SPARTAN RACE BOŘETICE: část první - povídací

 

Od mého prvního závodu Spartan Race už uběhl nějaký ten den a já vám slíbila rekapitulaci. Dnes ji tedy konečně píši - radši dřív, než všechno zapomenu a mé dojmy vyprchají :D Chtěla jsem počkat na to, až přidají pořadatelé všechny fotky, ale to může trvat ještě bůhví jak dlouho. Proto to dnes bude jenom povídací, spíše rekapitulační a několika málo fotkami. A to, jak se brodím bažinami vám pak ukážu v druhé části, která bude už spíše obrazová (pokud tedy těch fotek bude dost, což snad ano, protože si vybavuji, že na mě na trati mířili foťák hned několikrát :D).

Budu předpokládat, že všichni tak nějak víte, o co ve Spartan Race jde - přecejen jsem se o něm zmiňovala už několikrát a v poslední době se o něm všeobecně více mluví. Nebudu ho tedy moc rozebírat teoreticky - myslí, že postačí, když budete vědět, že jsem běžela nejzákladnější kategorii - tedy Spartan Sprint. Je to tedy trať dlouhá 5 nebo více kilometrů (v Bořeticích to bylo nakonec více než 6,5km), na které vás mimojiné čeká spousta zajímavých překážek (bahno, bahno, bahno a pak nějaký ten provaz, zeď či pneumatika - ale o tom více později :D). Dalšími kategoriemi jsou například Spartan Super (13 km + 21 překážek) nebo Spartan Beast (20km + 26 překážek) - více info ZDE . V Bořeticích se tentokrát běžel pouze Sprint, takže ani kdybych si to chtěla udělat náročnější, tak bych nemohla (ale příští rok už si ráda zaběhnu i další kategorie).

Sice se trošku šklebím, ael to je tím sluníčkem :D

Spartan Race je v ČR poměrně novinkou. Loni se konal poprvé na Slovensku a až letos v červnu byl první závod i u nás - v Monínci. Kdo se někdy koukal na sestřihy a videa ze samotných závodů, tak mohl být trošku zděšen - já nebyla. Naopak, nadšeně jsem se chtěla okamžitě účastnit :D (za to doma nevěřícně koukali a ptali se mě, zda do toho chci jako jít dobrovolně :D) Monínec v červnu nakonec nevyšel, ale o to víc jsem byla nadšená, když se otevřel další termín - září v Bořeticích - a já už neváhala ani chvilku :) Jakási fyzická příprava samozřejmě následovala, ale nějak extrémně jsem to neřešila. Zato psychická příprava, ta byla třeba taky - obzvláště den před samotným závodem :D

Podmínkou účasti je mimojiné i podepsaný reverz - tedy jakési prohlášení. Už jen když jsem doma četla to, tak jsem začínala pociťovat trochu paniky - ono podepisovat se pod prohlášení, že vaše rodina nebude nikoho žalovat v případě smrti, to vás zrovna neuklidní. Zvlášť když se slovo smrt vyskytlo hned v několika odstavcích :D Holt tvrdý závod si žádá tvrdá opatření, to je jasné :) 

Obzvláště jsem byla spokojená s místem konání - Bořetice, jižní Morava - jakoby kamenem dohodil k bydlišti mé babičky, prababičky, tety, pratety, strýčka... (no znáte to - veeelká rodina na jižní Moravě :D). Tento kraj mám moc ráda a o to více jsem se těšila, že jedu někam, kde to i sama trochu znám :) V 7 ráno jsme tedy vyrazili z Ostravy  na několikahodinovou cestu. V hlavě se mi honili různorodé myšlenky - na jedu stranu panika: To nedám! Do čeho jsem se to umotala?, na druhou klídek: Však pohoda, 5Km a pár překážek - to je skoro nic :) Na dobrodružství nám přidalo trochu i to, když během cesty jaksik vypadla převodovka - asi na chvíli taky zpanikařila, jelikož se po nějaké době vrátila zase do plné funkčnosti :D

Nejlepší dědeček na trati! :D

Po příjezdu jsme se zaregistrovali, dostali startovní čísla, chip a například i poukázku na pivo zdarma (která nakonec zůstala v našem případě nevyužitá - třeba ji uznají na příštím závodě.. :D). S mým číslem jsem byla spokojená - 1114 na zádech, to se mi líbilo :) Ačkoliv jsme byli již kolem 10:30 na místě, startovala jsem až ve 12:45, takže byl ještě nějaký čas na obhlídku areálu a cílové rovinky (na kterou už jsem se neuvěřitelně těšila!).

A teď už se konečně dostávám k tomu hlavnímu - ve 12:30 už jsem se poctivě připravila na startovní plochu a odpočítala posledních 15 minut do mého startu. V tu chvíli jsem netušila, co mám čekat, jestli se mám bát nebo těšit. 15 minut uběhlo jako nic a najednou se začalo odpočítávat posledních 10 sekund. Aby byl start ještě zajímavější, vypustili před nás jakýsi dým - no řeknu vám, blbý nápad postavit se dopředu, skoro jsem nemohla dýchat. Ale o to rychleji jsem vyběhla :D První minuty byly hrozné - doslova! Hned ze startu nás čekal výběh do kopce. Už po pár metrech jsem cítila, že ztrácím dech a běželo se mi těžko. Začala jsem sama sebe proklínat. Naštěstí to byl jen počáteční moment a já se rychle rozbíhala, zahřála se a dostala se do tempa :)

První překážka nebylo nic hrozného - jen přeskočit kupu slámy. V zápětí jsme museli přelézt vysokou zeď - pro holky naštěstí s troškou dopomoci :) Pak ale přišlo ručkování - na dost tlustých tyčích a na mě poměrně daleko od sebe. Takže v mém případě se tato překážka rovnala prvním 30 angličákům jako trest za nesplnění. Následoval opravdu "přívětivý" terén pro tento závod - hodně prudce s kopce, pak prudce do kopce a tak pořád dokola. Okolí bylo ale skvělé - samé krásné vinice! :) Pak troška balancu na další překážce v podobě tenkých dřevěných kladin, které jste museli přelézt bez spadnutí dolů - pro dost lidí problém, ale já to zvládla :) Hodně pěkné bylo i tahání pytlů do kopce - s pytlem šup na rameno, vylézt dva kopečky nahoru a pak zase zpátky dolů. No a potom asi ten nejprudší výšlap do kopce, na kterém nás čekalo osvěžení v podobě přísunu tekutin :)

Podotýkám, že do téhle doby jsem byla ještě suchá, čistá a nezablácená a to už jsme byli skoro v půlce závodu :D Následoval poměrně dlouhý běh, převážně dolů z kopce a já v tuto chvíli byla ráda, že jsem postupně začala předbíhat spoustu lidí, kteří to pojali spíše vycházkovou formou. Já si to ale přišla odběhnout, tak jaképak zdržování! :) Pak přišlo ještě pár překážek jako převracení pneumatiky a přelezení další stěny a někde mezitím i první bláto! Krásné tři kopečky bláta a mezi nimi pěkná bažinka :D Vylezla jsem asi tak o 10 kilo těžší, celá zabahněná a běh v tomhle "stavu" byl o to větší zábavou. Začal být větší problém nespadnout na blátě, než to udýchat :D

Pak se pořadatelé rozhodli, že nám od bláta už nedají pokoj. Po první bahenní lázni jich následovalo hned několik - tu přebrodit potok, pak dokonce jakýsi celý lesní rybník a následovala jedna bažina za druhou. No sečteno a podtrženo jsem do vody lezla minimálně 5x :D (tímto děkuji za perfektní počasí a teplo, které bylo!) Samozřejmě jsme museli překonávat průběžně další překážky - tahání pneumatik na laně, nějaké to přelzání, podlézání, brodění se stokou (doslova!). Pak už se pomalu blížila cílová rovinka, před kterou ale každého čekalo ještě několik úkolů. 

Šplhání na laně - to čeho jsem se nejvíc obávala, protože to vážně neumím :D Dost se mi ulevilo, když jsem viděla, že jsou na laně uzly - ve výsledku mi to ale stejně bylo k ničemu a následovalo mých druhých 30 angličáků. A pak už to, na co jsem se těšila - plazení se v bahně pod ostnatým drátem. To bylo nekonečné, opravdu dost flouhý úsek, ale v celku se to dalo zvládnou podlézt i po kolenou (jen se mi tu a tam zavadili vlasy do drátu či šplíchlo bahno do oka :D). Poté už jen přelézt jakousi šikmou kluzkou zeď, pokusit se trefit oštěp do terče (u mě jasný neúsěch = 30 angličáků). No a po tomto už opravdu díl - přeskočit oheň, nechat se praštit od ozbrojených Sparťanů a na krk dostat vytouženou medaili :)

Finišovala jsem v pro mě krásném čase 1 hodina 20 minut 19 sekund :) (mimochodem - nejrychlejší muž to měl za 35 minut a žena za 45!) Já si své cíle splnila - 1. doběhnout, 2. zvládnout to pod 1,5 hodiny, 3. překonat bez trestných angličáků více než polovinu překážek. Pak už následoval jenom relax, svačinka a samozřejmě focení v našem zabláceném úboru :D No a sprchování - to byl taky pěkný zážitek - hadice se studenou vodou, spousta lidí namačkaných na jednom místě, plno nahatých zadků a dokonce i "předků" :D (A bláto jsem pak sebe vymývala doma ještě 2 dny :D)

Abych své extra dlouhé povídání nějak zhrnula - bylo to perfektní. Všichni jsme si to moc užili a jak řekl už někdo na facebooku - tolik lidí šťastných, že jsou od bláta člověk najednou jen tak neuvidí :) No kdy jindy máte příležitost se v tom báhně takhle pěkně vymáchat? :D  Za sebe mohu říct, že jsem to možná čekala náročnější - možná to bylo těmi překážkami, kde si člověk tu a tam i odpočinul, když musel třeba chvilku čekat. Ale všehovšudy mě to až tak nezničilo a závod jsem dokončila vcelku bez problémů. Proto si myslím, že to může zvládnout skoro každý a není se třeba bát. Naopak - získáte skvělý zážitek :) Ačkoliv se mí spolusoutěžící zařekli, že teda příští rok na Sprint klidně, ale nic víc, já chci rozhodně zkusit i další kategorie - Spartan Race Super a klidně i ten Spartan Beast. To bude pro mě tepr výzva, na kterou se už teď těším. A ideálně si je odběhnu příští rok všechny, abych získala i tu spešl medaili! Holt jedna mi zkrátka nestačí :)

Pokud stále váhate a bojíte se, určitě nemáte důvod. Běžte do toho! Na trati je i spousta gentlemanů, kteří vám ochotně pomůžou. Což byla další super věc - všichni tvoří takový jeden velký tým. Je tam skvělá atmosféra, každý se usmívá, ať je suchý nebo zablácený. Prostě úžasná zkušenost, na kterou se nezapomíná :)

 

Nejlepší tričko! :)

Tady je ještě první krátký (neoficiální) videosestřih ze závodu :)
Více fotek vám ještě přidám v některém z dalších článků ;)