čtvrtek 10. října 2013

LOVE YOUR LIFE

Dneska to bude pro změnu zase trošku z jiného soudku, než je tady zvykem. Pravda, pár takových úvahových článků o životě a hlavně radosti ze života už jsem napsala, ale poslední dobou to zde bylo hlavně o jídle. Proto je čas se alespoň pro dnešek přesunout zase trošku k jinému tématu :) A život a láska k tomu, co v životě děláme je podle mě téma, které je třeba neustále omílat. Kolik lidí v dnešní době dělá opravdu to, co je baví? Kolik lidí má vůbec čas se zastavit a přemýšlet nad tím, zda směřují tou správnou cestou? Náhodou jsem narazila na zajímavé video a nad tímto tématem jsem se po jeho shlédnutí zamyslela. V tuto chvíli hrdě můžu říct, že opravdu směřuji tam, kam chci. A co vy? :)

Zde je video, o kterém píšu výše. Celé je to v angličtině, tak snad většina z vás něco pochytí:





Hlavní myšlenka videa se mi opravdu líbí. Jde o to, zda opravdu v životě děláme to, co nás baví a naplňuje. Jdete za svým snem? Naplňuje vás to, co každý den děláte? Nebo vám jde o to jenom vydělat dostatek peněz na to, abyste mohli vyžít? Představte si, že by peníze nebyly důležité. Co byste chtěli dělat? Je to hodně otázek, ale není špatné se nad tímto zamyslet. Samozřejmě, peníze jsou pro život důležité. V dnešní době se kolem nich točí všechno. Ale proč to vzdávat předem? Vžycky to můžete alespoň zkusit :)

Možná jsem mladá a naivní a ještě jsem si neokusila ten pravý těžký život, kdy člověk musí živit sebe i celou rodinu, ale na druhou stranu vím, že to nejhorší, co může člověk udělat, je vzdát se svých snů bez toho, aniž bychom se je alespoň pokusili naplnit. Ještě před pár lety jsem sama nevěděla, co bych chtěla v životě dělat. Nenapadalo mě nic, čím bych se mohla živit a zároveň si takovou práci užívat. Bavilo mě cvičení, vaření a možná i cizí jazyky. Ale v tu dobu jsem si říkala, že ničím z toho se přece jen tak neuživím. Místo toho, abych ale seděla na zadku a čekala, co mi v budoucnu nadělí úřad práce nebo v jaké fabrice se zrovna uvolní nějaké místo, na které bych se možná mohla dostat, jsem pro svůj cíl začala něco dělat. 

Zdokonalovala jsem se v tom, co mě baví. Získávala jsem další znalosti, zkušenosti a vzdělání v tom, co mě naplňuje. Využila jsem každé příležitosti, která jsem naskytla. I když jsem si myslela, že na to nemám a že to nevyjde, šla jsem si za tím. A jsem neskutečně ráda, že jsem to udělala teď, dokud jsem mladá a mám čas nasměrovat svůj život tím správným směrem. Protože si opravdu nedokážu představit prožít několik dalších desetiletí něčím, co by mě nenaplňovalo a vyčerpávalo psychicky. Ještě před několika lety by mě nenapadlo, že bych mohla pracovat jako trenérka ve fitku a třeba se tím i v budoucnu uživit. Myslela jsem si, že na to nemám vůbec povahu. Že takovou práci bude těžké získat. Ale ono to kupodivu vyšlo. A jediné, co to vyžadovalo bylo trochu úsilí a víra v to, že to je možné :) Pracuji v tomhle oboru už asi rok a půl a vidím, že to jde. Chce to jenom chtít :)

Vím, že můj blog čtou různé věkové čtenáře a hlavně mladší slečny převažují. Byla bych ráda, kdybyste se alespoň zamysleli nad tím, zda opravdu děláte to, co vás baví. Nebo zda se alespoň snažíte dělat něco pro to, abyste to v budoucnu dělat mohli. Život je krátký, pojďme si ho užít! Věřte si, nevzdávejte se a dosáhněte svých snů a cílů. Jak jsem již psala mnohokrát:  

Vítěz je ten, kdo to nevzdal po posledním neúspěchu ;)



40 komentářů :

  1. a k tomu se hodí doplnění: nejlepší by bylo dělat to, co tě baví s tím, se kterým si rozumíš :)

    OdpovědětVymazat
  2. Palec hore ;-) tve nazory mi mluvi z duse.. premyslim nad tim casto, co budu jednou delat nevim ;-) do cviceni davam vse, i pres mou blbou psychickou stranku se nevzdavam ;-) i pad na hubu znamena krok vpred a ja uz ty kolena mam z padani tak domlaceny te uz se snazim zustat pevne na nihach s hlavou vztycenou ;-) kazdy den neni posviceni ale i presto je zivot fajn :-) diky za pripomenuti techto zakladnich hodnot pro vsechny :-P

    OdpovědětVymazat
  3. Palec hore ;-) tve nazory mi mluvi z duse.. premyslim nad tim casto, co budu jednou delat nevim ;-) do cviceni davam vse, i pres mou blbou psychickou stranku se nevzdavam ;-) i pad na hubu znamena krok vpred a ja uz ty kolena mam z padani tak domlaceny te uz se snazim zustat pevne na nihach s hlavou vztycenou ;-) kazdy den neni posviceni ale i presto je zivot fajn :-) diky za pripomenuti techto zakladnich hodnot pro vsechny :-P

    OdpovědětVymazat
  4. krásně napsáno a musím jen souhlasit, ty jsi jasným příkladem, že všechno jde, když se chce :)

    OdpovědětVymazat
  5. Já dělám to, co mě baví a to čemu se chci věnovat celý život, věřím že to tak i bude, když se budu snažit :) A vidím i na svých rodičích, že dělají práci, co je baví a i ostatní věci krom práce samozřejmě.. a je to hafo důležitý, zvlášť v začátcích, kdy se neměli tak dobře, jako teď, jenže je práce bavila a snažili se posunout dál.. Takže to vážně jde a není to je nějaká mladistvá naivita :)

    OdpovědětVymazat
  6. Jenom tak mimochodem.. tady je to video přeložené do češtiny.. :) http://www.youtube.com/watch?v=RoNg_jrRBDI

    OdpovědětVymazat
  7. Když se živíš tím, co tě baví, je to to nejlepší :-) Já mám v tomto taky štěstí :-) Škola, co studuju, mě baví moc a práce, které mám taky, hlavně, protože jsou v oboru a ten mě prostě baví (když jsem předtím měla brugádu jako podkladní v Penny, byla to hrůza...prostě šlo jen o peníze). Krásný článek :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Moc krásně napsané :) já to mám docela jasné. Odjakživa chci být advokátka, ale bokem bych chtěla mít malou "zdravou" čajovnu (nevím, jak to pojmenovat, ale kafe nepiji a nechci to mít jako zaměření, takže spíš čaje), kde by byli dezertíky podle mých receptů

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud budeš dobrá advokátka, tak na tohle opravdu nebudeš mít čas :) jsou v tom hodiny práce i mimo pracovní dobu, kterou lidi nevidí. Každopádně hodně štěstí :)

      Vymazat
  9. Vsetko je to pekne ale povedzme si pravdu - keby kazdy robil len to co naozaj chce tak by nasa spolocnost nefungovala.. Nemali by sme smetiarov, murarov, casnikov a ine podobne prace ktore nikto nechce robit. Nie kazdy ma to stastie aby uspel v niecom, co ho naozaj bavi. Tak ako nie kazdy ma to stastie aby zbohatol robenim niecoho co ma rad. Podla mna je normalne robit sice nie svoju vysnivanu pracu, ale najst v nej potesenie. V dnesnej dobe ani nemame velmi na vyber. Jasne, ty si mala to stastie a motivaciu a dostala si sa tam kde si, co je uplne super a gratulujem ti k tomu. No myslim si, ze vacsina dievcat, ktore citaju tvoj blog a venuju sa cviceniu maju taky isty sen a nemyslim si, ze sa moze splnit kazdemu. Tak ako kazda modna blogerka nebude slavnou stylistkou alebo modnou editorkou vo vogue aj ked je to sen vacsiny. Som proste realista skor nez optimista :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nesouhlasím. Samozřejmě souhlasím v tom, že například ze všech čtenářek tohoto blogu nebufou fitness trenérky, ale kolik z nich to doopravdy má tenhle cíl? 100, dvěsta? Kolik z nich si za tím cílem opravdu pujde? Vytrvale, každý den. Kolik z nich vydtží neztatit motivaci třeba půl roku, rok, dva, protože změny se nazačnou dít hned. Kolik bude mít sebevědomí na to aby šlo do výzev, které je budou moct posunout dál?

      A právě o tomhle to je. Sen se může splnit každému. Ale je třeba pro to něco dělat. A když už děláš u kasy někde v penny, počítáš každou korunu, nemáš pomalu ani na nájem, tak se těžko vstává a osráží se ze země. Težko se věří tomu, že to bude lepší. Podle mě stačí "jen" z celého srdce věřit ve splnění snu. Ale z vlastní zkušenosti vím, že právě "jen" věřit, z celého srdce, je to uplne nejtěžší. Protože věřit něčemu, co se zdá většině lidí (a ze začátku i tobě) nemožné...ro je sakra těžká věc. Snažíš se tomu uvěřit, pak přijdou deprese, špatná nálada...a ty si řekneš "tohle nemá cenu". Proto máme a vždycky budeme mít dost metařů, pokladních, popelářů. Protože jsou lidi, kteří nedokážou věřit ve splnění svého snu a kupodivu je HROMADA lidí, kteří sen ani nemají nebo nevědí čeho by chtěli dosáhnout.

      Bože, tohle by už vydalo na další článek :D :D Promiň :D

      Vymazat
    2. Souhlasim s vasimi nazory. Ale kdo rika ze kazdy kdo cte tenhle blog chce byt trenerem? Sama mam trenerskou certifikaci a cviceni me bavi, ale postupem casu, zivotem s pritelem jsem zjistila ze mojim zivotnim snem je vlastne uplne neco jineho - mojim zivotnim snem je mit krasnou a spokojenou rodinu a uzivat si zivota s nimi ( to co jsem nikdy v zivote nemela)..Sny a cile lidi se meni. A i kdyz by se clovek rad videl treba pri jine praci, mohou ho v zivote naplnovat i jine veci za kterymi si ale musi jit tak jak pise Monca v clanku :)

      Vymazat
  10. Krásnej článek, napsanej jak pro me. Posledni dobou se potýkam s tím, ze si uplne nejsem jistá jestli na chemii mam a vím ze by me nejvíc bavila prace s vyzivou a sportem, tedy ftvs. Ale nasi se s tou myslenkou vubec neztotoznuji a dost jsme se kvůli tomu s mamkou i pohadaly.

    Tak nevim.. je pravda ze lidi jako ja je posledni dobu dost a to me na tom nejvíc desi, nechci skončit jako nejaky podradky pracovnik támhle nekde, protože jsem nesehnala praci co chci...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. já teda nevím, jaké máš schopnosti (a jestli ti chemie jde máš můj obrovský obdiv), možná by ale stálo za zvážení věnovat se chemii a výživu a sport si nechat jako "vedlejšák". Časem se přeci můžeš rozhodnout, co pro tebe bude stěžejní;) a žádné vždělání není zbytečné :*

      Vymazat
    2. A nebo by to šlo skombinovat :)

      Vymazat
    3. Já hlavně nechápu, proč někteří rodiče nenechají svoje děti dělat to co chtějí a hádají se kvůli tomu s nima. Je to všude, dnes a denně. Pokud něco chceš, prostě si za tím jdi. Oni by to měli respektovat. Je to těžký, ale je to to, po čem toužíš, neměli by ti bránit.

      Vymazat
    4. Tak to jsme na tom stejně, když jsem přišla s tím, že by mě bavilo nutriční, tak byl hned oheň na střeše "že je to k ho..." a nebo "jen přes mojí mrtvolu" ... a nebo dokonce, když jsem řekla že chci do brna, tak už taky mamka vyšilovala, že chce abych byla v plzni, nejdál v praze, abych mohla jezdit často domů
      wtf?!!) ... bydlím v Domažlicích, jestli to město někdo zná :D

      Vymazat
    5. Markéta: já znám Domažlice, sice jsem tam nikdy nebyl, ale vím, že tam byli Chodové (nebo poblíž :D ) . A já mám s tím samým problém. Chci jít na obor a když to vyřknu, tak prý: ekonomie je důležitá, musíš tam jít :) .... A já mám cestu do Plzně na VŠ :D

      Vymazat
    6. Tak to já zase jsem se s našima v tomhle směru shodla. Taky chci jít na chemii. Kvůli tomu mám i semináře matematika a chemie. Naši mě v tom podporují, ale nevím přesně, jakou chemii chci dělat :/

      Vymazat
    7. Určitě existují i alternativy jako studovat potravinářské obory na chemických školách a navíc taky hodně záleží na tvé vlastní iniciativě/zápalu - a to jak v oblasti výživy tak sportu. Rozdíl je spíše v tom, že na chemických školách k tomu budeš potřebovat projít i dalšími předměty jako matematiky, fyzika a všechny jednotlivé chemie. Navíc jestli na něco máš nebo nemáš, je otázka času, který jsi ochotná investovat.
      Podívej se na sylaby oborů, co by tě zajímaly, zvaž budoucí uplatnění, ale hlavně tě to musí alespoň trochu bavit - řekla bych, že čím těžší škola, tím víc je potřeba, aby tě to bavilo :-).

      Hodně štěstí při výběru, K.

      Vymazat
  11. já věřím tomu, že ne každému se poštěstí pracovat tak, aby ho to naplňovalo a aby to byla jeho radost. Ale myslím si, že každý si může ve svém životě vytvořit cestičky, které ho budou naplňovat a dělat šťastným. Já tedy neskromně musím říct, že jsem spokojená tam kde jsem s hlavně s kým jsem. Mám kolem sebe báječné lidí, kteří tu moji spokojenost pomáhají dotvářet...ale v první řadě jsem to já sama a mé myšlení;)

    OdpovědětVymazat
  12. No já práci beru jako nezbytnou povinnost, na své zájmy a koníčky mám holt volný čas. Vážně mě absolutně nenapadá, jak bych se svými koníčky mohla živit :(

    OdpovědětVymazat
  13. Tenhle clanek se mi strašně líbil! Dokonce mě to donutilo se nad vším tím, co dělám, zamyslet:) DĚKUJU!:)

    OdpovědětVymazat
  14. Pěkný článek! Jen se bojím, že ti, kterých se nejvíce týká, si ho nepřečtou. Neustále se setkávám s lidmi (mladými i staršími), kteří nadávají, jak je hrozná doma, každý spěchá a je nic nebaví. Proč se nezvednou a nejdou to změnit? Já také zkouším a zkouším, až mi daná věc začne jít, nebo přijdu, jak na to (a že mi to někdy trvá :) Nejvíc mě v tomto štvou přítelovi rodiče, mají kolem 50 let, cítí se staří, práce je nebaví, musí prý živit rodinu (děti už se ale osamostatnily) a nic nestíhají. Pořád je přesvědčuji, že mají kus života před sebou a konečně si mohou dělat, co chtějí. Kačka

    OdpovědětVymazat
  15. Za pár let (20 - 50) nebudou lidi nucený dělat to co nechtějí. Uvědomí si, že systém založený na uměle vytvářené práci, která už teď není potřeba, je neudržitelný. Postupně se ze světa začnou vytrácet peníze, bude to fungovat úplně jinak. Už teď se mluví o nepodmíněném příjmu - každý bude dostávat určitou část peněz, aby mohl dělat to co skutečně chce a to co ho naplňuje a rozvíjí. Za několik týdnů se o tom dokonce začne mluvit v Evropském parlamentu!!! Jediný kdo tuhle vizi řeší do budoucna je Pirátská strana ...jenže má blbej název a tupci jen slyší název a už je to nezajímá, navíc nemají peníze jako Ano, takže se to bude pořád oddalovat....smutné. Ostatní jen budou uměle vytvářet pracovní místa v továrnách a lidi je za to budou s nadšením volit a přitom v té práci budou nešťastní, protože kdo chce dělat někde v továrně, že? Navíc si myslím, že lidé by měli o svém poslání a o svých touhách více cíleně přemýšlet. Ty jsi to dokázala a fakt máš být na co pyšná!

    OdpovědětVymazat
  16. http://www.erlink.cz/klik/VmZffw1k

    OdpovědětVymazat
  17. Tohle video jsem viděla kdysi na fb s českými titulky :) taky jsem se nad tím pozastavila a trochu si zapřemýšlela.. problém je, že nevím co bych chtěla dělat. Vždycky jsem chtěla být doktorkou, ale jelikož nemám ráda pohled na cizí krev a na medině bych asi pitvu nepřežila.. :D .. navíc je to hodně těžké studium a já na to nemám nervy. Psychicky prostě na tu školu nemám. Navíc chemie se mi poslední dobou dost hnusí. A taky, pár lidí si myslí, že je to zbytečný se dřít a studovat biologii, zdravotnictví, když pak dostaneš pár korun, ale přece nebudu celej život v kanclu, když nechci..?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím s tebou, sice mám obchodku, ale že bych byl kancelářská krysa, která bude poslouchat nařízení a bůhví co, to raději budu dělat při výkopu a dělat to podle sebe.
      A taky mě to trošku rozhodlo změnit jídelníček, takže snídaně vypadá: cereálie, ovesné vločky, bio chlebíčky :)

      Vymazat
    2. Ahoj.. Ja jsem se musela ozvat.. Protoze me tenhle clanek celkem nabudil a kdyz jsem jeste videka tenhle komentar.. Ja osobne chci byt take lekarkou a jdu si za tim a na medicine jsem.. Je to tezke uz od zacatku.. Ale chci to dodelat a byt lekarkou ale clovek provazeji po tu celou dobu hodne psychicke zateze apod.. Takze ne vzdy je ta cesta za snem tajy prijemna a pak zalezi, jestki nam to za ten sen stoji.
      P.s ta krev je opravdu to nejmensi, pak uz ti to fakt neprijde:)

      Vymazat
    3. Napsala jsem to jak tatar aneb slava ipadum :D

      Vymazat
    4. JJ není nad klasickou klávesnici, taky mám problém s iPadem a mobilem když píšu :-)

      Cesta za snem nemusí znamenat, že se budu věnovat jenom tomu, já mám práci co mě baví i když někdy stresující a můj sen byl dělat výživu a dělám ji jako koníčka, takže svůj sen jsem si splnila, samozřejmě mám i další sny co chci dokázat a jdu si za tím dál, ale mám svou jistotu a na té mi záleží.
      Takže sedím v kanclu - má jistota a ve volnu dělám co mě baví a naplňuje. Takhle jsem si to přála.:-)

      Vymazat
  18. za sebe můžu říct že konečně směřuji přesně tam kam chci, pár let jsem sice bloudila ale teď jdu rovnou čarou :) a jsem opravdu štastná za to jak teď žiji, a ano jsem na sebe hrdá proto že pro to musím hodně makat :)

    OdpovědětVymazat
  19. myslím, že dnes si už každý může dobrovolně vybrat, co chce dělat.. ale naši rodiče takové příležitosti neměli.. jinak u mě je to složité jít si za tím, co by mě bavilo.. je toho totiž hodně.. a vše v úplně jiné oblasti :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mám ten problém... :D Nejvíc by mě bavila chemie, ale také medicína nebo výzkum nebo taky psychologie... No prostě hrůza.. :D

      Vymazat
    2. kdybych neměl všeobecný přehled a věnoval se koním a zvířatům, tak bych určitě šel na veterinu, ale vzhledem k tomu, že mám všeobecný přehled, tak je problém se k něčem upnout, když mě baví všechno :D

      Vymazat
  20. Doporučuju všem knížku od Ludwiga: Konec prokrastinace. Není to jen o tom, že se možná odnaučíte koukat na sitcomy v ,,pracovním čase", ale je tam skvěle vysvětlený, proč byste s tím měli skončit. Protože proč: protože náš čas je vyměřený. Jak se píše nahoře v článku: pojďme si život naplnit něčím, v čem vidíme smysl :) Já se takhle pustila do dobrovolničení a strašně mě to nakoplo i k dalším činnostem: k učení, ke sportu - zkrátka vidím v tom co dělám smysl!

    OdpovědětVymazat
  21. Krásně napsáno. :)
    Já bych chtěla dělat cokoliv, co se týká veganství, zdravého jídla.. Vlastnit (spoluvlastnit) nebo alespoň pracovat v nějaké veganské restauraci/cukrárně/obchodě.. nebo i čajovna by byla fajn. Při nejhorším se spokojím i s prací ve zdravé výživě. :D Cokoliv tohoto typu a budu spokojená, v jiné práci bych asi byla dost nešťastná a nenaplňovala by mě.

    OdpovědětVymazat
  22. Musím sa priznať, že keď vidím nejaké takéto video tak mám hneď zimomriavky a taký nepríjemný pocit... povedzme strach? :D Som mladá, mám 17.. išla som na školu kde sa učíme také všeobecné vzdelanie, lebo som nevedela čo chcem robiť... dnes sa neviem rozhodnúť, lebo chcem robiť viac vecí... Ale keď sa tak niekedy večer zamyslím, tak sa bojím, či som na tej správnej ceste? Robím to čo ma baví? A neviem.. bojím sa len že raz budem stará a zistím že som premárnila život... a to je jediné čo by som nechcela :D

    OdpovědětVymazat
  23. ráda bych dělala to, co mě baví... mám spoustu snů a hodně profesí by mě bavilo, nejvíc asi učitelka v MŠ, na druhou stranu bych teď, než dodělám kvalifikaci na tuto práci raději něco vydělala, takže bych chtěla dělat např. obchodního zástupce, kde máš fixní plat a provize, nebo vzhledem k tomu, že jsem se dala na zdravý životní styl a váha mi jde krásně dolů, věnovala bych se výživovému poradenství, nebo trenérství, také by mě bavilo dělat v kojeneckém ústavu nebo farmaceuta v lékárně, ale v dnešní době je těžké najít "nějakou" práci, natož vysněnou :( každopádně se svých snů nevzdávám...

    OdpovědětVymazat
  24. To je prostě nádhera. Nedá mi to a připojím také svůj komentář a příběh. Po neúspěšných přijímačkách na vysněnou uměleckou školu jsem šla na vysokou se zaměřením, o které jsem se nikdy nezajímala. Jen proto, že daný obor je perspektivní a dalo by se v něm vydělávat. Pak bych splnila to, co ode mě rodiče očekávají (zajistit rodinu a být úspěšná...v materiálním smyslu). Bohužel, po pár měsících osamostatnění se na koleji mi došlo, že cesta, kterou jsem si zvolila, opravdu není nic, co bych chtěla dělat do budoucna.

    Svou chybu si uvědomuji. Když jsem to řekla rodičům (po 9 měsících stresu, co na to poví), neskutečně jsme se pohádali. A doposud to není uzavřené. Každopádně mám plno snů. Velmi naivních, dalo by se říct. A věřím, že pokud se dokážu zbavit vlivu rodičů (hlavně táty), tak si minimálně jeden z nich splním. Pokud.... Lze z toho nádherně vycítit, jak moc jsem nevyspělá, když se bojím vzepřít lidem, kteří mě celý život vychovávali a platili za mě?..

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za všechny komentáře :) Odpovídám na ně tady na blogu ;)