Záchvatové přejídání - můj (vyhraný?) boj

zdroj: http://www.pageblip.com/

Mnoho hubnoucích i nehubnoucích, blogujících i neblogujících tento problém zná či dokonce pravidelně prožívá. Sama jsem byla celkem překvapená, když jsem pronikla do světa internetu a zjistila jsem, že nejsem zdaleka jediná, která trpí záchvatovým přejídáním.

Mohla bych na tohle téma psát hodiny. Jak tenhle problém u mě začal, jak se vyvíjel, kdy gradoval, jak jsem s ním bojovala... To by byl ale opravdu dlouhý článek. Rozhodla jsem se napsat něco kratšího a stručnějšího. Zaměřit se na to, jak jsem tenhle problém řešila, co je jeho příčinou a jak jsem ho (snad konečně) vyhrála.

Záchvatové přejídání je porucha příjmu potravy stejně jako třeba anorexie nebo bulimie. Přejídání nezpůsobují jen naše chutě, ale především naše psychika. Ačkoliv chuť na sladké může přejídání spustit, pouze naše psychika ovlivní, jestli se budeme cpát až k prasknutí nebo přestaneme po jedné tabulce čokolády - což by byla pro člověka trpícího přejídáním ještě výhra.

Měla jsem 2 obodbí, kdy jsem se naučila přejídání zvládat a ovládat. První bylo, když jsem se opravdu soustředila na zdravou a vyváženou stravu - žádný hřích nebyl povolen, jelikož by to pak neskončilo dobře. Dařilo se mi to třeba 3 týdny v kuse, jednou dokonce 5 týdnu. Vždy pak ale zase ten den přišel. Den, kdy jsem se přejedla k prasknutí a přibrala velkou část zhozených kil zpátky. Už tehdy to však pro mě byl úspěch. Vydržet tak dlouhou dobu a postupně ty intervaly prodlužovat.

Uvědomila jsem si ale, že takhle stejně nedokážu žít věčně. Další zlom nastal, když jsem se rozhodla, že už nebudu nadále hubnout a přejdu na udržovací režim. Cítila jsem neuvěřitelnou úlevu, najednou jsem byla tak šťastná, tak volná. Už mě "nesvazoval" ten pomyslný hubnoucí řád. Ačkoliv jsem si i při hubnutí dopřávala dostatek dobrého jídla, protstě to bylo pro mě něco, co "musím". Začátek udržovacího režimu taky nebyl jednoduchý. Zpočátku jsem párkrát taky mírně přejedla - přecejen najednou bylo povoleno vše a vnitřně jsem se asi bála, že si to zase zakážu.

Vše se ale časem tak nějak urovnalo. Už si ani nepamatuji, kdy jsem se naposledy najedla do pocitu přejezení. Ano, někdy sním za den třeba 2 zákusky, ale vím, že už nic víc nepotřebuji. Že si za nějaký čas třeba zase něco dopřeju. Jím zdravě, ale když je doma upečená bábovka, klidně si po obědě 2 kousky dám :)

Neplánovaně jsem se zase trošku rozepsala, tak teď už k tomu, k čemu jsem se chtěla dostat především.

Jak vyhrát boj s přejídáním?

Sama jsem zjistila, že všechno je to v psychice. Dokud nebudete v pohodě a nezměníte ve své životě určité věci, přejídání se bude zřejmě stále vracet. Mě pomohly zejména 2 razantnější změny:

1. přestat věčně hubnout, myslet na hubnutí, na to co můžu a nemůžu jíst

2. začít být společenská

Ano, ze dne na den jsem začala chodit do společnosti. Přestala jsem sedět doma na zadku, uzavřená ve svém světě. Už to ani nedokážu. Klidně vyrazím ven i sama, jen tak. Našla jsem kluka, se kterým je mi dobře a nové přátele, se kterými trávím čas. Cítím, že můj život má najednou prostě smysl a dny jsou zajímavější. Nemám čas myslet neustále jen na jídlo.

U každého může být ten problém jinde. Jde o to ho najít a vyřešit. Neříkám, že jsem se přejídání zbavila natrvalo. Ale v posledním roce se rozhodně postupně zmírňovalo a teď můžu říct, že je na nejnižští úrovni za poslední 4 roky v mém životě. Pokud by vás ještě něco ohledně tohoto tématu zajímalo, klidně se ptejte, piště do komentářů. Ráda zodpovím vaše otázky popřípadě zkusím napsat nějaký další článek s tím, co byste chtěli vědět :)