úterý 27. března 2012

Záchvatové přejídání - můj (vyhraný?) boj

zdroj: http://www.pageblip.com/
Mnoho hubnoucích i nehubnoucích, blogujících i neblogujících tento problém zná či dokonce pravidelně prožívá. Sama jsem byla celkem překvapená, když jsem pronikla do světa internetu a zjistila jsem, že nejsem zdaleka jediná, která trpí záchvatovým přejídáním.


Mohla bych na tohle téma psát hodiny. Jak tenhle problém u mě začal, jak se vyvíjel, kdy gradoval, jak jsem s ním bojovala... To by byl ale opravdu dlouhý článek. Rozhodla jsem se napsat něco kratšího a stručnějšího. Zaměřit se na to, jak jsem tenhle problém řešila, co je jeho příčinou a jak jsem ho (snad konečně) vyhrála.

Záchvatové přejídání je porucha příjmu potravy stejně jako třeba anorexie nebo bulimie. Přejídání nezpůsobují jen naše chutě, ale především naše psychika. Ačkoliv chuť na sladké může přejídání spustit, pouze naše psychika ovlivní, jestli se budeme cpát až k prasknutí nebo přestaneme po jedné tabulce čokolády - což by byla pro člověka trpícího přejídáním ještě výhra.

Měla jsem 2 obodbí, kdy jsem se naučila přejídání zvládat a ovládat. První bylo, když jsem se opravdu soustředila na zdravou a vyváženou stravu - žádný hřích nebyl povolen, jelikož by to pak neskončilo dobře. Dařilo se mi to třeba 3 týdny v kuse, jednou dokonce 5 týdnu. Vždy pak ale zase ten den přišel. Den, kdy jsem se přejedla k prasknutí a přibrala velkou část zhozených kil zpátky. Už tehdy to však pro mě byl úspěch. Vydržet tak dlouhou dobu a postupně ty intervaly prodlužovat.

Uvědomila jsem si ale, že takhle stejně nedokážu žít věčně. Další zlom nastal, když jsem se rozhodla, že už nebudu nadále hubnout a přejdu na udržovací režim. Cítila jsem neuvěřitelnou úlevu, najednou jsem byla tak šťastná, tak volná. Už mě "nesvazoval" ten pomyslný hubnoucí řád. Ačkoliv jsem si i při hubnutí dopřávala dostatek dobrého jídla, protstě to bylo pro mě něco, co "musím". Začátek udržovacího režimu taky nebyl jednoduchý. Zpočátku jsem párkrát taky mírně přejedla - přecejen najednou bylo povoleno vše a vnitřně jsem se asi bála, že si to zase zakážu.

Vše se ale časem tak nějak urovnalo. Už si ani nepamatuji, kdy jsem se naposledy najedla do pocitu přejezení. Ano, někdy sním za den třeba 2 zákusky, ale vím, že už nic víc nepotřebuji. Že si za nějaký čas třeba zase něco dopřeju. Jím zdravě, ale když je doma upečená bábovka, klidně si po obědě 2 kousky dám :)

Neplánovaně jsem se zase trošku rozepsala, tak teď už k tomu, k čemu jsem se chtěla dostat především.

Jak vyhrát boj s přejídáním?
Sama jsem zjistila, že všechno je to v psychice. Dokud nebudete v pohodě a nezměníte ve své životě určité věci, přejídání se bude zřejmě stále vracet. Mě pomohly zejména 2 razantnější změny:

1. přestat věčně hubnout, myslet na hubnutí, na to co můžu a nemůžu jíst
2. začít být společenská

Ano, ze dne na den jsem začala chodit do společnosti. Přestala jsem sedět doma na zadku, uzavřená ve svém světě. Už to ani nedokážu. Klidně vyrazím ven i sama, jen tak. Našla jsem kluka, se kterým je mi dobře a nové přátele, se kterými trávím čas. Cítím, že můj život má najednou prostě smysl a dny jsou zajímavější. Nemám čas myslet neustále jen na jídlo.

U každého může být ten problém jinde. Jde o to ho najít a vyřešit. Neříkám, že jsem se přejídání zbavila natrvalo. Ale v posledním roce se rozhodně postupně zmírňovalo a teď můžu říct, že je na nejnižští úrovni za poslední 4 roky v mém životě. Pokud by vás ještě něco ohledně tohoto tématu zajímalo, klidně se ptejte, piště do komentářů. Ráda zodpovím vaše otázky popřípadě zkusím napsat nějaký další článek s tím, co byste chtěli vědět :)

29 komentářů :

  1. Krásny článok, podobne som na tom ja. Naposledy som chytila záchvat pred dvomi týždňami( po viac ako pol roku!) a odvtedy sa snažím nevyčítať si aj 3 kusy bábovky, aby som nezjedla aj polovicu jej a potom ďalšie jedlo okolo. Ešte stále proti tomu bojujem, ako hovoríš, je to hlavne o psychike.

    OdpovědětVymazat
  2. Já se vždy týden co jsem ve škole držím a pak přijedu o víkendu domů a dva dny se přejídám :( jsem už z toho celkem zoufalá a nevím co s tím ...

    OdpovědětVymazat
  3. přejídání je taky můj veliký problém..:( asi se toho jen tak nezbavím.. asi kdybych byla více ve společnosti,tak to bude lepší,jenže já nevim,jak se začít s lidma bavit a hlavně s jakýma. A tady nejde o snažení - já se fakt snažím,jenže nějak to nezabírá..mám pár kámošek,ale není to ono.. asi každý nemůže být společenský no..
    aspoň že ty jsi teď šťastná:)

    OdpovědětVymazat
  4. Super, máš skvělý přístup k jídlu!:) Taky jsem jednu dobu trpěla přejídáním a to hlavně v tý době, kdy jsem chtěla zhubnout a všechno si zakazovala a teď už prostě vím, že to fakt nemá cenu, protože to pak dopadá dost katastrofálně.. Ikdyž občas mám tendence se "škrtit" a nedopřát si nic jinýho než zdravý jídlo, ale už je to jen hooodně minimálně.

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem krásne za tento článok. Toho sa bojím, že ten boj nikdy nevyhrám, že sa budem stále cpať a striedať to s obdobiami extra zdravej stravy, ako si to mala zo začiatku ty. Tak, ako je pri chudnutí byť psychicky v pohode, tak je pre mňa ťažké sa psychicky naladiť na to, že aj nejaká sladkosť neznamená skazený celý deň alebo že nič nie je zakázané. Musím to nejako prestať riešiť a začať normálne jesť. No to vlastne píšem stále :D V každom prípade si pre mňa veľkou inšpiráciou, že to ide a že sa to dá zvládnuť. Díky ešte raz!

    OdpovědětVymazat
  6. Pěkný článek, ale píše se spustit :).

    OdpovědětVymazat
  7. Kdybys měla nápad, budu ráda, když napíšeš další článek na toto téma - i jak to gradovalo a tak.

    M.

    OdpovědětVymazat
  8. Kejtyna: Děkuji za připomínku, už sem to opravila :)

    Jinak holky asi teda napíšu o tomhle nějaké další článečky v závislosti na vašich komentářích ;)

    OdpovědětVymazat
  9. ¨Jo je to otý psychice poznávám to na sobě..A vím, že na jídlo až moc myslím, ale jakl na něj přestat myslet..To nějak nejde..Během školy nemůžu mít tolik koníčků aby na to nebyl čas...Když se učím, dělám ukoly, stejne na to jidlo porad myslim..kdy si co dam a kolik to ma kalorii..S tim si nevim rady.

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj :)
    Nejdřív bych chtěla hrozně moc poděkovat za krásný komentář!!!
    Víš...já jsem to chtěla tý kámošce říct už hrozně dlouho a před mamkou taky nerada něco tajím... no a mě se tím tak neskutečně ulevilo, že si to nedokážeš představit :-) A upřímně si myslím, že máš naprosto úžasnej blog, se kterým by ses měla naopak spíš chlubit a ne ho skrývat ;)
    Teď už k tvému článku... skoro jako bych četla svůj příběh :) Znám ten pocit, kdy jíš, kdy už ti to jídlo ani nechutná, je ti špatně, ale ty to prostě nemůžeš zastavit...nejde to! Zažila jsem to tolikrát!!! Nechci to už zpátky a doufám, že jsem nad tím vyhrála stejně jako ty ;)
    P.S. ten recept z předešlého článku je super, určitě zkusím :)

    OdpovědětVymazat
  11. Tipla bych si, že hlavním problémem přejídání je nízké množství přijatých kalorií ve stravě :D :D
    Prostě když málo jíš tak se přejíš...
    Zkusila jsem na dopolední svačinu vynechávat pečivo (tzn jen jogurt a jablko nebo tak něco) a šup týden se to zdálo jako skvělej nápad a následně přišlo vyčerpání a nacpání... Prostě málo jíš - tak se zákonitě musíš přejíst - jíš dostatečně a hele přejíst se nemusíš nemáš potřebu a zastavíš se u zákusku ke kávě :o)

    OdpovědětVymazat
  12. Článek k tématu: Hubnoucí blogy
    Možná to s tím tak úplně nesouvisí, ale fakt je důležité být spokojená sama se sebou. Přejídání má opravdu co do činění s psychikou, stejně tak jako si někteří potřebují dát před spaním půlku flašky vína. Taky se občas po náročném týdnu přejím, chtěla jsem trošku zhubnout, ale nepovedlo se a pak jsem si uvědomila, že o tom to vůbec není. Začala jsem se víc hýbat (protože pohyb - né mechanické nacvičování v posilovně, ale běhání venku, procházky, jít pěšky na zastávku - by měl být součástí života). Mám bohatý společenský život, a ten mi dává taky zabrat, takže na jídlo nemyslím a jsem šťastná! I s pár kily navíc!

    OdpovědětVymazat
  13. Jako bych četla o sobě....budu jen doufat aa snažit se aby takovy přejídací den už ke mě nidky nepřišel.....uvidíme...taky bych ještě uvitala článek k tomuto tématu...a ano souhlasím naprosto souhlasím...Psychická stránka a pohoda jsou na prvním místě!! změnit myšlení, nedepkařit, nepodceňovat mít se ráda..myslím si že to dokáže zázraky, postupně se to učím a ráda bych to vypilovala :)

    OdpovědětVymazat
  14. Vidno, že si naozaj silná. Ja mám niekedy tiež takéto dni... ale už je im koniec, tiež som si našla spôsob ako to zamedziť :)). A uvítali by sme viac takýchto článkov a tak, pomohlo by to, je to môj najväčší problém, stále sa bojím že sa to vráti. :(

    OdpovědětVymazat
  15. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  16. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  17. Zdravím, myslím, že dalšími články na toto téma nemůžeš nic zkazit spíš naopak;-) je nás hodně kteří si tím procházeli - procházejí a z vlastní zkušenosti vím, že když máte možnost vidět, že v tom nejste úplně sami a když vidíte, že ostatní byli kde jste teď vy a dostali se z toho, je to velmi motivující a může to opravdu pomoct:))takže čím víc takových článků, tím víc nadějí na konec s přejídáním u nás ostatních!mějte se rády a pamatujte dokonalost neexistuje!

    OdpovědětVymazat
  18. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  19. A keď sa zastavím pri 2och kexíkoch (ale každý deň) lebo som už plná, to asi nieje záchvatové prejedanie, či?
    Ale neviem to bez aspoň tých 2 kusov sladkostí na deň vydržať.. aj ked jem 6-7x denne, dostatočne..

    OdpovědětVymazat
  20. Ahoj, já také trpím záchv. přejídáním a nevím jak z toho ven, ale díky tvému článku vidím že si nemůžu všechno co mám ráda zakazovat, i když to není zrovna nejzdravější.. protože právě pak příjde jednou ta chuť..
    Můžu se jen zeptat - ty když jsi trpěla ZP - přibrala jsi nebo jsi stále udržovala váhu? Snažila jsi se potom hubnout (pokud jsi měla nadváhu)?
    Podařilo se ti následně zhubnout a nyní máš už normální váhu?
    Díky za odpověď :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já když jsem trpěla ZP, tak jsem se střídavě přejídala a hladověla. Snažila jsem se hubnout, ale váha se víceméně držela stejně nebo šla nahoru, záleží, jaké jsem měla období. Občas se mi podařilo se chvíli nepřejídat, zhubnout, ale pak to šlo opravdu rychle zpátky nahoru.

      Teď už se mi zhubnout podařilo a taky se mi daří váhu držet. Záchvatové přejídání už mě naštěstí netrápí :)

      Vymazat
    2. a jak jsi to zvládla???

      Vymazat
  21. Ahoj, trpím záchvatovým přejídáním. Přejídám se především večer,i když přes den jím pravidelně a zdravě. Pokud se udržím a večer se nepřejím, vzbudí mě to v noci a musím se jíst najíst, prostě mě to tam táhne a je to silnější než já. Chtěla jsem se zeptat, zda si se přejídala také v noci. Děkuji za odpověď.Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak v noci jsem se ani nepřejídala - spíše vždycky k večeru a těsně před spaním. Podle mě je to tak jako tak o psychice. Snaž se spát a pokud se vzbudíš, tak to překonat. Pro tělo to není dobré takto uprostřed noci.

      Vymazat
  22. Ahoj Mončo, děkuji za odpověď, jsem v začarovaném kruhu...píši si co jsem snědla a mám plány, jak to vydržím dlouho( nepřejíst se), pak stejně vydržím max. dva dny...už jsem na sebe zkusila kde co...vyjedla jsem se na 85 Kg...je to silnější než já, ale stále věřím, že to překonám... trvá to už pět let:( Stále hledám rady na netu a již několikrát jsem při tom četla tvůj blog. Musím říct, že je opravdu bezkonkurenční, je to paráda, všechny tvé články, rady, obrázky...Fakt klobouk dolů, jsi skvělá... vždy mě to znovu posílí, že to snad jednou zvládnu.Také jsem se někde dočetla o hypnoze, že prý je účinná, tak o tom již dlouhodobě zvažuji... jen sehnat nějakého kvalitního "hypnotizéra ":) máš pravdu, je to především v hlavě...
    Hezký den. Petra

    OdpovědětVymazat
  23. úžasný. Děkuju za dobrý rady.

    OdpovědětVymazat
  24. Dobrý den, musím se přiznat, že jsem jsem si, že mám problém dokázala přiznat až tento týden. Behem posledních třech měsíců jsem dokázala svou "žravostí" přibrat deset kilo, což je na mne víc než dost. Už i můj přítel, který jindy toleruje mou váhu už se zmínil, že by mne měl zase radši hubenější. V první chvíli jsem se na něj celkem zlobila, ale teď musím uznat, že má pravdu. Jen se mne snaží motivovat... Bohužel nikdo o mých stavech neví a nedokážu se s tím nikomu svěřit. Hrozně se za to stydím. Jakmile mám chvilku, aniž bych o tom přemýšlela, musím pořád něco jíst. Ale je to tak příšerně silné, že nedokážu odolat. Jsem v pasti... Nevím jak z toho ven. Moje vůle je na bodě nula a začínám z toho být zoufalá... Už jednou jsem tohle měla v pubertě... Teď mi bude 33, zatím nemám žádné děti a nechci vypadat jako čuník... Někdo nějakou radu jak to začít překonávat? Děkuji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdravím Kačí potřebovala bych parťáka na boj. Kdyžtak písněte na admin@minibull.cz

      Vymazat
  25. Hezký článek... já jsem si to uvědomila teprve nedávno že tímto problémem trpím, ale já mám bohužel opačný problém, když jím, říkám si že už chci konečně přibrat a chci být zdravá, abych už neslyšela jak mám hubené ručičky a nožičky, nebo to že vůbec nejím a přitom vím že opak je pravdou... neumím se toho zbavit ale jsem schopna sníst strašně hodně najednou.... Klidně i 4 čokolády a pořád mi to nestačí, strašně se bojím že to nikdy neskončí....

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za všechny komentáře :) Odpovídám na ně tady na blogu ;)