BRAIN OVER BINGE: Kniha, která vám pomůže zbavit se záchvatového přejídání jednou pro vždy

O záchvatovém přejídání jsem vám již psala. V poslední době víc než dřív.
A po všech vašich reakcích jsem si řekla, že je to téma, kterému bych se měla věnovat o to intenzivněji. Nejsem jediná, která si tímto problémem prošla (nebo prochází...) a chci pomoci i ostatním se s tímto poprat. Neříkám, že zvládnu pomoci všem. Ale pokud alespoň jednomu člověku, tak už to bude úspěch :) Vždy jsem si říkala, že však musím nejdřív pomoci sama sobě, než budu radit ostatním. Proto jsem příliš nemohla reagovat na ty spousty mailů a dotazů, které mi na toto téma chodily. Ano, mohla jsem dát pár obecných rad, které mi v minulosti trochu pomohly. Ale nemohla jsem radit, jak se toho zbavit úplně. Neříkám, že teď jsem vyléčená, to si po těch pár týdnech úspěchu zatím nemohu dovolit. Ale zároveň už nechci čekat další měsíce, po kterých bych si byla třeba 100% jistá, že už se to nevrátí. Minimálně se s vámi tedy mohu podělit o to, co jsem se dověděla v knize, která se tomuto tématu věnuje - Brain over Binge. Již po přečtení prvních pár stran jsem věděla, že tohle je ten správný způsob jak se toho zpropadeného problému zbavit. Všechno, co tam bylo psáno už jsem vlastně teoreticky věděla. Jen jsem si to nedokázala dát takhle komplexně dohromady a pochopit všechny souvislosti. Teď už je chápu. A s tím, co vím mám pocit, že už bych se ani nedokázala přejíst v takovém rozměru, jako tomu bylo dřív. Protože teď už prostě vím, že k tomu nemám důvod. Už se nemůžu vymlouvat na nejrůznější příčiny, které mě k tomu vedly. Když za to ve výsledku mohla "jenom" taková blbost...

Březnové momentky a radosti ze života :)

 Již včera jsem avizovala, že dnes bude v plánu článek trochu ze života. Už to tady dlouho nebylo, tak aspoň něco málo o tom, jak se mám a v čem se mi daří či nedaří. Aspoň si trochu odpočineme od toho jídla, co říkáte? (s břichem plným cizrnových lívanečků se mi to kecá :D) Hned na úvod musím říct, že jsem neskutečně vděčná za to, že zima se nám letos vyhla velkým obloukem - nesnáším mrazy, sníh (ve městě, na horách jsem pro!) a pak ta kluziště a následné břečky na chodnících. Miluji jarní počasí, to je prostě období, ve kterém se vždy cítím nejlépe. Proto asi v posledních dnech hýřím vcelku dobrou náladou. Ačkoliv důvodů k tomu bude asi ještě i víc :)

Otevřeně o záchvatovém přejídání: má "zkušenost" + ukázka toho, jak to (ne)vypadá

Tomuhle tématu jsem se posledních pár měsíců úspěšně a úmyslně vyhýbala. Kdo mě čte už delší dobu, tak mohl pár článků na toto téma na blogu již dříve postřehnout a asi i ví, že tohle je něco, s čím jsem tak nějak bojovala...
a bojuji :) Stále mi chodí velké množství dotazů, zpráv a proseb o pomoc
a o další články na toto téma. Pro mě je to téma celkem citlivé a přiznat veřejně, že máte problém s jídlem, který pro většinu populace bude nesmyslný (a stejně to ve většině případů nepochopí, pokud si tím sami neprošli) není lehké. Zvlášť, když váš blog čte půlka vaší rodiny, přátel, klientů a další kupa známých, kteří vám to přiznají až s postupem času :) Inu, nechci to zveličovat, ale ani to odmávnout s tím, že to nic není. Sama vím, jaká je pro lidi s podobným problémem úleva přečíst si o zkušenosti někoho jiného. A proto to dnes píšu. A taky proto, abych objasnila ještě jednu věc...tedy vlastně dvě :)

Nebudu se tu dlouhosáhle rozepisovat o tom, co záchvatové přejídání je - nejlíp to asi pochopí ten, kdo si tím sám prošel. Není to přejídání jako takové - že třeba sníte 3 kousky buchty, balíček chipsů, zapijete to kolou
a cítíte se přejezení. Tahleta porucha příjmu potravy (a že se mezi ně opravdu řadí) nabývá úplně jiných rozměrů a většinou je spíše psychického rázu než výsledkem neodolatelné chutě na čokoládu. Člověk spořádá kupy jídla, která by mu jinak vystačila třeba na týden a i když je nacpaný
k prasknutí, zažívá stálou potřebu jíst dál a dál.

Troška večerní nostalgie: Já a mé blogerské začátky

Co lepšího dělat při pátku než se šťourat svým starým blogem? :D Nevím proč, ale najednou jsem si vzpomněla, že než jsem na konci roku 2011 přesídlila sem, tak jsem asi 2 měsíce působila na jiné adrese. A všechny původní články jsem tam zanechala. Jednou za rok si pak na to vzpomenu a jen tak na oko tam mrknu...stejně jako dnes :) A udivila mě hlavně jedna věc - to už je to tak strašně dávno?! Tedy...necelé 3 roky, ale to je v dnešní době už dávná minulost :D Mé články mi tam přijdou  jako ty klasické blogískové zápisky. Pousmála jsem se nad tím, jak jsem tehdy prožívala hubnutí (ano, i tehdy jsem zrovna hubla...), jaké problémy jsem řešila, že jsem vlastně byla na střední, prožívala stužkovák, chystala se na maturitu
a nejvíce nad mými tehdejšími "životními" cíli :) Jo a taky jsem tehdy byla blond! :D

Optimismem za svými cíli :)

 Dnes tak trošku netradičně...ovšem nic, o čem byste se na mém blogu ještě dříve nedočetli :) Pokud mě čtete alespoň nějaký ten měsíc, tak jste si jistě nemohli nevšimnout, že jsem jednoznačně zastánkyní pozitivního, aktivního přístupu k životu
a sobě samým. A zvláště v období Vánoc a konce roku bychom se na pozitivní myšlení měli naladit především. Nemluvě o novém roce, který pravidelně přináší spoustu nových výzev a předsevzetí :) Všichni tedy povinně naladit na pozitivní vlnu!

LOVE YOUR LIFE

Dneska to bude pro změnu zase trošku z jiného soudku, než je tady zvykem. Pravda, pár takových úvahových článků o životě a hlavně radosti ze života už jsem napsala, ale poslední dobou to zde bylo hlavně o jídle. Proto je čas se alespoň pro dnešek přesunout zase trošku k jinému tématu :) A život a láska k tomu, co v životě děláme je podle mě téma, které je třeba neustále omílat. Kolik lidí v dnešní době dělá opravdu to, co je baví? Kolik lidí má vůbec čas se zastavit a přemýšlet nad tím, zda směřují tou správnou cestou? Náhodou jsem narazila na zajímavé video a nad tímto tématem jsem se po jeho shlédnutí zamyslela. V tuto chvíli hrdě můžu říct, že opravdu směřuji tam, kam chci. A co vy? :)

Buď máte čas nebo výmluvy

 Ačkoliv už mám naplánované a rozepsané asi 3 články o jídle (klasika :D), řekla jsem si, že dnes to chce změnu a bude zase takový ten úvahový článek ze života. To už tady totiž nějakou tu chvíli nebylo, ale přesně to mě baví psát a taky číst na jiných blozích :)

Sebeláska, úspěšný život, zdravý životní styl...a tak nějak všechno :)

 Ahoj všichni - čtenáři i čtenářky, fanoušci i fanynky, rejpalové i rejpalky :D Většinou (vlastně snad nikdy) vás
v úvodu nezdravím, tak to vezmu dneska pěkně globálně - a to poslední oslovení berme s nadhledem ;) Tak nějak mám pocit, jakoby blogový svět najednou zahalila vlna "blogových pauz". A víte co, já ty holky úplně chápu. Někdy na blog taky absolutně nemám náladu. Ale co, jsem přecejen člověk - občas se mi nechce cvičit, občas se mi nechce se učit (moment, to se mi nechce nikdy :D), někdy mi přijde i vaření jako nejvíce otravná činnost a pak přijde chvíle, kdy mě ani to blogování tolik nebaví. Neděste se, nemám v plánu vám říct, že
s blogem končím nebo že si dávám pauzu (o Food Ispiration bych vás nemohla připravit :D). Jenom tak nějak oklikou omlouvám to, že po období, kdy jsem přispívala články denně, je tu najednou období, když přidám třeba jen 2-3 za týden :) No a jelikož jsem tentokrát něco napsat fakt chtěla, jenom se mi nechtělo vymýšlet co, tak to vemu zase tak nějak všeobecně. Nějaké to povídání, pár myšlenek, co se mi třeba v posledních dnech až týdnech honily hlavou. No a ono už z toho přecejen něco vznikne :) 

Prokletí internetu? Aneb když vás a vaši postavu hodnotí jiní...

  Dneska to bude asi takový trošku otevřenější, trošku více osobnější článek. Vlastně jsem ho vůbec neměla v plánu psát. Ještě když jsem se ráno probudila, lámala jsem si hlavu, o čem by mohl být můj další příspěvek. Ale pak jsem rozklikla jeden článek od Cassey Ho a prostě mi to nedalo. Opět mě dostala (možná až přehnaná a neoprávněná) upřímnost některých lidí. No a jelikož se toto téma několikrát dotklo i mě, prostě nemůžu nereagovat :)

Začněme tedy zmiňovaným článkem od Cassey (celý článek ZDE). Cassey Ho jistě většina z nás zná. Zmiňovala jsem ji i v mém posledním příspěvku o tom, zda lze dosáhnout postavy, jakou má třeba právě ona. Proč jsem vybrala právě ji? No osobně myslím, že je hodně lidem vzorem - má krásné štíhlé tělo, žádný špíček navíc, jemné, ženské svaly... Prostě pro mnoho dívek po celém světě může být inspirací.

Cvičíte, jíte zdravě, ale nehubnete... PROČ?

 Věčná záhada... Začali jsme cvičit, upravili jsme stravu a zatímco ostatní se chlubí svými prvními viditelnými pokroky už po pár dnech, my sami na sobě nevidíme sebemenší změnu. První možnost je ta, že se špatně díváme :) To by byla ještě ta lepší varianta... Druhý případ je ten, že opravdu něco děláme špatně a z toho důvodu nevidíme pokroky. 

Uvědomila jsem si, že na toto téma dostávám vlastně asi nejvíce dotazů - "Upravila jsem jídelníček, pravidelně cvičím, všechno dělám správně, ale nevidím žádné pokroky." A vlastně to vídám všude - diskuze, blogy, komentáře, maily... Až mě dneska najednou napadlo "Proč nenapasat na toto téma článek?" :) Nečekejte ode mě ale žádná doporučení vycucaná z internetu. Tentokrát to bude opět opravdu čistě můj názor a zkušenosti. A pokud něco náhodou nebude souhlasit, hurá do mě. Jsem připravená na vše :D

Záchvatové přejídání - neutuchající problém

 

Tento příspěvek  jsem se rozhodla opět věnovat tématice záchvatového přejídání. Bohužel je to věc, se kterou bojuje stále více mladých žen. A nejen těch mladých, záchvatové přejídání se může objevit v každém věku. Přejídání není o nic lehčí ani horší než jiné PPP - anorexie a bulimie. Je to problém stejně závažný, nepříjemný a ačkoliv jde o jídlo, souvisí zejména s psychikou. Kdybych s tím sama neměla zkušenosti, netroufla bych si o tom psát a radit. Ale jelikož jsem bohužel měla tu čest, využiji svých zkušeností a budu doufat, že alespoň někomu pomohou :) Problémy za vás zřejmě nevyřeším, ani pro vás nemám žádný zázračný návod, jak z toho bludného kruhu ven... Ale budu se snažit být alespoň podporou a třeba vás nakopnout tím správným směrem. Protože být na tohle sám není nic příjemného (spíše vás to uvrhne ještě do větších problémů) a ve dvou už se to přecejen lépe táhne ;)

Chcete být šťastní? Hoďte váhu i metr do kouta!

Asi trošku "emo" fotka, ale zato dokonale výstižná.

 Dneska to bude opět k tématu, které je v poslední době pořád všeude omílané (ale to je jenom dobře!). Jak ale pořád říkám, opakování je matka moudrosti, a proto klidně tohle téma vytáhnu znovu :) To, že bychom se neměli tolik upínat k číslům na váze, už je dnes celkem rozšířený názor. Už víme, že váha vůbec, ale vůbec nemusí být objektivní a často se s námi mrcha nekamarádí a naschvál nám ukazuje čísla, která nechceme vidět :) To víme. Já se vás ale dnes pokusím přesvědčit, abyste se vykašlali třeba i na takový metr nebo chytré váhy měřící poměr tuků a svalů.

Motivace - obklopte se lidmi, kteří vás podpoří!

 Jednou z důležitých součástí našeho života je podpora a respekt lidí v našem okolí. No řekněte sami, bylo by vám příjemné, kdybyste ve svém životě dělali něco, od čeho by vás ostatní odrazovali, co by vám neustále vymlouvali a shazovali to. Bylo by to pro vás motivační? Podle mě moc ne... Řešení? Zbavit se těchto lidí? To asi těžko, pokud je milujete a jsou vaší rodinou, přáteli... Říct jim, ať vám do toho nekecají? To už připadá v úvahu. Ignorovat je? Jednoduché řešení, kvůli kterému se však částečně uzavřeme do sebe a nebudeme mít možnost ventilovat svou radost z toho, co děláte. Ideální řešení? Najít si lidi se stejnou vášní :) 

Pokud se ptáte "Za jak dlouho?", pak to dostatečně nemilujete...

zdroj obrázku

 Zdá se vám nadpis mírně matoucí? Nebojte, vše určitě pochopíte ;) Už delší dobu jsme tu neměli žádný článek o psychice a celkově hlubším smyslu celého našeho (nejspíše zdravého) životního stylu. A právě tyto druhy článků já osobně nejen ráda čtu, ale stejně ráda i píšu. Vždy je to jedna nějaká věta, kterou si někde přečtu nebo zaslechnu a která mě přivede k hlubšímu zamyšlení. Pak se na chvíli zastavím a dopřeji si čas, abych to promyslela a vstřebala nové souvislosti, které vyplují napovrch. Často jsou to věci, které jsou tak nějak samozřejmé, ale vždy jsem nad nimi přemýšlela jiným způsobem. Ale dost teoretizování, zpátky k tématu :)

Hurá do paleolitu! Aneb vlna, která se šíří blogovým světem...

 Taky máte ten pocit, že pojem PALEO se najednou objevuje všude kolem nás? Ačkoliv je tento styl stravování známý nějaký ten rok, mám pocit, že hlavně v posledních týdnech až měsíc o něm čtu stále víc. Samozřejmě k tomu přispívá i má vlastní iniciativa hledat o něm informace, ale i tak se o něm zmiňuje větší množství blogerek. Nezůstanu pozadu a budu mu věnovat dnešní článek. Jaký mám na něj názor? No, tak se na to podívejme...

Nesnažte se o dokonalost, jen buďte nejlepší verzí sebe sama!

 Člověk by měl být rozumný, když si dává určité cíle. Konkrétně když se jedná o vysněnou postavu, fitness inspiraci, vzor, předlohu... Už před nějakým časem jsem zjistila, že svou postavu sice můžu určitým způsobem měnit, tvarovat, ale některé věci prostě nezměním, i kdybych sebevíc chtěla. Před pár lety, možná ještě před pár měsíci, jsem považovala za svůj cíl postavy určitých fitness modelek. Však to znáte...kdo by taky neobdivoval jejich vydřené postavy a nechtěl by se jim přiblížit :) Ale víte co? Ono je mnohem lepší se od těchto cílů snažit oprostit a zaměřit se na jedinou osobu - na vás :)

Jak to, co jím, ovlivňuje to, na co mám chuť

cvičení je jednoduché, opravdovým výzvám čelíme v kuchyni

Zase jeden článek spíše formou úvahy :) 

Věta "Jste to, co jíte" je jistě všem známá. Ať už díky stejnojmenému pořadu nebo z jiných zdrojů. Podle mě je dokonale výstižná. Ovšem, může i to, co vlastně jíme, nějak ovlivnit naše chuťové buňky?

Jak se nestresovat z většího množství jídla

 Nečekejte, že vám tady poradím nějaké zázračné kouzlo, které vás zbaví všech výčitek, které jste kdy měli, míváte, nebo mít třeba budete. Ale tak nějak vím, že právě s výčitkami, které jsou spojené s jídlem, hodně z vás bojuje. Ať už to jsou výčitky z jídla nezdravého, z většího množství jídla nebo z nějakého přejezení...pořád je to něco, co v nás vyvolává zbytečný stres a naší psychice to jenom škodí. A co škodí naší psychice, může stejně tak škodit naší cestě za vytyčenými cíli. Ať už je to zhubnout pár kilo nebo jenom žít spokojený život :) 

Jak se "donutit" jíst zdravě a cvičit...

Úspěch nepříjde k tobě..ty musíš přijít k němu.

...tak přesně tento dotaz mi byl položen, a ne jednou.  Nebudu vám kopírovat nějaké typy a rady z chytrých ženských magazínů, vlastně ještě ani pořádně sama nevím, o co všechno bych ráda napsala :D Každopádně byl článek na toto téma celkem žádaný a proto bych se tomuto tématu ráda věnovala. Berte to tedy spíše jako jakousi mou úvahu, zkušenosti a doporučení ;)

Novoroční předsevzetí trochu jinak

Nový rok si žádá nový diář - a na příští rok mám teda extra velký,
tak doufám, že bude co zaznamenávat :D

Doufám, že jste si všichni už přečetli můj poslední článek a pracujete na tom, abyste se měli maximálně rádi :) Dnes totiž pokračujeme další částí, které se Yuri Elkaim věnuje v již zmiňovaném videu. Jde o jakousi zvukovou relaxační nahrávku určenou pro poslouchání před spaním a list na zaznamenání vašich cílů pro rok 2013. Obojí jsem otestovala, vyplnila a zatím můžu jenom doporučit. Touhle cestou totiž opět zapracujete i na své psychice :)