No Rest. No Zumba. NO EXCUSE. - aneb ode dna se odráží nejlépe

Jak jsem již párkrát avizovala, v sobotu 5. října jsem se zúčastnila svých prvních crossfitových závodů. A stalo se přesně to, co jsem čekala - byla to pohroma! Tedy, alespoň z hlediska mého výkonu :D Ale hlavu si s tím nedělám. Protože: 

1. někdo prostě vždycky musí být nejhorší

2. zkušenost to byla neocenitelná

3. já se nikdy nevzdávám!

Před nějakou dobou jsem vám ukazovala video s mou kvalifikací na tuto událost. Ta se ještě tak nějak povedla, protože ačkoliv jsem crossfit doteď netrénovala na té úrovni, na které se trénuje, dané cviky jsem ještě zvládla nebo jsem minimálně měla týden čas je alespoň nějak natrénovat. Sama jsem si říkala, že jestli postoupím, tak nevím, co na závodech budu se svými "zkušenostmi" dělat a že se tam spíše ztrapním. Ale osud tomu chtěl a já postoupila. Ostatně, stejně jako všechny ženy. Minimálně to ale nebylo z posledního místa.

Už pár dní před touto událostí - NO Excuse crossfit challenge - jsem začínala váhat, zda má vůbec cenu, abych tam jela a o něco se snažila mezi tolika zkušenými atlety. Ale nechtěla jsem to vzdát. Nechtěla jsem být srab. Vždycky to člověk může alespoň zkusit a něco se přiučit :)

A tak jsem jela. Pěkně jsem si přivstala mimochodem - už ve 3:30 ráno. Je libo vtipná historka k cestování? Opět jednu mám :D Cestovat prostě umím, a tak jsem si řekla, že raději pojedu do Ostravy pozdějším autobusem s přestupem, místo toho abych jela dříve autobusem přímým a pak tam 30 minut čekala a mrzla do srazu s ostatními. Jo, to bych ale musela umět přestupovat :D Tak jsem si pěkně nechala ujet autobus (já blbá si spletla zastávku) a místo 30 minut stání v zimě v Ostravě, jsem stála 30 minut v zimě v 5 ráno Petřvaldě. Jo, když se zadaří...ale to byla jen taková vsuvka, teď už zpátky k závodům :)

Vyjeli jsme tedy směr Hradec Králové a ještě pořádně nevěděli, co nás čeká - naši posádku tvořili 3 zkušení kluci a včetně mě 2 nezkušené holky :D Našim největším přáním bylo to, aby se na závodě neobjevily shyby, nebo aby jich alespoň nebylo moc. To je totiž cvik, který jaksik ani jedna z nás nezvládá a který se zrovna nedá odfláknout - buď se na tu hrazdu nějak dostanete nebo ne. A můžu říct, že naše přání bylo absolutně nevyslyšeno. Hned v prvním Workout jich bylo naordinováno celých 45 kousků (21 - 15 - 9 opakování ve 3 kolech), nehledě o jednom z dalších workoutů, kde bylo jediným úkolem udělat maximum striktních shybů. Takže jasná cesta na konec výsledkové listiny. V tu chvíli jsem si vážně říkala, co že to tam vlastně dělám a že jsem se tam přijela akorát tak ztrapnit. Neumím takovou základní věc a chci závodit? No, každý nějak začíná. Alespoň jsem měla odvahu to zkusit - a překvapivě jsem vcelku překonala sama sebe :)

To co můžete vidět na úvodní fotce jsou mé ruce poznamenané prvním workoutem - tím s těmi shyby. Nakonec se mi jich přecejen do konce časového limitu povedlo 12 udělat! Ne tedy striktních, nýbrž kippingových, které se v crossfitu převážně cvičí, ale i tak :) Trénovat jsem je začala sotva před týdnem a velkou úspěšnost jsem neměla. Ale ve víru závodění jsem do toho dala všechno a s přestávkami jsem aspoň to málo zvládla! Teď už aspoň vím, jak na ně a vidím, že to jde. Tvrdý trénink mě nemine, jen co se mi zahojí ruce :) (A do té doby je stále spousta daších věcí, co je třeba taky trénovat)

Ostatní cviky, které se na závodech objevily, už pro mě nebyly tak děsivé, ačkoliv i u nich jsem výkonností poměrně dost zaostávala za ostatními. Co jsem ještě nezvládla vůbec byly kliky ve stojce - ale u toho jsem aspoň nebyla úplně jediná :D Výsledek? Myslela jsem si, že aspoň něco umím. Pravdou je, že neumím skoro nic. Ty holky tam měly opravdu úžasné výkony
a já si uvědomila, že musím ještě hodně trénovat, abych se v budoucnu posunula z posledních příček. A rozhodně trénovat chci a budu. Tímto to pro mě nekončí :)

Ode dna se odráží nejlépe a já věřím, že i mě se to povede. Protože zatím tam dole jsem. Ale jsem odhodlaná začít tvrdě trénovat. Už to dávno není o tom najít "ideální" trénink na formování postavy. Už to je o tom cvičit tak, aby to bylo efektivní. Aby mi to něco dalo a posunulo mě to dál. Vždycky se ptám, co mi ten trénink dá. Co mě naučí a v čem mě udělá lepší
a silnější. A odteď na to budu dbát ještě větší důraz. Protože já prostě nechci být nejhorší (nebo ani jako nakonec třetí nejhorší, jako tento víkend) a vím, že mám na to, abych nebyla :)

Tak to by bylo k mé rekapitulaci asi vše - slíbila jsem ji a sliby plním, i když se není zrovna čím chlubit. Fotky možná ještě nějaké časem budou, tak je přidám kdyžtak později ještě s těmi ze Spartan Race - ty už postupně taky sbírám
a ukládám z oficiálních stránek ;)