Otevřeně o záchvatovém přejídání: má "zkušenost" + ukázka toho, jak to (ne)vypadá

Tomuhle tématu jsem se posledních pár měsíců úspěšně a úmyslně vyhýbala. Kdo mě čte už delší dobu, tak mohl pár článků na toto téma na blogu již dříve postřehnout a asi i ví, že tohle je něco, s čím jsem tak nějak bojovala...
a bojuji :) Stále mi chodí velké množství dotazů, zpráv a proseb o pomoc
a o další články na toto téma. Pro mě je to téma celkem citlivé a přiznat veřejně, že máte problém s jídlem, který pro většinu populace bude nesmyslný (a stejně to ve většině případů nepochopí, pokud si tím sami neprošli) není lehké. Zvlášť, když váš blog čte půlka vaší rodiny, přátel, klientů a další kupa známých, kteří vám to přiznají až s postupem času :) Inu, nechci to zveličovat, ale ani to odmávnout s tím, že to nic není. Sama vím, jaká je pro lidi s podobným problémem úleva přečíst si o zkušenosti někoho jiného. A proto to dnes píšu. A taky proto, abych objasnila ještě jednu věc...tedy vlastně dvě :)

Nebudu se tu dlouhosáhle rozepisovat o tom, co záchvatové přejídání je - nejlíp to asi pochopí ten, kdo si tím sám prošel. Není to přejídání jako takové - že třeba sníte 3 kousky buchty, balíček chipsů, zapijete to kolou
a cítíte se přejezení. Tahleta porucha příjmu potravy (a že se mezi ně opravdu řadí) nabývá úplně jiných rozměrů a většinou je spíše psychického rázu než výsledkem neodolatelné chutě na čokoládu. Člověk spořádá kupy jídla, která by mu jinak vystačila třeba na týden a i když je nacpaný
k prasknutí, zažívá stálou potřebu jíst dál a dál.




Ano, a přesně tím jsem si prošla i já. Začalo to před mnoha lety a vlastně to ani nikdy pořádně neskončilo. Měla jsem období, kdy to bylo třeba měsíc, možná i téměř dva v pohodě, ale vždy se to tak nějak zase vrátí. Je už to prostě snad i zvyk, závislost, psychická úleva...? Každopádně jsem si prožila zhruba před 2 lety asi nejhorší období spojené s tímto problémem. Nyní mohu říct, že ačkoliv se to vrací, tak to rozhodně není tak zlé a v takové míře, jako tehdy.

Takže pokud se ptáte, zda záchvatovým přejídáním stále "trpím", tak odpověď bude ANO. Jak často? Párkrát do měsíce. Jsou různá období a některý měsíc je lepší a některý horší. Minulý měsíc to byl trochu boj (podtstatně striktnější jídelníček vzal
za své..), ale už se mi to zase daří vcelku krotit. A proč to dělám? Netuším. Je to, jako by mi v tu chvíli prostě přepl mozek
a jediné, na co dokážu myslet, je prostě co nejvíc toho sníst. Asi si teď říkáte, že to bude následkem toho, že ostatní dny málo jím a tělo má tendence to pak dohánět. No, u mě to tak není. Mám mnohokrát odzkoušeno, že i když jsem jedla taky abych pokryla svůj celkový výdej nebo i o něco víc, tak to přišlo. Jediný rozdíl byl ten, že takovým stylem jsem pak akorát rychle přibírala (a proto to je pak u mě s hubnutím a přibíráním jak na houpačce).

PROČ JSOU MÉ "POKROKY" TAK POMALÉ??
Často mi někdo "mile" k nějakým fotkám napíše, že nechápe, jaktože má postava nevypadá lépe, když tolik cvičím a tak zdravě jím. A že jsem pořád nějaká oplácaná. Nebo poznamená, že za 2 roky jsem udělala pokrok jen minimální. Ale víte co? Já si cením každého sebemenšího pokroku. Protože pro mě je to pokrok vydřený. Ne proto, že bych se mordovala cvičením
a striktním režimem. Ale právě proto, že mi mé snažení narušuje a vždy narušovalo právě záchvatové přejídání. A ono to nejde zrovna lehce, když do sebe každý týden až dva naházíte tisíce kalorií, aniž byste vlastně chtěli. Protože ono to většinou FAKT nejde zastavit. Za těch několik let už bylo stovky pokusů a odhodlání, pláče, že už to v životě neudělám, jak mi je blbě. Ale stejně jsem to udělala. Že je to špatné pro zdraví? Ano, toho jsem si vědoma a věřte, že nejednou jsem zvažovala nejen z tohoto důvodu i odbornou pomoc. Ale jak jsem psala, i v tomto pokroky dělám a to nejhorší už je dávno za mnou :)

Mou pointou je zde však se tak trochu obhájit. A zároveň vysvětlit, proč někteří mají boží výsledky za pár měsíců a já tady přikládám své pidi pokroky už pár let. Já tomu všemu vážně rozumím - vím, co a jak by člověk měl jíst, vím co je dobré, co je špatné a jak efektivně hubnout. A sama se tím samozřejmě řídím. Až na nějaký ten "osudný" den, kdy mám zkrátka pocit, že mě řídí úplně jiný člověk ;)

vlevo - rok 2010, kdy to všechno začalo
vpravo - po pár letech, kdy jsem se s tím "naučla žít"

JAKOU ROLI HRAJE PSYCHIKA

oslavy = největší riziko
(foto z loňského roku)

Jak sama píšu holkám, co prosí o rady, tento problém je často spojován i s něčím psychickým - nějakým problémem, blokem, prostě něčím, co potřebujete kompenzovat jídlem. A postupně se z toho stává zvyk a závislost, stejně jako pro alkoholika alkohol nebo pro feťáka jeho droga. Já si myslím, že ten svůj problém znám, ale bohužel to není něco, co bych lehce vyřešila sama. A chce to zkrátka čas
a trpělivost - no a tu mám po těch letech fakt už kamennou :)

A velkou roli hraje taky to, jak to pojmete psychicky celkově. Vím, že to bude znít teď asi jako blbost a půlka lidí mi může nadávat, že teď tady budu k tomu ještě někoho podporovat - ale já přesto radím, abyste se s tím naučili žít a přestali se tomu vší silou vzpírat. Protože právě tehdy, kdy jsem proti tomu maximálně bojovala, byla na sebe naštvaná po každém záchvatu a nenáviděla kvůli tomu celý svět...právě tehdy to bylo nejhorší. Ovšem když už počítáte s tím, že to tu a tam přijde, jste na to připraveni, nevyčítáte si to a víte, že to pak další dny bude zase dobrý, tak je to mnohem únosnější a nepřichází to tak často a v takové míře:)

CO JE A CO NENÍ ZÁCHVATOVÉ PŘEJÍDÁNÍ
Mám dojem, že někteří si stále představují tento problém v úplně jiném měřítku, než ve skutečnosti je a po tom, co spořádají tabulku čokolády už trpí záchvatovým přejídáním. Dnes vám chci ukázat 2 dny - jak to může vypadat, když se opravdu vyloženě přejídám a beru to jako problém a jak třeba vypadá den, kdy toho sním sice víc, než normálně, ale za přejídání to nepovažuji a cítím se ten den i den potom dobře.


UKÁZKA č.1:
(Nutno ještě podotknout, že tohle ještě není tak zlé a mnohokrát v dřívějších dobách jsem byla schopná toho spořádat i víc - tuny pečiva, klidně 3 porce oběda, kupy zákusků, čokolád, ořechů... jen jsem to nikdy nebyla schopna zapisovat. Ale tohle konkrétně je jeden z těch posledních "úletů", který jsem se rozhodla zapsat. )

SN: ovesná kaše posypaná müsli, banán, arašídové máslo
SV: zeleninový salát s tuňákem
O: mix rýže a pohanky, vepřové maso, zelenina + (hned po obědě) jogurt s müsli, ovocem a ořechovým máslem

+ v odpoledních hodinách:

• sezamová tyčinka chalva, 100g milka mléčná, 1ks buchty, žitné krekry, kešu máslo, chléb s máslem a se šunkou,
  2x listový šáteček s ovocnou náplní a pudinkem

+ ve večerních hodinách:

• 1x menu ze Subway (sandwich, cookies, ledový čaj), 100g orion s náplní, balení solených oříšků, balení chipsů,
  1,5l ledového čaje, 180g perníkových sušenek

UKÁZKA č.2:
(Den, kdy toho sním více, ale necítím se přejezeně a neberu to jako přejídání - aneb zrovna dnes)

SN: ovesné lívance s tvarohem, kokosem, ovocem a čokoládovým sirupem
SV: ovesná kaše z 50g vloček, ovoce, kešu máslo
O: pečené tofu, batáty, mix zeleniny
SV: tvaroh, amarant, jahody, kešu ořechy, kostička čokolády
SV: 2 kousky jablečného koláče, 2 kousky jablečných mini muffinů
V: zeleninový salát s romadůrem a jogurtovým dresingem + 1 kousek jablečného koláče
V2: protein míchaný s mlékem, arašídové máslo


No..a takhle nějak to prostě je :) Nepíšu o tom často a nepíšu o tom veřejně. Chci lidi motivovat. Chci jím ukazovat, jak by to mělo správně vypadat. A nechci hýřit negativismus. Ale když mě pak někdo napadne s tím, že radím věci, které nefungují, protože na to moje postava nevypadá? Nebo mi píšou, že nemám silnou vůli? Pak si v duchu vzpomenu, jak jsou pro mě všechny mé pokroky cenné a jak mě dokonce fascinuje, že jsem toho byla i přes tohle všechno schopna dosáhnout. Posouvám se dopředu a je mi jedno, že to třeba trvá déle. Samozřejmě všechno v životě není jen o dokonalé postavě...ale tak víte, to se na blozích prostě řeší nejčastěji a proto to dnes řeším i já zde :)

Ačkoliv jsem těch odstavců dnes napsala spoustu, tak nějak mám pocit, že to beztak nedokážu podat tak, abyste to všechno pochopili. Ani to možná nejde, ale snad to aspoň k něčemu pomůže. Nechci se na tento problém vymlouvat, ani nechci aby to vypadalo, že jej nehodlám dále řešit. Jen chci, abyste si třeba dali některé věci v rámci tohoto blogu díky dnešnímu příspěvku do souvislostí. A taky třeba podpořit ty, co zažívají něco podobného. Upřímně jsem zvědavá na vaše reakce :) Rozhodně ale nechci, aby dnešní příspěvek vyzníval negativně- ačkoliv to není příjemné téma, tak jej nepíšu v deprescích, ale prostě s klidem vyjadřuji, jak to všechno je. Takže třeba nějaké lítosti opravdu nejsou třeba ;) No a tím bych to už asi opravdu definitivně ukončila. DOBROU NOC ;)