pátek 12. dubna 2013

Záchvatové přejídání - neutuchající problém

 
Tento příspěvek  jsem se rozhodla opět věnovat tématice záchvatového přejídání. Bohužel je to věc, se kterou bojuje stále více mladých žen. A nejen těch mladých, záchvatové přejídání se může objevit v každém věku. Přejídání není o nic lehčí ani horší než jiné PPP - anorexie a bulimie. Je to problém stejně závažný, nepříjemný a ačkoliv jde o jídlo, souvisí zejména s psychikou. Kdybych s tím sama neměla zkušenosti, netroufla bych si o tom psát a radit. Ale jelikož jsem bohužel měla tu čest, využiji svých zkušeností a budu doufat, že alespoň někomu pomohou :) Problémy za vás zřejmě nevyřeším, ani pro vás nemám žádný zázračný návod, jak z toho bludného kruhu ven... Ale budu se snažit být alespoň podporou a třeba vás nakopnout tím správným směrem. Protože být na tohle sám není nic příjemného (spíše vás to uvrhne ještě do větších problémů) a ve dvou už se to přecejen lépe táhne ;)


O záchvatovém přejídání jsem na mém blogu napsala již několik článků:

  • článek, kde popisuji, jak to bylo u mě - zde
  • o tom, jak jsem se z toho dostala - zde
  • další článek s mými radami - zde (tam je v úvodu navíc krátce popsáno, co mám záchvatovým přejídáním na mysli - rozhodně to nejsou 2 řádky čokolády po obědě navíc!)

Dotazy a maily na toto téma mi chodí stále a vždy je z nich cítit zoufalství a touha se přejídání zbavit. Věřte mi, úplně chápu jak se cítíte! Krom mailů se přejídání v poslední době často řeší i ve skupinách na Facebooku. I proto mi to nedalo a řekla jsem si, že je opravdu třeba na toto téma opět něco napsat.


Někdo kdysi řekl, abychom žili bez výčit. Tihle lidé nikdy nezažili záchvatové přejídání...


Za vším hledej psychiku
Přesně tak to je a troufám si říct, že to platí u každé z poruch příjmů potravy. Záchvatové přejídání není výjimkou. Pokud máte pocit, že vás žádné psychické problémy netrápí, zamyslete se znovu. Určitě musí být NĚCO. Jediná možnost, kdy spouštěčem není psychika je případ, že jste své tělo vyhladověli. Ale v takovém případě by přejídání ustalo po několika dnech, jen co byste doplnili to, o co si tělo žádá.

Psychika je mrcha, ovlivňuje v našem těle tolik pochodů a my si to ani neuvědomíme. A nejhorší je, že nám ani nepřijde, že je něco špatně. Nedokážeme si to spojit dohromady a přejídání pak svalujeme na slabou vůli, hledáme preparáty, které utlumují chutě k jídlu, vymlouváme se na to, že naše tělo potřebujeme více energie než potřebují ostatní. A přitom stačí tak málo...maličká změna v našem životě dokáže udělat zázraky. Bohužel tato nutná změna je u každého jiná. Pokud přijdete na problém, který vaše přejídání spouští, máte z půlky vyhráno. Už to je velký pokrok. Tato znalost je vaše eso v rukávu. Stačí přestat svátět vinu na jídlo, na vůli a začít řešit tento problém. Přejídání zmizí, ani nebudete vědět jak :)





Trvalé následky?
Záchvatové přejídání je bohužel záležitost, která jisté trvalejší následky mít může. Neříkám, že je to tak u všech. Co vím je to, že jsou u mě. Někdo se toho zbaví a je za vodou, nikdy více ho to již trápit nebude. K jiným se tento "problém" může vracet. Například se vrátí nějaké problémy, které vaše přejídání způsobily v první řadě nebo se nedejbože objeví problémy nové, kvůli kterým začnete opět hledat útěchu v jídle. Já si ty své "spouštěče" začala uvědomovat hlavně až ve chvílích, kdy již byly mé problémy vyřešeny.

Nikdy jsem nebyla moc společenský člověk. Jasně, mezi lidi chodím, ale i přesto mám tak nějak radši svůj klid. Přátel mám jen několik blízkých, pro někoho klasické páteční akce se mě netýkají, nebaví mě...prostě se v pohodě obejdu řekněme s omezeným sociálním kontaktem. Nic se však nemá přehánět... A právě ve chvílích, kdy jsem to přeháněla, uzavírala se hodně do sebe a vyhýbala se lidem, jsem se vždy nejvíce přejídala. Problémů možná bylo více, ale tohle byl určitě jeden z těch výraznějších. Cítila jsem se sama a prázdnotu jsem zajídala jídlem.

Kdykoliv pak znovu přišlo období, kdy jsem se uzavřela do sebe až moc, tak přišlo přejídání. Třeba i po několika měsících, kdy už bylo všechno v pohodě... To je takový trvalý následek pro mě - přijde problém a je to zpátky. Těchto trvalých následků může být více - zdravotní, psychické... Je to hodně individuální, ale často tu jsou. Pokud je to nemoc, kterou trpíte několik měsíců až let, těžko se jí 100% zbavíte během několika týdnů.





Jak z toho ven?

  • vyřešte psychiku
  • jezte vyváženě po celý den
  • dělejte malé kroky

Zásadním krokem je - jak už jsem napsala - vyřešit psychiku. Důležité je také se příliš neomezovat v jídle - je pochopitelné, že když se přejíte, máte pak tendence jídelníček odlehčit. Určitě to však nepřehánějte. Může se stát, že vám opět budou chybět nějaké živiny, dostanete hlad a bude to zpátky. A poslední bod je dělat malé kroky - nabrat odhodlání a držet se. Vydržíte pouze týden a pak se zase přejíte? To je taky pokrok! Příště už vydržíte třeba 8 dní, 10 dní, 2 týdny... Já postupovala přesně takhle. Vždycky jsem se sebrala a snažila se jet prostě naplno, sebrat veškeré odhodlání a víru a vydržet. Jednou jsem vydržela už 3 týdny, pak týdnů 5. A čím větší byly rozestupy, tím mírnější bylo přejídání. Tím déle trvalo, než to zase přišlo :) Mnohdy bylo hodně náročné najít tu víru a opravdu věřit, že to můžu zvládnout. Ale co jiného vám zbývá než věřit? A jde to, věřte mi, opravdu to jde! Co já jsem si vytrpěla, chtěla jsem umět jíst "normálně" a ano, i mě napadaly myšlenky, že bych radši hladověla jako anorektičky, než se přejídala. Přišla jsem si bezmocně, ale i z toho nejhlubšího dna se můžete dostat. Jen to chce opravdu víru, motivaci, trpělivost a podpora blízkých taky není na škodu :)

Kdo si něčím takovým neprošel, asi nepochopí, co za problém to je. Nevadí. Minimálně ti, kterým je určen, mi budou určitě rozumět. Není to pěkná část mého života a o něco hůř se mi o tom píše, když vím, že dnes můj blog čte i několik lidí, kteří mě znají osobně. Ale je to prostě součást toho, co jsem prožila a pokud mé zkušenosti a rady pomohou alespoň jednomu člověku, budu ráda :)

Na toto téma by se dalo psát ještě dost dlouho, zde jsem opět sepsala pouze stručně nějaké tipy. Pokud byste měli nějaké doplňující dotazy, určitě napište. Můžeme o tom podiskutovat třeba v komentářích nebo mailem.

...................................................................................................................................


                  FACEBOOK - STRÁNKA
                  FACEBOOK - SKUPINA
                          FORMSPRING

70 komentářů :

  1. Tenhle (a ty další 3 s ním spojené) jsem si přečetla několikrát:). Taky jsem si tímhle prošla a ta dobře vím, jak těžké je takovou věc vymýtit. Hezky jsi to napsala a je fajn vědět, že je možné poučit se ze svých chyb a překonat i takhle vážné problémy, pokud si člověk uvědomí, v čem je jádro pudla...:)

    OdpovědětVymazat
  2. zrovna dneska se mě tento článek opravdu týká, spráskala jsem opravdu nechutné množství všeho možného jídla, a je mi akorát špatně, těžko ( a výčitky, žejo..). A vyvolalo to jediné - včera jsem jedla opravdu málo, poslední jídlo bylo ve 3(!) hodiny odpoledne a pak už jen chai latté a káva....tak se není co divit, tělo bylo vyhladovělé=neměla jsem ráno sílu na cvičení a byla hrozně unavená= zůstala jsem doma....a tělo si o tu energii říkalo, a je jasné, jak to dopadlo.
    Takže jsem se z toho jedině poučila, a těším se na ráno, až začnu "s čistým štítem" :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Víš, že u tebe by mě zrovna vůbec nenapadlo, že by ses mohla nějak více přejíst? Každopádně je aspoň dobře, že víš, co to způsobilo a mohla ses z toho ponaučit. A alespoň to není žádná vážnější věc, kvůli které by se to třeba opakovalo :) Ovšem ten pocit po přejezení taky není skvělý, to je jasné... Ale jak říkáš, zítra znovu s čistým štítem a bude to fajn :)

      Vymazat
    2. naštěstí se mi to nestává často, poslední dobou skoro vůbec, ale taky mě to samotnou dost překvapilo, protože jsem si myslela, že to mám v hlavě už celkem srovnané.....a ne, najednou stojím se lžičkou arašídového másla v puse, potom ujídám musli, řeknu si "už je to stejně jedno, už jsem to pokazila" a jdu pro sýry, pak kousek čokolády, pak zase něco jinýho a tak dokola.....protože jak si někdo řekne tuhle větu, už se v tom začne motat....a ten pocit je hroznej, dokonce se těším, až zítra zase ucítím hlad a prázdný žaludek a zacvičím si :D Ale má to jednu výhodu, nakopne mě to zase být "vzornější", protože si vždycky vzpomenu na tyhle hnusné pocity :)

      Vymazat
    3. Přesně, nejhorší je, jak si člověk řekne že "už je to jedno". To se pak z toho nejde vymotat. Já kolikrát mívala pocit, že prostě jenom jím dál, abych nemusela myslet na to, kolik už jsem toho snědla... A je pravda, že hlad je potom opravdu příjemný pocit :D

      Vymazat
    4. Včera večer se mi stalo úplně to samé. Normálně se snažím po 19h nejíst, ale včera jsem do sebe ještě v 11 večer cpala smetanové špagety. Řekla jsem si přesně to samé "už je mi to jedno". Samozřejmě jsem nemohla usnout, jak mi bylo těžko. Problém je, že mi se to stává často a vidím v tom hlavní příčinu, proč je má cesta za hezkou postavou tak dlouhá... Můj problém je v partnerovi. Jsem už tak dlouho sama, že mě často večer popadne depka, že mé kamarádky teď tráví chvíle se svýma drahýma polovičkama a mě zbývají jen seriály a hory jídla. Vážně nevím, co s tím... A to mě dnes čeká rodinná oslava (plná nezdravého, tučného jídla), kdy do mě bude půlka rodiny rýpat, proč jsem ještě ve 20ti sama, když oni se v té době už vdávali/ženili. (Omlouvám se, že jsem vpadla do vaší diskuze).

      Vymazat
    5. Verco neboj..ja mam taky problem v partnerovi porad nakupuje a cpe do me nejake mnamky :D to si clovek proste nevybere

      Vymazat
  3. Já trpím záchvatovým sladkožraním... Psychické problémy jsem vždy řešila tím, že jsem vyžrala všechno sladké, co jsem našla :( Teď se snažím všechno řešit jiným způsobem, občas mě přepadají hrozné chutě, ale už to není tak zlé, důležité je nevzdávat...

    OdpovědětVymazat
  4. Taky mě trápí záchvatovité přejídání...:( teď se držím dva týdny a makám na sobě, tak doufám že mi to vydrží... už mi to nadělalo hodně paseky... po tom co jsem zhubla 15 kg jsem 8 kg kvůli přejídání zase nabrala...:( Je to opravdu bludný kruh. Mockrát děkuju za úžasné články...
    D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za ako dlho si schudla tých 15 kilo?:)

      Vymazat
  5. Myslím, že jsi úžasná. Tolik rad a hlavně rad, které jsou ozkoušené. U mě byl problém se sladkostmi, z ničeho nic to přišlo a já byla schopná sníst celou čokoládu a k tomu ještě margotku ... samozřejmě pak výčitky, omezování a pořád dokola. Teď to nějak vymizelo, nějaká taková chuť na mě příjde jednou za týden až dva, ale to už je nic, opravdu NIC. Dám si maximálně 2-3 plátky čokolády a to už jsem přeslazená hodně. Bylo to nevyváženým jídlem(nesnídání, nic moc večeře), samozřejmě psychika(nedařilo se mi hubnout, nikdo nevěřil, že bych to mohla zvládnout) Bludný kruh :)
    Fuuuu jsem se teda rozepsala :D

    OdpovědětVymazat
  6. Tyhle články jsou skvělé. Já mám dojem, že taky hodně věcí řeším jídlem, ale nejsem si jistá, jestli se to dá označit za záchvatové přejídání. Vydržím týden, 14 dní jíst třeba jen se sladkou snídaní a pak přijdou dny, kdy bych to jako by doháněla. A i když bych chtěla, prostě se to vždy v nějakém bodě zlomí, jako bych nad tím snad ani neměla kontrolu. Najít ten jlavní "spouštěč" bude těžké. Především asi stres a nějaké trápení. Což je možná ještě těžší než uzavírání do sebe, alespoň dle mého názoru. Samotě se můžeme většinou vyhnout. Starostem ne. Ani stresovým situacím. :/

    OdpovědětVymazat
  7. Mě ses s ním taky dneska lehce trefila do noty, jelikož jsem teď nějak polevila v jídle a zase cítím že se hrnu někam z kama jsem se tak dlouho škrábala. Ale co si budeme povídat, 4 kousky buchty po večeři nejsou to samé jako pytel čoko müsli, půlka bábovky, 3 rohlíky a půlka čokolády jak tomu bývalo dřív.. Boužel jsem si taky přejídáním prošla. Myslím si, že z velké části za to mohlo to, že jsem úplně pitomě omezila jídlo a prostě to tělu nestačilo a taky to bylo v hlavě. Chyběly mi ty sladkosti a v momentě kdy jsem si něco dala se to spustilo. Kdo si tím neprošel nepochopí, já sama to nechápu, ale prostě to nejde zastavit, pořád jenom další a další jídlo. A pak ještě ten nechutný pocit že mi je špatně a to jsem si vždycky říkala kdybych radši NIKDY nezačala s pitomým hubnutím... Taky asi bude problémem to, že jsem podobně jak jsi to měla ty, příliš nespolečenská a víkendy trávím doma a pořád si namlouvám že mi to vyhovuje. No vrátila jsem se díky tvému článku do ne příliš hezkých okamžiků mého života, ale uvědomila jsem si, co je můj cíl a od zítřka se zase začnu snažit abych neměla pocit že ztrácím kontrolu :)

    OdpovědětVymazat
  8. já se trochu přejídala v lednu a únoru tohoto roku a asi už vím, čím to bylo.
    chtěla jsem jíst málo a právě tím zakazováním si sladkostí atd. jsem na to měla o to větší chut', tak jsem neodolala a pak jsem na sebe byla naštvaná. myslím, že to tak má víc lidí - když si nějaké potraviny přísně zakazují, o to víc pak po nich touží. ted' už si nic nezakazuju a zbavila jsem se toho pocitu "mám hlad, jím málo = hubnu"

    OdpovědětVymazat
  9. já měla kdysi opačný problém - trpěla jsem nechutenstvím, jedla jsem málo a nebyla výjimka, že jsem se zapomněla navečeřet. jsem ten typ člověka, co při špatné náladě a stresu jíst nemůže, jídlo si ani neužiju. tenhle rok jsem zase naopak měla velkou chut' k jídlu (protože už se nestresuju, jsem spokojená) a řešila jsem to chromem, který potlačuje chut' k jídlu. Ted' konečně jím tak akorát, nepřejídám se, ani nejím málo jako kdysi. začala jsem jíst tak, že jím objemově celkem velké porce, ale jídla, co nejsou moc kalorická :) mírně jsem přidala tuky a naopak jsem ubrala cukry a je mi fajn :) a hlavně mám z jídla radost, ne výčitky.

    OdpovědětVymazat
  10. Dneska teda na mě článek opravdu sedí...sežrala jsem toho odpoledne tolik jako za celej tejden, nenavidim to!!

    OdpovědětVymazat
  11. Bohužel spousta lidí řeší emoce jidlem a hlavnĕ tím nevhodným jako jsou sladkosti typu čokolády a tam je pak spouštĕč k záchvatovitému přejídání. Proto já sladké nejím, abych si nerozhodila hladinu krevního cukru a nebyl spouštĕč k přejídání.
    :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Super článek, bohužel i já s tím mám občas strašné problémy.. Třeba tohle pondělí.. Ale aspoň mě teď svědomí trestá a jím jak vzorňas!
    Přesně vim, že to bylo z únavy, byla jsem nasraná a už jen pondělí je celé strašně deprimující :D
    Držím všem holkám palce, ať jsou oukey :)

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za článek.. Je to zvláštní, doteď mě nenapadlo, že by toto mohla být porucha.. Myslela jsem, že jsem jen neschopná. Že všichni ostatní to zvládají. Ten stud, který vždycky vznikne ve chvíli, kdy vím, že je to zas tu, mě jen rychleji uvrhne do přejídacího inferna. Takže děkuji, nesmírně se mi ulevilo, že to zná i někdo jiný. A mám pocit, že by mi to mohlo dost pomoci. U.

    OdpovědětVymazat
  14. opět povedený článek. Jak ty to děláš, že dokážeš tak poutavě a výstižně psát. Jinak, problém znám, opět s tou mrchou bojuji. Je to strašně bezmocný a zoufalý pocit. Kdo nezažije, nepochopí. Jinak přeju hezký víkend!:) Andrea

    OdpovědětVymazat
  15. Právě něco takového prožívám a je to hrozné. Vždycky jím a jím a ikdyž už cítím že jsem přejedená a je mi zle, stejně musím jíst dál. Je to asi stejné jako u tebe, uzavírám se do sebe a pak ikdyž nechci, zachraňuji to jídlem. Je to hrozně těžké, ale musím se sebou vážně něco začít dělat, takže ti děkuju za článek!! G.

    OdpovědětVymazat
  16. Uplně mi mluvíš z duše. A jak se za to vždycky nesnáším, ale je pravda, že teď to byl delší časový rozestup, jenže se vrátily problémy a já jsem zase zpátky. Za článek máš u mě jedničku s hvězdičkou, napsala jsi to fakt suprově!:)

    OdpovědětVymazat
  17. Říkala jsem si, co je to za článek, ten se asi moc lidí týkat nebude a teď tu čtu komentáře které skoro až vypadají jako by se to týkalo většiny dívek. Tak to je hodně alarmující že tolik mladých slečen není psychicky v pohodě. Přeju Vám všem abyste si své problémy co nejdřív vyřešili a byli v pohodě, protože číst si tady blog o zdravém životním stylu a pak dělat tohle, to je hrozné :-(

    OdpovědětVymazat
  18. Díky za článek, nemyslím si, že bych trpěla vyloženě záchvatovitým přejídáním, spíš bych to označila jako emoční jezení... Nestává se mi, že bych se přejedla k prasknutí a bylo mi zle, že bych snědla několik věcí zaráz, ale to, že jsem schopná každý den sníst během dne tabulku čokolády, a to třeba... několik týdnů v kuse, to prostě taky není v pořádku a na zdraví se to podepisuje. A je pravda, že je problém v psychice, ale pořád jsem ještě nenašla způsob, jak se s některými věcmi vyrovnat, a nebo jak je změnit... je to věčný boj, ale snad to po malých krůčcích půjde...

    OdpovědětVymazat
  19. Ještě bych dodala jeden bod - mějte vždy nakoupeno ty správné potraviny. Moje přejídání bylo v těch chvílích, kdy jsem se taky uzavírala sama do sebe a pak v těch, kdy jsem nešla nakoupit, třeba z lenosti... bylo to jen pár hodin takže se nedá mluvit moc o tom,že by mi něco chybělo, jenže jakmile jsem prostě už nenavázala s jídlem hned tak jsem v obchodě šáhla po čokoládách, po hrozně moc sladkého pečiva a spíš jsem odmítala zeleninu jako drahou a brala si ji mnohem méně, abych mohla mít na to nezdravé, co mě zaplácne při přejídání. Právě nemít dostatek jídla a nemít alespon lehce připravený plán, co jíst, může zhatit snahy přestat se přejídat.

    Jinak skvělý článek, doufám, že někomu pomůže. Na mně se projevovalo přejídání i fyzicky a mám furt trochu poničený žaludek :( čert vem nadváhu, tohle mě štve víc

    OdpovědětVymazat
  20. Zrovna nedávno jsem takové záchvatové přejídání měla, večer jsem snědla snad půlku velikonočního beránka, byla jsem tím cukrem tak nabuzená, že jsem pěkně dlouho nemohla usnout a navíc mi bylo blbě.. takže od té doby se zatím držím, protože jakmile si vzpomenu na to, jak jsem byla hyper a bylo mi blbě už na nic takového chuť nemám.. snad se dlouho nepřejím :) poslední měsíc je to tak 2x týdně :/ achjo..

    OdpovědětVymazat
  21. Ano, zrovna včera jsem měla taky hroznou chuť, ale nakonec jsem to nějak překlenula - to bylo snad poprvé, co se mi to podařilo!:D Jinak když mám chutě - utíkám hned vedle do obchodu a vítězí sladké pečivo a čokolády a různé druhy oplatků - no děs:/ a ještě v takovém množství! Ale už se lepším a tak často se mi to nestává!:) Takže držím pěsti všem, kteří s tím bojují!!

    OdpovědětVymazat
  22. Ahoj Moni, mne si vlastne nejvic pomohla ty. Videla jsem, ze to jde a diky tomu jsem to zvladla taky. Uprimne nevim, kde byl ten zlom, v jednu chvili jsem vyzrala celou lednici a ted uz jsou to tri mesice, co se to stalo naposled. Obcas s mi stane to, o cem jsi taky psala - vetsi mnozstvi, ale "meho", zdraveho jidla. Uz me ani nenapadne sahat po dortech a koblihach:-) Dekuju kocko, za vsechno, co pro nas delas, a co jsi udelala pro me konkretne. Jsi skvela! T.

    OdpovědětVymazat
  23. Nevím, jeslti by se dalo říct, že trpím na záchvatové přejídání, ale někdy se stane, že jím víc než bych chtěla...naposledy, kdy si pamatuju, tka to jsou dva týdny zpět...pořád jsem chodila po baráku a jedla něco snad každou hodinu a půl..sice mi potom nebylo zle, ale na druhý den výčitky přišly, ale jak říkáš, snažila jsem se na sebe nebýt moc přísná a netrápit se. Co mě dost štve je, že lidi nechápou, že, s prominutím, přežrat se jako čuně, není normální a není to "tak ses přejedla a co...", "to já do sebe taky sem tam ťápu páty přes deváty"...

    OdpovědětVymazat
  24. Prošla jsem si záchvatovitým přejídáním i anorexií a musím říct, že záchvatovité přejídání bylo pro mě psychicky (ne fyzicky) horší, než anorexie, což možná hodně lidem může přijít divné.

    Každopádně všechny PPP jsou zlo a pro mě to bylo tak milionkrát horší, než třeba když se mi rozvedli rodiče (a že to nebyl nějaký "jednoduchý" rozvod). Nikomu bych to nikdy nepřála prožít!

    OdpovědětVymazat
  25. Ahoj, myslím, že je dobře tahle témata otevírat a bavit se o nich! Díky za bezva článek :) Jen je třeba rozlišovat závislost a opravdový problém a to, že jsem si po obědě dala ještě zmrzlinu, cítím se plná a mám výčitky z kalorií. Že sníte tyčinku Mars navíc, není žádná nemoc, ale lenost. Stejně jako každá smutná nálada není deprese! Kdo má opravdu hluboké deprese, jídlem řeší problémy, sní enormní množství jídla a pak několik dní hladoví... takovému člověku nejlépe pomůže psycholog. Jinak to bohužel může dopadnout špatně... :( Kačka

    OdpovědětVymazat
  26. Hezký článek :)

    zvu tě na svojí GA http://nikol-kach.blogspot.cz/2013/04/prvni-giveaway-pro-vas.html BUDU RÁDA ZA TVOJÍ ÚČAST :)

    OdpovědětVymazat
  27. Bezva článek. Myslím, že má velkou šanci, aby pomohl někomu dalšímu. Ale srovnávat přejídání s anorexií, nevim nevim ... přeci jenom na anorexii 30% nemocných umírá ...

    OdpovědětVymazat
  28. podporou nám jistě jsi, ve všech ohledech :) děkuju za tebe, všechny tři články si jistě přečtu! kdyby nebylo psychiky, bylo by nám líp... smůla.. a to se socializací je jasné, taky jím víc když jsem sama...
    tvé popisované pocity jsou mi tak povědomé... věřím že to překonám jako ty :))))

    OdpovědětVymazat
  29. Holky musíte se prostě smířit s tím, že jste introverti. Na tom neni nic špatného, i když se spousta introvertů cítí jako mimoni, je to způsobený jen tím, že extrovertů je ve společnosti většina. Máme míň vztahů, ale za to hlubších. Introvert, který má výčitky svědomí z toho, že není extrovert má problém.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je pravda :) A je fakt, že zjištění, že introvert jsem, mi hodně pomohlo. Vlastně jsem o tom už taky psala: http://fitnessgirl-lifestyle.blogspot.com/2012/08/jste-introvert.html

      Vymazat
  30. Jsem ráda, že jsem to odhadla a ty jsi hodně dobrá, že jsi si to sama uvědomila! Já jsem na to přišla více méně náhodou, když nám na vejšce dali nějáký dobrovolný test osobnosti (dost podrobný) :). Poznat sám sebe je hodně důležitý pro psychiku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem vždycky věděla, že mi vyhovuje být více sama než ve společnosti a že mi to hodně ubírá energii a "zotavit" se potřebuji v klidu doma. Ale taky jsem si to, že jsem introvert, uvědomila až tak rok nebo dva zpátky. Hodně mi pomohla i ta knížka, o které jsem psala v článku (co se jmenuje "Jste introvert"). Ta mi vysvětlila dost věcí :) A souhlasím, že pro psychiku je hodně důležité poznat sám sebe. Za sebe můžu říct, že se mi život hodně změnil k lepšímu, co se mi to povedlo :) A vždycky, když si něco dalšího uvědomím, tak mě to posouvá dopředu :)

      Vymazat
    2. Tak to jsme na tom stejně. Akorát je mi trochu líto těch pár let, kdy jsem "to" o sobě nevěděla. Neuměla jsem reagovat na narážky a rejpání ostatních "proč tady sedíš pořád zalezlá, běž se bavit! Musíš se odreagovat!" Jasně já půjdu, ale až na to budu mít náladu a energii si to fakt užít. Na základce jsem při rodinné výchově fakt nechápala co se myslí tím obdobím kdy se člověk "ptá kdo je a kam směřuje" :)). Proč by se měl jako ptát kdo je, co to je za nesmysl. Přišlo mi to strašně abstraktní, ale teď vím, že to v podstatě cíl. Zjistit kdo jsi a rozluštit co tě dělá doopravdy šťastnou a za tím si jít a tím se realizovat. No trochu jsem se rozkecala :)).

      Vymazat
    3. Přesně tak, vždycky jsem si myslela, že já jsem ta "divná" a strašně jsem si přála, abych se "uměla bavit". Pak jsem si uvědomila, že vůbec divná nejsem, prostě mám jen jiný přístup k životu :) Není nad to, když člověk pochopí sám sebe a najde to, co ho dělá šťatsným a může si za tím v životě jít. To je podle mě prostě ta správná cesta ke všemu :)

      Vymazat
  31. Naštěstí tohle neřeším :-) Jsem moc ráda, že se mě tenhle problém netýká, ale článek je super!

    OdpovědětVymazat
  32. Já jsem záchvatovitým přejídáním trpěla deset dlouhých let. Marně jsem s ním bojovala, v momentě kdy se mi něco nepodařilo, cítila jsem se sama anebo jsem naopak cítila radost. Jakákoliv situace byla důvodem se přejíst. Dospělo to tak daleko, že jsem objížděla supermarkety, ptz mi bylo trapně nakoupit ty hory jídla v jednom a navíc, co kdybych potkala někoho známého, jak by to vypadalo, že? Pak jsem přijela domů a všechno zpráskala. Po té jsem seděla zavřená doma a druhý den se to opakovalo. Nedej bože, když jsem musela jít do práce. Celý den jsem nebyla schopná se na nic soustředit. V práci jsem projížděla letáky, co mají kde levného, kam pojedu nakoupit. Pak byly dny, kdy se trochu "vyčasilo" a já jedla zdravě, sportovala atd. Ale bylo to vždy jen pár dní a zase to přišlo znovu. Ta bezmoc něco s tímhle stavem udělat, byla šílená, myslela jsem, že se toho nikdy nezbavím. Pak se objevil v mém životě chlap, který se mnou začal trávit veškerý volný čas, o mém problém nevěděl. Ale díky tomu, že jsme byli stále spolu, neměla jsem prostor se přejíst, kolikrát jsem ho úplně nenáviděla, že mi brání v přejídání. Hodně jsme sportovali a já zhubla cca 15kg. Občas nějaký ten záchvat přišel, ale bylo jich čím dál míň. Po dvou letech jsme se rozešli, nyní jsem sama asi dva měsíce, ale co se ZP týče, zatím se nevrátilo a doufám, že ani nevrátí. Neznám horší pocit, než ležet s přeplněným žaludkem a bolestmi, nenávidět se, říkat si, že zítra bude všechno jinak a do toho se vymlouvat kamarádům, že nemůžu nikam jít a musím být doma z nějakého zcela jiného důvodů, než že vypadám jako těhotná, ptz se neumím najíst jako "normální" člověk.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No vidím, že jsi na tom byla v mnoha ohledech dost podobně jako já. To, co popisuješ, je opravdu to záchvatové přejídání, které jsem měla na mysli v první řadě. Tak hlavně, že teď už se to nevrátilo :) Po 2 letech by snad nemělo, to by zase musel vyvolat nějaký problém.

      Vymazat
    2. Kate, drž se! Moc bych ti přála, abys i dál zůstala v pohodě.. tohle přejídání je šílenství! Musím bohužel říct, že ačkoliv bych to o sobě třeba ještě tak před rokem neřekla (nikdy jsem s jídlem neměla žádné větší problémy), během posledního půl roku jsem si tím taky prošla. Byla jsem v zahraničí, sama, bez přátel, bez rodiny a ve chvílích, kdy jsem se cítila osamělá, jsem začala jíst..a to se stupňovalo. Jídlo jsem měla vždycky při ruce a tak jsem tu samotu a vnitřní psychické nenaplnění začala zajídat a zaplňovat fyzicky. Den co den..vždycky, když to na mě padlo. Byla jsem zoufalá.. až jsem jednoho dne hledala pomoc na internetu a tam jsem se dočetla podstatnou informaci-že za přejídáním ve většině případů bývá nějaký psychický problém.. nejdřív jsem tomu vůbec nevěřila - říkala jsem si, že já přeci žádný takový problém nemám, že jsem naprosto spokojená.. jenže stačilo, abych začala naslouchat sama sobě a najednou jak kdyby mě něco osvítilo a já si uvědomila, jak je mi ve skutečnosti hrozně smutno.. a že se to tím snažím zajíst.. a v tu chvíli se to změnilo. Otevřelo mi to oči a ukázalo mi to cestu, jak z toho ven. Na základě tohoto uvědomění jsem si překopala život, což sebou přineslo další problémy a starosti (musela jsem k tomu učinit potřebné kroky, aby se můj život změnil k lepšímu..), jelikož ty změny moc lidí nepochopilo, ale já jsem poslouchala svůj vnitřní hlas a věřím, že i když momentálně tyto starosti čas od času zajím, je to velký krok k tomu, aby se můj život z dlouhodobého hlediska změnil k lepšímu - k lepšímu bez přejídání!
      A tak držím pěsti i tobě, abys šla v životě dál tou správnou šťastnou cestou bez nutnosti přejídání!!! Hodně štěstí!
      V.

      Vymazat
    3. Je jedno, co na ty změny říká okolí - důležité je, že pomohou tobě! :) Poslouhat svůj vnitřní hlas je důležité, někteří pak naše jednání nepochopí, ale pokud tě to udělá šťastnou a vyřeší to tyto nepříjemné problémy, tak je to správná volba ;)

      Vymazat
    4. Děkuju! Musím věřit..a být silná ;) máš úžasný blog, slídim tu občas i několikrát denně! Myslím si, že jsi inspirací, pomocí a virtuální kamarádkou pro víc holek, než si možná uvědomuješ :)) Jen tak dál! Bylo by príma tě třeba někdy moct poznat osobně..

      Vymazat
    5. Já děkuji, to mě potěšilo, takový milý komentář :) No třeba někdy bude nějaký sraz, ještě jsem nad tím nepřemýšlela, ale nemuselo by to být špatné :)

      Vymazat
  33. Ja som nikdy nebola stihla, ale pred 2 rokmi som zdravo schudla vyse 30kg (mala som 65kg na 175cm), ale nemala som dost. Velmi ma tesila chvala ostatnych, az som si presla anorexiu (najnizsia vaha 54,7kg) a nasledne aj zachvatovym prejedanim. Pokazili sa mi vztahy s mamou, priatelom a co je najhorsie, vazim teraz viac ako 100kg :( Ked aj zacnem znova cvicit a zdravo jest, vydrzi mi to max 3 dni...velmi by som chcela opat schudnut a citit sa dobre (uz to nie je o tom len vyzerat dobre), ale asi to chce este viac casu, aby som sa z toho dostala a hlavne nemam doma nijaku podporu, pocuvam len vycitky, ze ako zas vyzeram...

    OdpovědětVymazat
  34. Taky jsem se jednu dobu hrozně přejídala. Nevím jestli to byla vyloženě tahle nemoc ale příjemné to nebylo... :( Teď už se pár dní držím, jím pravidelně a začala jsem i sportovat. Tak doufám, že se udržím a konečně shodím a postavu si spravím... ;))

    OdpovědětVymazat
  35. Bohužel tím trpím taky a je to stejně závažné jako jiná porucha příjmu potravy. Bohužel si ostatní lidi kolem vás ale myslí, že máte slabou vůli. Tak to ale fakt není.

    Mě nejvíc pomohlo to překonávat po malých krůčcích a naštěstí jsem to už zvládla. Začala jsem cvičit a jít veganskou stravu, která mě zbavila hladu. Musím si jenom hlídat stresové situace, ale doma už nemám skoro nic z čeho bych se mohla přejíst..

    Skvělý článek.

    OdpovědětVymazat
  36. Prosím nespřátelíte někdo? Mám teďkom podobné problémy:( Můj blog je http://buduzdrava.blog.cz/

    OdpovědětVymazat
  37. Ahoj. Přečetla jsem článek i ty další o tvém příběhu..Je vidět, že víš přesně o čem to je..Trpím totiž taky ZP, takže jsem se v tom našla. Musím ale zaťukat, že to úplně nejhorší extrémní přejídání se mě už netýká. Ale občas se to ještě stává, ale zmírňuje se to. Skončila jsem s tím, protože jsem z toho už byla hrozně unavená..Pomohlo mi asi nemyslet permanentně na jídlo a taky začít chodit víc ven a družit se s lidmi..a taky můj přítel - prostě jen tím, že ho mám,..protože když jsem se mu svěřila, tak vůbec nechápal, že jde o skutečný problém, ani moje sestra, ani mamka ne...stejně jako u tebe...je to zvláštní.
    Některé tvoje rady jsem si vypsala a musím si je připomínat, protože venku ještě naplno nejsem, ale snad už jsem na dobré cestě a ty jsi určitě dál než já, takže moje inspirace :). Je skvělé vidět, že v tom nejsem sama :). Díky za ten článek :)

    OdpovědětVymazat
  38. Ahoj mas fakt super blog tvoje clanky su velmi povzbudive a mudre a recepty ani nehovorim. Kedze sa vyznas v oblasti vyzivy mam otazku vies netrpim zachatovym prejedanim ale mam stale pocit ze sa prejedam. Mala som aj anorexiu pri ktorej som jedla velmi malo mam 15 rokov a niekedy mam pocit ze nedokazem dojest ani kasu velmi ma to trapi neviem mam jest menej alebo co by si mi ty poradila dakujem

    OdpovědětVymazat
  39. Problém bude spíše psychický a na to žádná zaručená rada není. To už musíš nějak vyřešit sama. Určitě nezmenšuj porce, to by molo vést zpátky k anorexii. jez tolik, kolik bys měla a snaž se na to zvykat - říkej si, že to tvoje tělo potřebuje a že ti to nijak neublíží. jednou ten blok určitě překonáš ;)

    OdpovědětVymazat
  40. Velmi pekne dakujem

    OdpovědětVymazat
  41. Ahoj, když čtu tyto řádky, musím jen souhlasit. Nevím jak z toho ven.

    OdpovědětVymazat
  42. Tohle znám. Díky za ten článek, i když jsem se nedozvěděla v podstatě nic nového, tak mě "těší" /to zní blbě/, když vím, že v tom nejsem sama. Vím, že je to ve psychice.. Dneska znám i ten konkrétní důvod. Naštěstí se mi to nestává už tak často jako dříve.. Nicméně vzhledem k tomu, kolik investuji do toho zdravějšího stylu života, teď mám akorát výčitky, že jsou to vyhozené peníze, když přijde pak den takový, jako přišel dnes..

    OdpovědětVymazat
  43. Prosím komentáře http://live-and-lifestyle.blogspot.cz/2013/08/zachvatovite-prejidani-hrichy-v-jinak.html moc mi to pomůže, děkuji:)

    OdpovědětVymazat
  44. já nedokážu říct čím trpím, jestli přejídáním nebo bulimií protože začne to tou depkou, něco nezdravého sním a pak si řeknu že je to už jedno a už to jede všechno přes druhé, někdy jen sladké, jindy to mixuju a cokoliv doma najdu...a pak to ale všechno jdu vyzvracet...:(

    OdpovědětVymazat
  45. Jím pravidelně každé 2 hodiny a každý měsíc to přijde, teď už 3 dny to trvá následovně, jedu do krámu tak si koupím pytel ořechů nebo oplatek s ořechy /nuty/ a sním je v autě, přijdu domů tam sním hory fitness cerealií a ovesných vloček s karamelem, kakaem, proteinem, zalité banánovým mlékem jdu si dát do mističky třeba 12x jsem celý den najezená, jen ty chutě, a přes ně nevede STOPka... na to vše natláskám dýňová semínka a celé balení kuřecí šunky nebo si udělám kuřecí nudličky se zeleninou, jelikož se mi změní chuť na slané a pak přijde zase to sladké. Nejde přestat. Vitamínů mám až až, snídám ovesné kaše, jogurt, ovoce, marmelády apod.. snídaně jsou 2 - 4 000 KJ... žádnou příčinu psychickou necítím... jsem ty 3 dny unavená, denní příjem mám navýšený o 8 000 KJ z původních 7 000 KJ na 15 000, to není normální. Nevím proč má to tělo takovou potřebu a zajímalo by mě to, jelikož jím velmi vyváženě, opravdu na to dbám. Zajímavé také je, že nutkání do sebe naházet vše mám, ale jen samé zdravé věci. Ano výjimka lázeňské oplatky, ten karamel, banánové mléko taky nic moc. Ale nějaké špatné tuky bych nedokázala sníst, to radši nic.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, ja to mam uplne stejne a nevim, co s tim... Mam vyvazeny jidelnicek, diky kteremu jsem zhubla cca 15 kg behem 1 roku (ted jsem tedy asi 5 kg opet nahore diky prejidani se). V tydnu se drzim, cvicim, jim podle jidelnicku, odvazuji si 5 jidel denne, bavi me jist zdrave a stridme...vydrzela jsem takhle (az na par uletu) cely rok, nezobla jsem si skoro nic navic...jenze jsem zjistila, ze vahu muzu shodit diky tomuto a ted, kdyz jsem se dostala na vahu, jak jsem chtela, mam to tak, ze se treba tyden drzim a pak 2 dny (hlavne o vikendu, kdyz jsem doma) se nehorazne prejidam, protoze vim, ze se zase budu par dni drzet a opet to shodim.... ale to je treba cela cokolada, troje susenky, orisky, na to slane, pak zase sladke....vim, ze mi pak je z toho hrozne tezko a spatne, ale v tu chvili mi to vubec nedochazi a reknu si, ze se od zitra zase budu drzet. Furt si rikam, ze doma nesmim mit zadne sladke, ale vzdycky se neco najde. Nedokazu si vzit treba kousek cokolady, to radsi nic, nez jednu kosticku...a to bych se prave asi potrebovala naucit....koukam, ze to neni jen muj problem...nikdy jsem tohle nemivala a ted si furt rikam, ze uz to nikdy neudelam a zase jsem to vcera udelala a bylo mi zle...telo dostava hrozne soky :-(

      Vymazat
    2. Mám to podobně. Přes týden se držím, ale když jsem u rodičů tak prasím. A to je tak 2-3x do týdne. A u rodičů necvičím. Takže mám výčitky, baštím o to víc a tak dále a pořád do kola.
      Ale holky dnes si to dávám naposled a užívám si to. Tady Vám všem jasně ukážu že když se chce a je řád že to jde. Takže když to zvládnu já, vy taky. Jdete do toho se mnou? Ruku v ruce pod praporem revoluce? :)
      V pátek jsem opět u rodičů a podám raport jak se mi dařilo.
      Zatím pa a mějte se.

      Vymazat
  46. V prvom rade by som ti chcela odkázať , že si pre mnoho ľudí veľkou inšpiráciou a rozdávačom pozitívnej viery a odhodlania. Tvoje články ma vedia nakopnúť presne vo chvíľach , keď mám pocit , že všetko je zbytočné a nič sa nedá. Rada by som sa podelila o svoj príbeh. Všetko sa to začalo, keď som mala 12 rokov ( teraz mám 15). Kvôli skoršiemu dospievaniu oproti rovesníkom som mala väčšie proporcie , hlavne čo sa týka ženských tvarov. Nenávidela som tie chvíle, keď som v zrkadle videla ako sa mi rozšírili boky , narástli prsia na ktoré často ľudia upozorňovali. A tak som chcela schudnúť. Kvôli mojej láske k jedlu a prejedaniu mi to však samozrejme nešlo nejako rýchlo. Za všetkým bolo samozrejme niečo úplne iné než neláska k postave ,boli to rodinné problémy a samozrejme samota s ktorou si mala skúsenosti aj ty. A tak som v jeden deň narazila na zopár blogov písaných anorektičkami. Bola som prekvapená jedálničkami typu Lyžica jogurtu , 1/2 pólka jablka atď. Tak som si povedala , že zrejme ( i keď som jedla k svojmu dospievajúcemu veku úplne v norme a zdravo) jem príliš veľa. A tak to začalo.. anorexia bola krutá , najmä keď bola prerývaný záchvatovým prejedaním. Nebolo možné so mnou prehovoriť , bola som chodiaca mŕtvola, stačilo, keď do mňa niekto omylom drgol a už som išla pomaly odpadnúť.. veď chápete , tí čo máte skúsenosti , o čom hovorím. Schudla som dosť za krátku dobu no ako nevyliečená anorektička som upadla v plnej sile do poruchy príjmu potravy nazvanej záchvatové prejedanie. Trvalo to dlho , no postupne som s tým prestala. Pribrala som neskutočne veľa a najhoršie sú tie výčitky. Teraz sa snažím schudnúť zdravo no mám ten problém , že si neviem poradiť ako jesť. Mám pocit , že jem príliš veľa oproti ostatným ľuďom , i keď sa takto cítim dobre a už viac nepriberám. Po pár narážkach však musím uznať , že moja váha je vyššia než v norme. Dám vám príklad môjho denného jedálnička, ktorým sa aktuálne riadim.
    Raňajky: biely jogurt s banánom a polievkovou lyžicou dobrej vlákniny
    Desiata: celozrnné pečivo so šunkou , syrom a zeleninou , jablko
    Obed: kuracie mäso so zemiakmi a grilovanou zeleninou (obed jem stále to , čo je doma navarené)
    Olovrant: no a tuto nastávajú komplikácie.. chute na sladké.. takže napríklad: ovocie , pár kúskov koláča ktorý je doma čerstvo napečený ( prevažne sú to ale zdravé , celozrnné koláče s menším obsahom cukru)
    Večera: pečivo s tuniakovým šalátom

    Je to zrejme príliš veľa , no inak by som asi umrela od hladu.
    Toto je len môj príbeh , potrebovala som sa vypísať. :) Majte sa pekne.

    OdpovědětVymazat
  47. Nevím zda to nazvat záchvatovým přejídáním,ale cca 10 dní před MS mám asi tak 5dní v kuse žravou. Jeden z těch dní bývá nejvíc kritický (to se fakt neovládnu) a ty ostatní dny jsou asi takové, že si říkám - mám před MS,musím se nadlábnout.Prostě si to omlouvám místo toho abych to překonala. A to je třeba celá čoko a k tomu pytlík křupek a ani nemám pocit přejezení.

    OdpovědětVymazat
  48. no naštěstí úplné problémy nemám, ale když už mě to sem tam popadně..kor na rodinných oslavách, grilovačkách (A že jich letos už bylo)atd..tak se občas nedá odolat..když už je to fakt pak zlý, tak spolehlivě pomáhá pangrol, jsou to fajn tabletky, které uleví.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak já si léta myslela, jakou mám pevnou vůli, že se vydržím nepřejídat... jenže pak jsem se vdala do rodiny, kde si na jídlo potrpí (tchyňka kuchařka, její sestra cukrářka!) a to už se jen vůli zvládat prostě nedá. Teď zas budou Vánoce a to se už předem bojím, protože vím, že neodolám a pak budu mít výčitky svědomí. Ten Pangrol znám, to mi poradila sestra, skvěle to zabírá na pocity těžkého žaludku z přejedení... ale radši bych se nepřejídala, to asi známe všichni. :)

      Vymazat
  49. To sedí, hlavně s tím "teď už to stejně nemá cenu". Mám to tak asi od 14, dneska je mi 23 a mám pocit, že za tu dobu nebyl měsíc, kdy bych se nepřejedla. Začíná to právě tak, že si dám něco navíc, co jsem neměla v plánu a pak už je to k neudržení.. říkám si, že už je to jedno, pokračuju tak většinou ještě dva dny, pak cítím že jsem přibrala, i kdyby ne na váze, mám stejně v hlavě to množství a složení jídla, který jsem do sebe dostala, ale většinou i něco na váze. Celý dálší týden z výčitek skoro nejím a když, tak zeleninu, hodně kávy, všechno ostatní si pečlivě vážím a zapisuju.. prostě špatně. Posledních několik měsíců se ta frekvence snížila z měsíce na 14 dní až týden a naprosto zuby nehty si držím váhu, i když asi nezdravě.. u mě je to taky hrozně moc o tom společenském kontaktu, pokud hodně někam chodím, nebo vím že je něco v plánu, tak se držím, ani nemám potřebu.. ale jak nastane pauza (která mi i sedí víc, a na kterou se těším), povolím, mám s tím už to jídlo spojený. Teď se týden a něco držím, všechno vážím, počítám, ze začátku jsem i každý večer vykouřila cigaretu, aby mě přešla chuť. Není to moc, ale překonala jsem pár oslav a domácí cukroví bez přejezení, že začínám být i lehce optimistická :) Tak trochu věřím, že když překonám nějakou hranici, třeba ten měsíc, že už se nepřejím, tak snad to teď vyjde a přeju hodně štěstí a sil všem, co se s tím (nejenom) občasným přejídáním potýkáte

    OdpovědětVymazat
  50. Holky,
    nechcete založit nějakou skupinu nebo něco? tajnou skupinu na facebooku nebo něco? myslím, že by bylo fajn podpořit se právě v tu chvíli, ostatní lidi to nechápou :/

    OdpovědětVymazat
  51. Stává se mi to často.. ale jde hlavně o sladké. Každý den po obědě mám chuť na sladké, ale v práci nic nemám, tak to vydržím a jsem šťastná, ale pak přijdu domů k rodině a hned jdu ke košíku se sladkým a jedu bezmyšlenkovitě. Snažila jsem se jim to vysvětlit co se děje, tak aby to alespoň schovai do špajzu, kde to neuvidim, ale babička hned začala mít přednášky jak to přeháním s těmi dietami atd. Ale já diety nedržím, jen si prostě zdravě nakupuji a vařím, ale tohle mi to kazí. Tak sním jednu, dvě, tři sladkosti, pak něco slaného a řeknu si: "už je to jedno, zítra začnu nanovo". Jenže se to celé opakuje. Prozatím bydlení s přítelem není reálné a tím se také dpst trápím, tak taky žeru, ale nejhorší je pro mě ten přichod domů, kdy už vím, že to zas udělám.. jenže se nestačim nad tím ani zamyslet a už mám v sobě sušenki, čokoládu atd. Je mi to pak strašně líto po tom co už jsem dokázala :-( nevím co mám dělat.. nevím jak si sestavit jídelníček do začátku, aby mi to pomohlo.. několikrát už jsem měla i jídelníček zakoupený, ale vydržela jsem týden a zas to samé. Tohle si asi stejně nikdo už nepřečte, ale kdyby ano, budu ráda za pomoc (https://m.facebook.com/?hrc=1&refsrc=http%3A%2F%2Fh.facebook.com%2Fhr%2Fr&_rdr#~!/profile.php?ref=bookmarks)

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za všechny komentáře :) Odpovídám na ně tady na blogu ;)