zhltla jako jídlo při záchvatu..do teď jsem si nemyslela, že něčím takovým trpím a že by to mohla být porucha..prostě jsem měla pocit že jsem jediná, která to mám..trpím tím asi od doby, co mi bylo 15 a pořád jsem neměla měsíčky..moje babička mi nakukala takovou blbost, že když budu mít pod 52 kg tak je nedostanu..tehdy jsem měla 49kg, jedla jsem pravidelně, normální porce, ale prostě jsem nebyla tak rozmlsaná a nemívala jsem chuť si přidávat..potom mě doma začali vykrmovat, aby se mi roztáhl žaludek (ani jsem nechápala, že takhle je to špatně a že dávat mi dvojité večeře opravdu není řešení)..navíc jsou naši rozvedení, takže můj taťka, který by v takovéto situaci uměl správně zareagovat, tady pro mě prostě nebyl a sotva tušil, že nějaké problémy mám..a tak mě vykrmily nad 52..ale měsíčky pořád nikde..s 16tým rokem přišla návštěva gynekoložky a předepsaná antikoncepce, která mou váhu zvýšila na 58..zakulacovala jsem se, oblečení mi bylo těsné a mamka, namísto toho, aby řekla ať začnu sportovat a zpravidelním jídelníček řekla, ať pořádně papám a že zajedeme koupit nové kalhoty...na začátku loňského roku jsem zjistila, jak moc mi vadí týrání zvířat a během několika týdnů jsem přešla na vegetariánství a z něho na veganství..tato skvělá změna mi shodila 7 kg a já se cítila skvěle..chtěla jsem svoje tělo kompletně očistit i od chemických věcí a tak jsem přestala prášky užívat a menstruace naštěstí zůstala pravidelná..na podzim jsem už znala přípravu nejrůznějších veganských pokrmů a začala jsem mít takové ty podzimní zateplovací choutky..opět jsem něco připrala a po dobrých jídlech jsem si vypěstovala chutě a měla jsem potřebu si přidávat a přidávat..nejdřív jsem si toho nevšímala, ale pak jsem objevila zdravé blogy a dostala jsem chuť se sebou něco dělat..na začátku letošního roku jsem celý leden cvičila jill a stravovala se zdravě..jakmile jsem jillian docvičila, chtěla jsem pokračovat, ale k dalšímu cvičení podle ní byla potřeba svičební guma..než jsem se dopracovala k její koupi přišla i lenost a nechuť ke cvičení, která se vrátila asi dva měsíce před prázninama - před plavkovou sezónou..zas jsem cvičila jen asi dva týdny a když jsem věděla, že toho víc spálím, měla jsem chuť i víc jíst..a takhle se to opakovalo..pak jsem zase s cvičením přestala a teď si každou neděli říkám, že od pondělka už bude všechno jinak a budu jíst pravidelně po normálních porcích bez přejídání..ve škole se uhlídám, ale jak jsem doma u plotny, chutím nic nebrání..hledala jsem na internetu pojmenování své neřesti a až díky tobě jsem zjistila, že tyhle stavy má tolik holek..doufám, že díky tobě to zvládnu, protože tohle mi opravdu pomohlo..na svůj blog jsem o tomhle nikdy nepsala, ale děkuju, že prostřednictvím tohoto článku jsem měla tu možnost :)
OdpovědětVymazatJsem ráda, že ti článek pomohl :) Já si to taky ze začátku neuvědomovovala, že to tak má více lidí. Až se mi ulevilo, když jsem se dověděla, že je to celkem běžný jev ;)
Vymazatobčas mne to taky chytne, ale bojovat s tím lze...
OdpovědětVymazatJá se nikdy nepřejídala, tohle o čem píšeš vlastně neznám. Já spíš mám ty dny, kdy sním najednou tabulku čokolády nebo to arašídové máslo! Konečný efekt je asi stejný....taky s tím bojuju :)
OdpovědětVymazatAhoj, bohužel tím taky trpím. Článek mi bohužel nepřinesl nic nového, protože mi je jasné, že člověk se nad sebou musí zamyslet sám a komu není rady, tomu není pomoci :(
OdpovědětVymazatMinulý měsíc jsem pěkně hubla a stravovala se pěkně zdravě a myslím, že i dostatečně, sladké mi nic neříkalo a cvičila jsem. Ale už tomu budou 4 týdny, co se to ve mně zlomilo a já měla chuť na naprosto všechno a hned a rychle.. zajímalo by mě, jestli se někdo taky dovede tak nechutně přežrat jako já :( Byly to hrozné pocity, jako bych v břiše měla kamení :( Teď už se mi žaludek roztáhl a taky už nesním všechno naráz, ale dám si chvíli pauzu, ale stejně jím spoustu kalorií a nadmíru sladkého a prostě mi to tak hrozně moc chutná a nemůžu s tím přestat :( Samozřejmě jsem přibrala a hubnutí vyšlo vniveč :(
Snad někdy opět získám motivaci jíst rozumně.
Bohužel, můžu psát jakékoliv články, ale aby tohle člověk zvládl, musí pro to něco udělat. Takže chápu, že ti nic nového nepřinesl ;)
VymazatTaky jsem mívala takové ty stavy odhodlání, když jsem chtěla jet naplno. O to větší pak bylo zklamání, když se to nepovedlo. Chce to jít pomalu, netlačit na pilu, ale hezky krůček po krůčku ;)
taky se mi to občas stane. Třeba když si upeču buchtu dám si jeden kousek a chutná mi tak že si musim dat ještě jeden nakonec si řeknu že je to jedbo a s nim celou řadu .. :(
OdpovědětVymazatPřesně, taky jsem to tak kdysi měla. Nechápala jsem, jak někomu může stačit jeden kousek. Chtěla jsem být "normální". Ale vážně to jde překonat. Teď už to zvládám, dám si třeb 1 nebo 2 kousky a stačí mi to :)
Vymazatpodle mě je to celkem normální věc... když se stane že třeba půl dne žeru a nějak nemůžu přestat, tak si to ani nevyčítám.. prostě stane se a pak pokračuju normálně:-)ono když je mi fajn tak tu potřebu stejně ani nemívám:-)
OdpovědětVymazatPro některé to normální je. Ale pro jiné to může být deprimující a způsobuje to další nepříjemné problémy ;)
VymazatJenže když se fakt přejíš hodně, tak, že se ti špatně dýchá a cítíš se jak nafouklej hroch a pak ani nemůžeš sníst další normální jídlo dle jídelníčku, tak tě to fakt rozhodí, to mi věř :-) a ještě když se to opakuje furt dokola a ručička na váze stoupá...
VymazatMluvíš mi z duše.
OdpovědětVymazatJá jedla málo, stresovala se a byla naštvaná že mi to pořád nevychází .. že 5 dní z týdnu jím "krásně" a ty dva zbylé se přejídám = efekt nulový.
Ale ovšem koncem září sem to v sobě zlomila, stalo se něco co se asi stát mělo, nebylo to příjemné ale byl to bod odrazu, ten bod sem potřebovala. Ten den sem probrečela skoro celou noc, sebenenávist a dokonce i špatné myšlenky s nepěkným závěrem. Ale já věděla že tohle byla poslední kapka.
Od 1. října sem se nepřejedla.. držím se. Sladké už mě tolik neláká a taky to tolik neřeším, nic neplánuju, nedávám si žádné limity mám jenom jeden cíl - nepřejídat se, být spokojená a neustále na sobě pracovat.
Není každý den 100% ale to je život. Je důležité to překonat, upravit psychiku a jít do toho, přesně jak píšeš.
No vidíš, to je skvělé, že se ti tak daří! Je tak dál ;)
Vymazatpřesně včera mě to chytlo... celý týden se držím, ale víkend je pro mě metla... :( ale já na to přijdu a vychytám ;)
OdpovědětVymazatVíkendy jsou krizové pro hodně lidí - asi i proto, že mají konečně čas si dopřát jídlo ve velkém a nejsou tak zaměstnaní jako přes týden. Taky jím o víkendech podstatně více :D Ale nic se nemá přehánět no ;) Najdi si nějaký pořádný program na víkend, něco malého si dopřej, ale s míro ;)
VymazatPřijde mi, že hodně holek, které si o víkendu dají trošku větší porci jídla, honí je mlsná nebo sní více jídel za den už to považují za záchvatové přejídání. Nechci to nijak zlehčovat, nic o tom nevím, ale začínám si myslet, že všechny blogerky trpí záchvatovým přejídáním.
OdpovědětVymazatMožná je to blbě napsané, ale nemířím na nikoho konkrétního. Ani tím nechci říct, že si někdo vymýšlí, ale je to.. no, zvláštní. ;)
(Bože, teď to zní, jako bych ti nevěřila :D)
Úplně chápu, jak to myslíš ;) Cítím to podobně. I proto jsem se snažila vymyslet, co tím záchvatovým přejídáním myslím. Ono je to ale těžké. Kdo si tím neprojde, tak asi úplně nepochopí, jaký je v tom rozdíl ;) Já když jsem se svěřovala mamce, když už jsem byla psychicky úplně na dně, tak to taky nechápala a řekla mi, že si občas taky dá více sladkého... Když ten šlověk záchvat nezažije, tak asi nemůže moc srovnávat :)
VymazatUž tak dva roky se snažím o to jíst zdravě a celkem mi to jde (musím se pochválit;-). Ale zrovna před pár dny jsem si u sebe konečně něčeho všimla. Okrajově se to týká právě toho přejídání.
OdpovědětVymazatJím, protože si vzpomínám, jak moc dobře to chutnalo.
Jenže jak to pak jím, jsem zklamaná, protože to vůbec není tak dobré jako v mých vzpomínkách.
A já s jídlem pokračuju, protože si chci vynahradit to zklamání. Musím přece narazit na tu chuť, na kterou si vzpomínám. (A to už jsem v depce, protože jsem do sebe dostala x kalorií a já z toho ani neměla radost.)
Jenže já na ni nenarazím. Naopak jsem stále více zklamaná.
A tak skončím přejezená a z jídla neuspokojená.
Že jsem si tohle uvědomila, znamená pro mě hodně moc. Protože až to na mě přijde příště, budu vědět proč to dělám a snad tomu i zabráním.
Takže naprosto s tebou souhlasím, je to psychikou a člověk musí řešit to, co se mu děje v hlavě!
Magda
To se mi taky občas stávalo. Je dobře, že sis to uvědomila, teď už můžeš pracvovat na tom, abys tomu zabránila ;)
VymazatAký máš názor na low carb high fat diétu?práve o nej čítam a vyzerá to zaujimavo...aj keď pre mňa ako vegetariána by bolo asi náročné prijímať dostatok bielkovín....ono to v podstate nieje ani dieta,ale spôsob stravovania,za odpoveď dakujem
OdpovědětVymazatPodobné diety nepodpruji ;) Za mě prostě člověk sacharidy potřebuje, tím spíš, když sportuje. Vylučování jakýchkoliv živin ze stravy je podle mě pro tělo špatné ;)
Vymazatzaujimavy clanok (aj ostatne clanky su zaujimave, len nie ku kazdemu sa vyjadrujem ale citam ich:). Chcela by som k tomu, dodat tolko, ze poruch prijmu potravy je vela, mozno ani kazda nema svoje vlastne pomenovanie ale maju spolocne to, ze zacinaju psychickou nepohodou. Nie kazdy clovek ktory viac je ma poruchu stravovania, ma ju ten kto sa za jedenie tresta, obvinuje a celkovo sa citi zle a previnilo. Alebo ten kto sa jedenim odmenuje, dnes bol narocny den, tak si mozem dat to a to...Druha vec su chute, ktore sa ciastocne daju upravit pestrou a vyvazenou stravou, sem tam si dopriat co si telo pyta ale udrzat si od jedla emocionalny odstup. Jeme pre to aby sme zili, nezijeme pre to aby sme jedli. Presne ako napisala (Monika?) treba si usporiadat zivot, najst pravu pricinu toho preco nie sme stastni. A myslim si, ze malo kto je nestastny iba pre to, ze na nezmesti do velkosti xs, priciny byvaju ovela hlbsie a niekedy nie su zrejme ani cloveku samemu. Dost bolo poucovania :)
OdpovědětVymazatVelmi sa mi pacia tvoje food inspiracie, len vtedy ja bojujem so svojimi chutami, pretoze mam to stastie, ci smolu, ze uz pri obrazku alebo recepte si viem predstavit ako to jedlo bude chutit. A tak slintam pri pc a rozmyslam kedy, co ukuchtit:)megie
Děkuji, moc hezky napsáno. Souhlasím s každým tvým slovem ;)
Vymazatza nekontrolovane návali jedenia moze niekedy aj cukrovka, takze ked s tym mate problemy skuste si dat vysetrit hladinu cukru. megie
OdpovědětVymazatBojuju, bojuju a snad už vyhrávám :-) Dneska jsem o tom také trochu napsala, ale moc se za to stydím a nedokážu psát až tak otevřeně jako ty...Máš muj obdiv :-)
OdpovědětVymazatMyslím, že v dnešní zběsilé honbě za dokonalou postavou (a nejen jí) není nikdy dost článků o přejídání, sebevědomí a psychice:) Líbí se mi, že i když máš tak obrovskou návštěvnost si držiš tvé pravé "já" a netíhneš k extrémům.
OdpovědětVymazatDěkuji. Myslím, že by ani nemělo smysl se kvůli čtenářům nějak přetvařovat ;)
VymazatKdyž se nad tím tak zamýšlím, záchvatové přejídání mě paradoxně dostalo do anorexie. Jídlo jsem měla vždycky ráda, ale když jsem se přejedla, cítila jsem se nepříjemně a tak jsem to šla vycvičit. Takový zvláštní druh bulimie..
OdpovědětVymazatJídlo je vlastně dobrý sluha, ale zlý pán. Musí se umět zkrotit a užívat po troškách. Naplánovat. A někdy trvá dlouho, než se to člověk naučí...
Jinak, moc pěkný článek, donutil mě k zamyšlení :)
AHOJ PEKNY CLANOK MAM NA TEBA JEDNU OTAZKU. VIES MALA SOM SKORO 2 ROKY ANOREXIU A UZ SOM Z NEJ ASI ROK A POL VON A STALE NIESOM TAK HLADNA AKO BY DIEVCA V 15 ROKOCH MALO BYT NAPR. MAM RADA OVSENE KASE A DAVAM SI TAK 3PL A SOM NAJEDENA AKO KEBY SOM ZJEDLA VELKU BAGETU A KED NIESOM HLADNA TAK SI AJ TAK NIECO ZOBERIEM AJ KED JE TO VACSIE JEDLO JE AJ TOTO PREJEDANIE DAKUJEM ZA ODPOVED
OdpovědětVymazatSUPER BLOG
Tohle určitě záchvatové přejídání není ;)
VymazatDakujem velmi si mi pomohla a este dotaz co to potom je je to z toho ze som mala anorexiu dakujem este raz
OdpovědětVymazatNechápu, co potřebuješ vědět - že něco sníš, i když nemáš hlad? Já bych v tom nehledala žádnou vědu. Prostě třeba chuť si to jídlo dát? Co by to jiného mohlo být :)
Vymazattaky se s tím potýkám už asi půl roku:(ze začátku mi pomohlo cvičení,tak jsem se zvládla nepřejíst i dýl.ale časem jsem si zvykla a ted se přejídám v intervalech asi každy 4 den:(jsem z toho strašně neštastná..nevím co mám dělat:(vždy mě to uplně vydeptá:(už nevím co mám dělat..prosím o radu..nějakou...:(
OdpovědětVymazatAhojky..tvé články hltám už nějaký pátek a stále se vracím k těm o záchvatovém přejídání. U mě to začalo tím, že jsme se s kamarádkou rozhodli spolu zhubnout. Obě jsme zhubli z neuvěřitelných čísel na 62 kg. Chvilku váhu udržovali a teď se dostavilo ono přejídání.
OdpovědětVymazatChvíli nám trvalo než jsme si to řekli, ale udělali jsme tak a jsem za to ráda. Chceme se toho postupně uplně zbavit, ale pro začátek jsme si naplánovali 1 den v měsíci, kdy si společně dáme cokoliv, na co budeme mít chuť. Je to vlastně takové naplánované přejídání, ale aspoň nás to nutí se nepřejídat i mimo ten den, protože víme, že bysme přibrali. A já mírně doufam, že nám v ten den bude tak špatně, že už to v životě nebudem chtít udělat. :D
Ikdyž vím, že když mě to chytá samotnou, tak to že je mi pak v noci hrozně špatně mi nezabrání. Ten pocit, že hlava ví, že to nesmí, ale nedokážeš ovládat svoje tělo naprosto nesnáším. A poslední dobou mě to chytalo čím dál víc, už jsem kvůli tomu přibrala 7 kilo a jsem z toho nešťastná. Ale bojovat budu dál. :))
Ahojky, konečně jsem si uvědomila že mám asi taky tento problém. Držela jsem dietu, kterou jsem se dostala na svou vysněnou váhu, potom mi ale najednou (po asi 4měsicích dodržování jídelníčku) ruplo v hlavě a od té doby je to jeden zlej sen. Ne jen že jsem nabrala zpátky vše co jsem zhubla, ale hlavně jsem posedlá jídlem a nedokážu vydržet jedinej den bez toho aniž bych snědla něco co nemám a přejedla se tak že už nemám místo na plnohodnotné jídlo. Nemáte někdo tipy jak odolat když mám chuť zase na něco sladkého? Už si nevím rady, jsem z toho uplně na dně...Chci zpět svou vysněnou váhu, a bojím se že už nikdy nebudu mít takovou vůli abych to zvládla znova...
OdpovědětVymazatJinak máš super blog, super recepty a články, každý den ho kontroluju co je tu nového. Fakt super, díky a jen tak dál!!
OdpovědětVymazatAHoj :)
OdpovědětVymazathezký článek, píšeš že jsi začala být víc společenská..
Když to shrnu u sebe... byla jsem normální holka,přátelská, v podstatě bez problému navázat kontakt, anorexie a bulimie mi vzaly přátele. Soustředila jsem se jen na sebe, na nikoho jsem vlastne ani nebrala ohledy, nikoho jsem nepotřebovala. Dostat ze zpet mezi lidi nebylo jednoduché. Ale nějak jsem to zvládla(ve škole se spolužáky) .. ale nevím jak a kde hledat další přátele, jak se dostat mezi společnost, oslovit lidi apod..
Řekla by jsi mi prosím přesněji co máš na mysli tím že si se dostala do mezi lidi, přpadně jak?
Moc děkuju, Andule