pátek 22. března 2013

Motivace - obklopte se lidmi, kteří vás podpoří!

 Jednou z důležitých součástí našeho života je podpora a respekt lidí v našem okolí. No řekněte sami, bylo by vám příjemné, kdybyste ve svém životě dělali něco, od čeho by vás ostatní odrazovali, co by vám neustále vymlouvali a shazovali to. Bylo by to pro vás motivační? Podle mě moc ne... Řešení? Zbavit se těchto lidí? To asi těžko, pokud je milujete a jsou vaší rodinou, přáteli... Říct jim, ať vám do toho nekecají? To už připadá v úvahu. Ignorovat je? Jednoduché řešení, kvůli kterému se však částečně uzavřeme do sebe a nebudeme mít možnost ventilovat svou radost z toho, co děláte. Ideální řešení? Najít si lidi se stejnou vášní :) 


 Asi je jasné, že teď narážím především na oblast zdravého životního stylu. Kdo by se v životě nesetkal s nepochopením, možná i bohužel s výsměchem, na stranu zdravého stravování a života celkově.


"Co to  tam máš? Zase nějakou stravu pro králíky? Proč si nedáš radši něco pořádného!"

"Vážně ti to chutná? To ti nevěřím!"

"Proč se pořád tak trápíš tím cvičením? Vždyť ty to nepotřebuješ!"

"Haha, teď sis dala kousek čokolády. To zas budeš muset večer hodinu cvičit, co?"



A mnoho, mnoho dalších...však to asi sami znáte :) Proč člověka není nic více demotivační. Začne jíst zdravě, zavalí ho vlna energie, všude se dělí o své nadšení...a pak doslova spadne na držku, protože ho totálně uzemní jeho okolí. Výsměch, demotivace, kolikrát i soucit nad tím, jak vlastně trpíme. A trpíme? No já vám nevím, já si to náramně užívám :) Ale byl to pro mě trochu šok zjistit, že celá má rodina si téměř 2 roky myslela, že se vážně do toho všeho nutím! A vážně byli překvapeni, když jsem jim řekla, že jím zdravě, protože mi to chutná a že cvičím, protože mě to baví a ne jen, abych si udržela štíhlou linii.

Někteří z nás samozřejmě mají to štěstí, že ve své okolí najdou hlavně lidi, kteří je podpoří nebo ještě lépe - jedou v tom s nimi. Ale co když to tak není? Pak vám dobře radím - najděte si tu podporu sami! A ono to nemusím nutně být stylem, že podáte inzerát a budete hledat nějakého parťáka (ovšem ani to nevylučuji). V dnešní době bohatě stačí zapnout internet a hledat tam - weby, blogy, diskuze...spousta možností :)





V době, kdy jsem se zdravým životním stylem začínala, jsem moc podpory v okolí nenašla. Ve škole jsem o tom radši ani moc nemluvila, protože tam jsem se stejně s pochopením nesetkala. Časem už všichni věděli, že já a má kamarádka (spolusedící) jsme reprezentantky zdravého životního stylu, to jim však jejich názor na celou věc nezměnilo. A proto jsem tak nějak začala hledat podporu on-line. A té největší se mi dostalo právě díky vám :) Už i proto se blogu a diskuzím s vámi tak ráda věnuji. Protože tady mám tu motivaci! Tady mám tu neskutečnou podporu, která mě nabíjí! Tady získávám pocit, že to co dělám, je správné! :)


Postupem času jsem našla i v okolí lidi se stejným zájmem. Lidi, kteří mě pochopí. Ale prvotním krokem byla cesta do světa on-line, která mě motivovala a následně mi i tak nějak dodala sebevědomí :) Pak už bylo lehčí být i ve společnosti hrdá na svůj životní styl. Protože to vážně není nic, za co bychom se měli stydět. Někteří nás možná považují za exoty, myslí si, že jsme jiní, možná divní...? Ale víte co? V poslední době naopak já už nechápu ty, co zdravě nežijí. Jak můžou být spokojeni, když zdravý životní styl nám nabízí tolik výhod - plno energie, dobrý pocit, radost a hlavně to zdraví!

Ono je jedno, kde podporu najdete, ale hledejte ji! Život bude hned o něco příjemnější a jednodušší. Vy víte, že to, co děláte, je správné. Takže se nenechte rozhodit výsměchem a narážkami okolí. Jak jsem řekla v úvodu - takové ignorujte nebo je prostě pošlete...vy víte kam :) Pokud chcete žít šťastný a spokojený život, snažte se obklopit lidmi, kteří vás pochopí, podpoří a budou motivovat. To je jedna z důležitých přísad ke spokojenému životu :)




...................................................................................................................................


                  FACEBOOK - STRÁNKA
                  FACEBOOK - SKUPINA
                          FORMSPRING

44 komentářů :

  1. ať si okolí říká co chce! ale ignorovat se to nedá věcně, kdybych slýchala denně nějaké poznámky, asi bych s tím vším sekla! ale díkybohu už jsou všici tak nějak zvyklí a narážky jsou už jen ze srandy:)

    OdpovědětVymazat
  2. Taky jsem to ve škole nerozmazávala, protože by to dopadlo špatně. Je fakt, že ze začátku jsem v tom byla sama, ale pak se ke mě připojila mamka a já jsem hlavní kuchař v naší rodině, jíme stejná jídla:) Zkoušela jsem do toho trošku dostat i taťku, ale to bohužel prostě nejde..
    Ale jak říkáš, blogový svět je to nejlepší, je to spoustu lidí, které mají stejné zájmy jako já a jsem strašně ráda, že s nimi mohu všechno sdílet a inspirovat se, protože vím, že je to zajímá:)
    Pěkný článek:)

    OdpovědětVymazat
  3. Mooc podařený článek :) Jojojooo ... tak ve škole na mě koukají jako na podivína, když si vytáhnu svoje krabičky s jídlem, ale už jsem si zvykla, že ti "rohlíkoví svačiňáci" tohle prostě nepochopí, a to jsem si myslela, že vysokoškoláci mají víc rozumu .)) No a už jsem do toho nakopla i mámu a je štěstí, že jsme jen my dvě, aspoň mám dohled nad kuchyní a jídlem já :D

    OdpovědětVymazat
  4. Moc krásný článek. :)) Takový motivující, heh. :P
    Co se týče mého okolí, doma si domě rýpou, ale už jen tak z legrace. Moc to neřeší. Kdo to ale řeší jsou moji prarodiče. :D Ti mě pořád nutí do jídla, ale s těmi se odmítám přít. :))
    Jinak velkou podporu mám v příteli, který už se posilování nějaký ten rok věnuje, takže se motivujeme navzájem. Dokonce jsme spolu teď začali chodit do posilovny (uvidíme, kdy mě to přestane bavit :D), stravujeme se zdravě, nekouříme, nepijeme, prostě jsme v totálním souladu. :))
    Co se týče třeba mých kamarádek, tak ty vždycky jen hledí a nechápou, co že to třeba jím. Když jsem si posledně na fb dala fotku tvarohových lívanců, málem spadly na prdel, když zjistily, že jsem TOLIK lívanců snědla sama, přitom když se člověk podíval na ingredience a tloušťku lívanců, tak bylo jasné, že to je dělané z přiměřeného množství. Ale prostě když někdo vidí kopu jídla, byť třeba zdravého, tak si hned myslí, že po tom člověk přibere, protože je toho přeci MOC. :D

    OdpovědětVymazat
  5. já se přiznám, že podporu od okolí nepotřebuju vůbec, dělám to pro sebe a nepotřebuju kamarádkám vykládat, jak jsem včera cvičila s Bobem a dneska si dám brokolici :D to bych asi byla pěkně otravná :D Prostě si žiju normálně jako každý jiný, jím co mám ráda, cvičím...ale není to nic, proč by na mě měli koukat jako na podivína :) Když jsem ještě byla na gymplu, tak se kamarádky smály, že mě nikdy neviděly jíst bílý rohlík, že mám pořád jenom ty tmavé, a všichni věděli, že colu prostě nepiju, že do mekáče s nima klidně půjdu, ale dám si tam kafe...a nikomu to divné nepřišlo, každý to chápal, že to dělám proto, že mám obavy, že budu tlustá, i když jsem byla hubená..:D
    a teď když už nechodím (tolik :D ) do školy, tak se s kamarádkama setkávám spíše večer nebo u kafe, a tam občas něco málo o cvičení padne, ale že bych o tom mluvila pořád, to vůbec...
    a doma to chápou, když mamka vaří něco, co nechci, tak si prostě udělám něco svého a nikomu to divné nepřijde, i přítel už ví, že smažák mě prostě nepotěší a kupuje mi třeba uzeného lososa :D jen mi doma občas řeknou, že jsem bláznivá, když pořád cvičím a nemusím, a ještě když se mi hrozně nechce a nadávám, že se "zase musím trápit" :D ...ale mají pravdu, bláznivá jsem :D
    ale chápu, že pro hodně lidí je podpora důležitá, hezky sepsáno :)

    OdpovědětVymazat
  6. Zase trefa do cerneho :)) ja musim rict, ze diky tvoji facebookove strance a holkam tam se mi podarilo vyhrabat se z nejake podivne zacinajici formy PPP, takze DEKUJU ZA TVOJI PODPORU (a jejich taky, ale zalozila jsi to ty, vis jak :D) !! :))

    OdpovědětVymazat
  7. Skvělý článek :) moje okolí často kecy má, ale beru tobě humorem protoze se mi několikrát stalo, ze CHTĚLI vedet co jim, a i si chodí pro radu. :)
    A našla jsem ti takhle spoustu přátel! Nejen online, z blogsfery, ale i v mém okolí, za což jsem hrozně vděčná :)
    A ten obrázek s tim párem - Mam to štěstí, že z obrázku 2 se stal obrázek 4 :)

    OdpovědětVymazat
  8. přesně takový pocit jsem měla n začátku, nikdo mě v tom nepodporoval, a když jsem zhubla tak mi to vyčítali a měli strach že trpím anorexií, a i doted moje babička a příbuzní řeší jestli vůbec jím když jsem tak štíhlá. načež jim moje maminka odpoví at se nebojí že jím víc než dost :D
    každopádně mám pár kamarádek a taky sestru která jí zdravě:) ale když náhodou před klukem řeknu že nejím pizzu tak nechápe proč.

    OdpovědětVymazat
  9. Velká pravda...:) Někdy je z toho člověk už opravdu špatný, když ho nikdo nepodporuje, navíc já mám sama od sebe paranoiu z toho, jak na mě třeba koukají spolužáci a komentují moje zdravé svačinky... Navíc, přijdu si že jsem ve škole jediný člověk, který neustále něco jí...:D Což v kombinaci s dvaceti kily navíc nedělá ten nejlepší dojem...:D Ale začínám si pomalu zvykat a v týdnu se mě spolužačka najednou začala ptát na tipy na zdravý jídelníček, tak si říkám, že by se přecejen někdo chytil...? :D

    OdpovědětVymazat
  10. Tak na tohle mám docela štěstí:) Doma nebyl problém, protože jsme nikdy nevařili českou kuchyni nebo řízky..Jsou to vesměs zdravá jídla, jen si třeba udělám svoje celozrnné špagety o víkendu,ale berou to a podporují, což je to hlavní:)
    Ve škole už si na to zvykli, ráni dokonce ochutnávájí..třeba kuskusu si dělám víc, protože vím, že kamarád mi zase půlku sní atd :D
    A přítel? To je teda ten typ,co sní všechno a nic se na něm nezmění, ale cvičí:) minule jsem ho dokopala i do Zuzky:D

    OdpovědětVymazat
  11. já musím říct, že lidé měli takové řeči ze začátku. Pak až viděli, co ten styl ze mě udělal, tak už se chodili ptát na rady:D Dnes už mě má každý za tu, co zdravě žije a rozumí tomu a často na toto téma dostávám otázky. Každopádně motivace a podpora je velmi důležitá...proto jsem tak ráda, že mám doma muže, se kterým sdílíme pro fitenss nadšení;)

    OdpovědětVymazat
  12. tak s tvým úvodem moc nesouhlasím :D .. mám hodně kamarádů, známých nebo jak říkáš rodinu, kteří si klepou na čelo a ptají se mě proč se dobrovolně tak mučím :D .. nebo mají strach že se ze mě stane anorektička či bulimička.. od puberty jsem byla taková oplácaná a všem těmto lidem chci ukázat co ze mě to cvičení a zdravá strava udělá :) .. třeba mamku už strach že budu anorektička přešel a dokonce mi radí co dělat, jak to slyšela od chlapů v práci, kteří chodí pravidelně do posilky :D .. jinak pro mě nejsou motivací lidé, kteří cvičí jako já.. jen mám radost, když se od nich dovím něco nového a čím můžu zlepšit své návyky atd :) .. a obdivuju takové lidi :) .. ale je fakt že nejradši budu když přítel začne taky pravidelně cvičit :D :D :D :D

    každopádně ti musím poděkovat :) .. asi 2 roky jen klasicky posiluju, občas zajdu na bazén.. a myslela jsem si jak miluju takové posilování kdy mě bolí každický sval.. ale vůbec! :D .. jednoho krásného dne mi to nedalo a musela jsem zkusit ty tvoje burpees :D .. hlavně mě zajímalo jestli zvládnu nějaký pánský klik :D :D .. a úplně mě to začalo bavit :) .. miluju kardio :D .. a furt koukám na videa na cviky které bych si mohla zamilovat :D

    OdpovědětVymazat
  13. Mám asi šťastie, že som sa nikdy s takýmito "motivačnými" poznámkami nestretla, okrem starých rodičov, ktorí si mysleli, že som sa zbláznila, keď som bežala polmaratón (a to ešte nevedia, že sa chystám aj na maratón :)).

    Môj priateľ cvičí a behá tiež a vo všetkom ma podporuje. Asi by som nedokázala byť s človekom, ktorý nešportuje a o zdravom životnom štýle nemá ani potuchy. Tým som tuším vyradila väčšinu populácie :D

    OdpovědětVymazat
  14. Na strednej keď som začínala jesť zdravo tak som o tom nerada rozprávala. Mysleli si všetci že proste držím diétu a tak...vtedy to aj pre mňa bola diéta. Na šport mi nikdy nič nepovedali, musím povedať že v tomto smere mám okolo seba veľa ľudí, ktorí milujú šport. A ako som prišla na vysokú, zistila som že je čím ďalej viac ľudí okolo mňa, ktorí si na zdravú stravu potrpia a som rada že sa s nimi môžem o tom porozprávať.
    Moja spolubývajúca dokonca pracuje v jednom fitness centre a tak mám vždy novinky z prvej ruky a príjemne o tom poklebetíme :-). Poznámky doma a širšek rodiny vždy radšej ignorujem, nikdy nepresvedčím babku alebo otca o tom, že len pohyb k dobrej postave a ku zdraviu nestačí :D.

    OdpovědětVymazat
  15. Škoda, že jsi tento článek nenapsala už dřív. Právě kvůli těmto lidem jsem s tím na několik dní sekla. Nebyla jsem překvapená, když mi bylo špatně a cítila jsem se mizerně. Teď se k tomu prostě vrátím a pokusím se na všechny vykašlat a nebrat si to k srdci. :) Je to můj život. I když věta: "Špatně jíš a nic neděláš" mi dělá problémy doteď. Nechápu, proč si někteří myslí, že domácí cvičení s činkami o 30 minutách je pohodička..

    OdpovědětVymazat
  16. Dost mě pobavila i otázka: A co vlastně držíš za tu dietu? :D

    Nemám kolem sebe moc lidí, kteří by se zajímali o zdravý životní styl. O sport ano, přece jen jsem na vojenské škole (:D), ale o jídlo už tolik ne. Naštěstí jsem člověk, který si vystačí sám se sebou, sám se namotivuje, sám rád sportuje. A když má někdo blbý kecy, tak si je vyslechnu, ale myslím si svoje. Věřím totiž, že tohle je správná cesta.
    A moc mě potěšilo, že před koncem roku za mnou přišla kamarádka, jestli bych jí nepomohla - že chce začít cvičit a jíst zdravěji. Tak se jí snažím co nejvíc podporovat, aby to nevzdala. :)

    OdpovědětVymazat
  17. A nejlepší je, když je ta podpora hodně blízko. Pro mě je jí partner. Podporuje mě ve všem co mě i krátkodobě napadne. I díky krátkodobým nápadům máme skvělé vzpomínky, tím že do nich pustil se mnou. Je to ta nelepší životní podpora.

    OdpovědětVymazat
  18. Na tohle pořád narážím. Nikoho skutečně blízkého nemám, takže mi chybí i ta podpora. Včera mne třeba opravdu "potěšilo", když si moje máma (která necvičí, ale přesto má větší sílu a je štíhlejší) rýpla, že mám slabé paže. No mám, já vím, v páce mne přetáhne i když cvičím. Ale je nutné si tím zvedat sebevědomí?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Počkej, až si všimne, že už nejsi slabší :) A proč teda cvičíš? No přece na tom chceš být taky dobře s kondičkou, ach jo.... Nenech se odradit! :) Kačka

      Vymazat
  19. moc krásně jsi to napsala... já se moc s pochopením nesetkávám no... proto jsem se taky dala na online podporu ;-)

    OdpovědětVymazat
  20. Moc ti děkuji (opět) za pěkný článek. Já bohužel ve svém okolí moc podpory nemám. Přítel kdysi sportoval, ale teď se mi nedaří ho přemluvit k pohybu. Pořád mi říká, že je to ztráta času a že vypadám dobře (což říkal i když jsem lezla do třetího patra pět minut a udělala 1 dámský klik). Rodiče nechápou, proč si kupuju kuskus místo triček. Mrzí mě to, ale blogový svět mě drří nad vodou. I ty komentáře, co napsaly holky nade mnou mě nakopávají :) Už se nechci vrátit zpátky. :) Kačka

    OdpovědětVymazat
  21. Jak již tady bylo jednou napsáno, podporu nepotřebuji, protože to dělám pro sebe. Ale je pravda, že mě hrozně mrzí, že zrovna moje mamka k tomuhle nemá pochopení a pokaždé když si např.koupím nové činky nebo když utrácím hodně peněz za jídlo, protože když mám možnost, tak dávám přednost kvalitnějším potravinám, tak si akorát klepe na čelo a ptá se mě, jestli mě to baví se takhle "mučit"? Přitom je sama sportovně založená, ale jiným směrem... Takže okolí nezatěžuji informacemi o mém jídelníčku ani cvičení, jenom pokud se mě třeba někdo zeptá a jedu v tom na vlastní pěst :D :D

    OdpovědětVymazat
  22. :-D Pekne napsane..nahodou Marco i ostatni občas slintai nad našima svačinama :-D..No jen tak mimochodem ja si dala na internet inzerat abych našla někoho kdo by se mnou chodil do fitka a dělil se o zažitky..bohužel všichni kdo tu chodi do fitka a hledaji parťaka byli mužskeho pohlavi..Doma z toho byly žarlive sceny a i když jsem se s jistou osobou prakrat sešla tak jsem to nakonec vzdala protože mit nervy v praci a ještě doma se mi fakt nechtělo :-( A to jsem mohla vysvětlovat jak sem chctěla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Joo, pamatuji, že Marcouš si pak jednou taky udělal do školy těstovinový salát :D

      No vidím, že máš veselo, jako by to nějak extra vadilo. Mě teda ani nevadí cvičit sama, to já mám asi i radši. Spíš si o tom ráda s někým občas pokecám :)

      Vymazat
  23. Jo tak tohle bude asi největší problém. Když jsem před rokem začla běhat a celkem zdravě jíst a zhubla jsem všichni si mysleli že trpim anorexií a donutli mě se vrátit na začátek. Podpora na nic. Teď když jsem začala zase znovu cvičit, rodiče do mě pořád rýpou a sami se ládujou prasárnama a doa to jíst taky potom musím.

    OdpovědětVymazat
  24. Moc hezky napsáno. Máš pravdu, podpora a respekt lidí okolo je důležitá, ale pokud to jinak nejde, ignorovat je nejjednodušší x) Vždyť to oni si ničí své zdraví a jen odsuzují něco, čemu příliš nerozumí. I když bych řekla, že trochu té demotivace neuškodí, člověka to pak může i pořádně nakopnout, aby ti nevěřící Tomášové viděli, že takhle je to 'lepší' a 'správně'. Tak jako ti zdravě žijící nechápou ty nezdravě, tak ti nezdravě nechápou zase druhou stranu, ale to je tím, že spíše zastávají typický názor: ,,Na něco se umřít musí" a ne každý se umí zbavit svého návyku jíst všechno to 'špatné' jídlo, které často brání tím, že jim to doteď nic neudělalo, tak se nestane nic později. Zkrátka neřešit, hledat podporu v lidech, které to zajímá a to nejdůležitější - být svůj x)

    OdpovědětVymazat
  25. Já mám podporu leda tak od mamky. Ta mě chápe, sama by ráda shodila nějaké to kilčo, ale prostě si nedokáže odepřít rohlíky, přeslazené kafe atp....brácha si ze mě dělá občas srandu, ale někdy si pokecáme o posilování, ale o zájmu os stravu nemůže být ani řeč , tuplem ségra, která má 50 kilo a je stejně vysoká jako já (174 cm) jídlo nijak neřeší..spíš jí hrozné s-ačky, ale normální jídlo ne, ale teď se mě začala vyptávat na posilování, že chce spevnit zadek...ale stejně si nevezme k srdci, co jí říkám...A s kamarádkama to moc neřeším a chlapa nemám, takže nic :D

    OdpovědětVymazat
  26. Bože, to je hezkej článek! Při čtení jsem se rozbrečela, fakt že jo...A to nejsem žádná extra citlivka, ale tohle mě prostě dostalo ;)

    OdpovědětVymazat
  27. můžu se tě ještě zeptat myslíš, že by bylo lepší místo dvakrát týdně jumping...jednou jumping a jednou třeba bosu nebo jogu?? :) díky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No ot záleží na tobě :) Podle mě 2x týdně jumping není problém, ale stejně tak není na škodu to střídat. Je lepší to mít pestřejší ;) Aspoň zapojíš více různých svalů a každé to cvičení je trochu jiné :)

      Vymazat
  28. Díky za tenhle článek. :) Naštěstí mám pár lidí, kteří mě podporují. A navíc "v tom jedu se ségrou". :) Snažíme se obě zhubnout. A takovou motivací je mi taky Jillian a Bob a hlavně The Biggest Loser. :)

    http://spolecnacesta.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  29. Bezva článek :) Obdivuju lidi, kteří zvládají držet se zdravého životního stylu, i když se u nich doma jí třeba nezdravě.. Já mám v tomhle štěstí - u nás doma se nikdy typicky česká kuchyně nedělala. Takže žádné omáčky, knedlíky ani nic podobného jsme nikdy nejedli, maximálně tak u babičky. Naši jí nejčastěji těstoviny s omáčkou. Takže si ty těstoviny dám klidně s nimi, zas tak to nehrotím, že bych musela mít celozrnné (oni jí semolinové) - akorát si k tomu přidám třeba šmakoun - ať tam mám i bílkoviny. Moji rodiče jsou založeni i víc sportovněji než já (možná teď, když pravidelně cvičím - už ne, ale dřív to tak určitě bylo). Táta si spíš ze mě dělá srandu, že musím mít ve všem bílkoviny.. Ale maminka je ochotná a koupí mi takové jídlo, jaké chci.

    Je pravda, že s okolím to moc neřeším.. pár mých známých sice chodí do posilky, ale stravu vůbec nijak neřeší.. já teď stejně sedím většinu času zavřená doma a pracuju na diplomce, tak mí kamarádi ani moc neví, jak se stravuju :) Občas pouze hodím na fb fotku nějaké zdravé buchty :)

    Za blogovou komunitu jsem moc ráda, protože v okolí moc nemám lidi, se kterýma bych to mohla sdílet..

    A to jsem si nejdřív myslela - že si jen založím blog, kam si to budu psát a ostatní blogy ani číst nebudu, protože na to nemám stejně čas :) No a nakonec čtu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale je pravda, že když někde zmíním, že hodně cvičím a snažím se zdravě jíst - tak hned musím vzápětí dodávat - že chci zpevnit postavu a nabrat svaly - jinak se na mě lidi koukají - jestli náhodou nemám anorexii - když bych se chtěla snažit hubnout.. protože jim připadám hubená dost.

      Vymazat
  30. člověk se nesmí nechat ovlivnit okolím

    OdpovědětVymazat
  31. jj přesně tak, nejhorší je když tě nepodporují ti nejbližší...:( Já s tím bohužel pořád bojuju...a když jednou a čas přijedu domů holt nechci jíst, co se mi dá pod nos, tak ti tím prý všem hrozně ubližuju...no snad se to časem poddá...

    OdpovědětVymazat
  32. Ja mám šťastie, že mám aspoň jednu osobu, ktorá ma doslova a do písmena podporuje - svojho priateľa. Pretože ma chváli za každé kilo :) aj pol a tie pohľady keď zjem niečo "zlé" a keď sa snažím behať a on ide so mnou? Jillian aj s Bobom môžu ísť do kelu :) on si vypočuje ako ho neznášam a ide mi na nervy :D ale popri tom predsa len nejako precupitám určenú trasu :) a potom si ho neviem vynachváliť. :) A to isté má na oplátku on z mojej strany :) aj keď ja idem dolu, on hore :) tiež ho chválim za každé kilo a smejeme sa, že ideálne bude, keď sa stretneme na 75 :) Človeku je potom akosi hneď lepšie... (Naproti tomu doma aj keď stále hovoria, že je to fajn, že idú do toho so mnou, predsa len žiadna zmena...možno taká na deň dva, ale potom je to azse po starom... a tie otázky "Bola si cvičiť, nechoď, zima je" a pod. Radšej to nechávam tak :) )

    OdpovědětVymazat
  33. Závidím všem, kdo tu podporu kolem sebe mají..já bohužel nemám to štěstí. Rodiče vždycky kroutí očima, když si jdu zacvičit..když jsem se před přítelem zmínila,že chci mít trochu vyrýsované svaly,protože se mi to hrozně líbí, tak mi sdělil, že se mu to na ženské hnusí..ano, přesně tohle řekl :) takže sem tak trochu ztratila chuť makat na sobě. Klára

    OdpovědětVymazat
  34. Hezký článek :-)
    Já jsem našla podporu v příteli, je prostě úžasný, pořád mě za všechno chválí, říká, že jsem dobrá, když tak cvičím, že jsem zhubla...to je prostě k nezaplacení. A že jsem jeho velká inspirace a motivace, taky se toho ode mě plno přiučil, začal jíst zdravěji a cvičit a je za to rád. A já taky, nikdy by mě nenapadlo, že zrovna já takhle někoho motivuju :-)
    Jinak doma je to něco jiného. Ke cvičení pořád nějaké řeči, k jídlu taky. Buď spousta blbch řečí, když jím něco zdravého, ale i když je to naopak - třeba nedávno: "můžeš si vzít nanuk...ale nevím, jestli se shoduje s tvoji dietou". Jako bych držela nějakou dietu. Nebo když si vezmu buchtu (většinou její zdravější verzi) nebo kousek čokolády, tak se všichni diví, jak to, že to můžu jíst, no na zabití :-D Plno řečí, když jím něco zdravého, plno řečí, když si vezmu něco "strašně nedietního". A se cvičením taky - když řeknu, že ten den necvičím, tak se diví, když cvičím, ptají se, jestli nepřeháním, že je moc horko, ať běhat nejdu...je to někdy sranda, no :-D

    OdpovědětVymazat
  35. Skvělý článek :) a naprosto pravdivý, pořád má někdo blbé poznámky k tomu co jím, nebo jak často cvičím, s tím jestli jsem nebo nejsem spokojená se svými výsledky a podobně a ty příklady vět, jako bych slyšela několik hlasů ze svého okolí :D i když mě to nehorázně štve, tak mě stejně nedostanou, pořád si půjdu za svým :)

    OdpovědětVymazat
  36. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  37. Moc hezký článek...my to máme s přítelem tak, že máme sice malý byt, ale přes půl obýváku máme "posilovnu" resp. posilovací lavici, činky, podložky na cvičení apod. A nejednou jsme slyšeli hlášky typu "Počkejte až budete mít děti, to už nebudete mít čas na takové kraviny" "To se musíte hodně nudit, když tu máte takové kraviny" "Nevadí vám pořád utírat z toho prach?" "To máte asi hodně peněz, když utrácíte za takové blbosti" a to bych mohla pokračovat hodiny :-D Dneska už na to neodpovídám...nikomu nedochází, že k tomu povedeme i naše děti, pokud je budeme mít; že na to nesedá prach, protože se to pořád používá a především, že je to náš byt a obývák a když to tam chceme mít, tak to tam prostě bude. Nikdo nám na to nedá ani korunu, tak by aspoň hubu mohli držet :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blani, děláš dobře, že na takové poznámky nereaguješ. Ono je fakt lepší to mlčky přejít než se pouštět do debaty, která stejně nikam nevede. A i s dětmi se na takové "kraviny" čas najít dá, prostě jen záleží na prioritách.

      Vymazat
  38. S podporou okolí to je opravdu těžký. Vždycky jsem byla zvyklá sportovat a často jsem slýchala poznámky "no jo, vona chce bejt hubená" nebo "Prosím tě, že se na to nevykašleš". Těžko všem budu vysvětlovat, že sport mě nabíjí energií, že jsem pak euforická, že se prostě cítím dobře, že pak na horách netahám zbytečné kilogramy tuku, atd....
    Momentálně jsem na mateřské s dvěma dětmi, což je neskutečný mazec, blázinec od rána do večera (leckdy i přes noc), ale cvičení jsem se nevzdala. Je to sice náročnější, neboť nemám nikoho na hlídání a manžel je v práci celé dny, ale už se mi povedlo sladit klukům režimy, aby aspoň po obědě spolu hodinu spali. Jakmile se to zadaří, hned vytahuji činky ze skříně a jdu na to. Když se zmíním před rodičema, hned mě kritizují - že si radši nejdeš lehnout, odpočinula by sis. Ale já se mnohem líp odreaguji při cvičení a můžu tak vybít negativní energii (té se s dětmi nastřádá velmi mnoho, zvlášť v období vzdoru). Nehledě na shazování poporodních kil, že.... Takže holky, všem vám držím palce, ať se vám daří pokračovat ve svých plánech a nenechte se za žádnou cenu odradit okolím.

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za všechny komentáře :) Odpovídám na ně tady na blogu ;)