pondělí 24. března 2014

BRAIN OVER BINGE: Kniha, která vám pomůže zbavit se záchvatového přejídání jednou pro vždy


O záchvatovém přejídání jsem vám již psala. V poslední době víc než dřív.
A po všech vašich reakcích jsem si řekla, že je to téma, kterému bych se měla věnovat o to intenzivněji. Nejsem jediná, která si tímto problémem prošla (nebo prochází...) a chci pomoci i ostatním se s tímto poprat. Neříkám, že zvládnu pomoci všem. Ale pokud alespoň jednomu člověku, tak už to bude úspěch :) Vždy jsem si říkala, že však musím nejdřív pomoci sama sobě, než budu radit ostatním. Proto jsem příliš nemohla reagovat na ty spousty mailů a dotazů, které mi na toto téma chodily. Ano, mohla jsem dát pár obecných rad, které mi v minulosti trochu pomohly. Ale nemohla jsem radit, jak se toho zbavit úplně. Neříkám, že teď jsem vyléčená, to si po těch pár týdnech úspěchu zatím nemohu dovolit. Ale zároveň už nechci čekat další měsíce, po kterých bych si byla třeba 100% jistá, že už se to nevrátí. Minimálně se s vámi tedy mohu podělit o to, co jsem se dověděla v knize, která se tomuto tématu věnuje - Brain over Binge. Již po přečtení prvních pár stran jsem věděla, že tohle je ten správný způsob jak se toho zpropadeného problému zbavit. Všechno, co tam bylo psáno už jsem vlastně teoreticky věděla. Jen jsem si to nedokázala dát takhle komplexně dohromady a pochopit všechny souvislosti. Teď už je chápu. A s tím, co vím mám pocit, že už bych se ani nedokázala přejíst v takovém rozměru, jako tomu bylo dřív. Protože teď už prostě vím, že k tomu nemám důvod. Už se nemůžu vymlouvat na nejrůznější příčiny, které mě k tomu vedly. Když za to ve výsledku mohla "jenom" taková blbost...


Kniha je opravdu nabytá informacemi a rozhodně ji doporučuji přečíst každému, kdo má s přejídáním problém. Jelikož jsem však české vydání neobjevila a ne každý by ji zvládl přečíst v angličtině, pokusím se vám základ co nejvíce přiblížit v tomto článku :)

Knihu napsala žena, která si záchvatovým přejídáním sama prošla - a to po dobu dlouhých šesti let. Až díky této knize jsem si navíc uvědomila, že taková bulimie, jakožto porucha příjmu potravy, nemusí být vždy nutně spojená pouze s následným zvracením po konzumaci velkého množství jídla. Tato žena byla diagnostikována jako bulimička, ačkoliv nikdy po svých záchvatech přejídání nezvracela. Své přejídání však kompenzovala jinak - dlouhými hodinami cvičení a omezováním jídla
v následujících dnech. Já se své přejídací dny snažila kompenzovat podobně, ačkoliv ne v takové míře. A to, že bych tímpádem taktéž mohla spadat do té hrůzné kategorie bulimie mě opravdu dostalo. A o to víc motivovalo se k tomu již nikdy nevrátit...




PSYCHICKÉ PROBLÉMY JAKO DŮVOD K PŘEJÍDÁNÍ?
Všude se setkáváme s tím, že k přejídání vede nějaký psychický problém. Něco, co nás vevnitř užírá a podvědomě nás to navádí své problémy kompenzovat jídlem. Já si to vždy taky myslela. Vždy jsem také radila všem ostatním, aby skutečný problém hledali v psychice. Svůj názor jsem však již změnila a důvod hned vysvětlím.

To, že se přejídání u mě už stalo spíše jakýmsi zvykem, jsem psala již dřív. Někdo si navykne dát si po obědě dezert, někdo spořádat jednou týdně neskutečnou hromadu jídla, která by mu jindy vystačila třeba na pět dní. Občas mé přejídání způsobil pocit osamělosti nebo špatná nálada. Ale pak se objevilo i ve dny, kdy jsem se cítila naprosto v pohodě. Dlouho jsem přemýšlela, co je ten problém, který přejídání vyvolává. Bádala jsem nad tím, co ve svém životě změnit, abych přejídání odeznělo. Přitom nikdy vlastně o žádný problém nešlo - šlo pouze o nutkání se přejíst, které bylo (a stále trochu je) v mém mozku zakódováno. Naprosto neovlivňované běžnými problémy, které ve svém životě řeší každý z nás.


SIGNÁLY MOZKU JAKO SKUTEČNÝ DŮVOD K PŘEJÍDÁNÍ
V knize je vysvětleno, že náš mozek můžeme pomyslně rozdělit na dvě části - na ten lidský, kdy přemýšlíme nad svým chováním vědomě a racionálně. A pak na tzv. zvířecí, kdy jednáme na základně instinktů a impulzů. A právě ten druhý -
tzv. zvířecí mozek - spouští naše nutkání k přejídání. V tu chvíli jsme ovládáni impulzy a instinkty. Nedokážeme myslet na nic jiného, stejně jako hladová zvířata, která vidí kořist a vidinu jídla. Na rozdíl od zvířat však máme právě i tu lidskou část, kterou můžeme ovlivnit, jak se v takovou chvíli zachováme.

Proto může většina z nás mít pocit (stejně jako jsem jej mívala já), že uvnitř něj žijí dvě osoby - jedna, která ví, že přejídání je špatné, nechce to dělat a má své cíle, jejichž dosažení přejídání brzdí (tedy - to je ta lidská, racionální, část). A druhá, která nedokáže odolat pokušení a jediné, na co v danou chvíli myslí, je sníst neuvěřitelné množství jídla (tedy TO - zvířecí, impulzivní, část). si nechci ničit zdraví a chci mít pěknou postavu, zatímco TO chce jen jídlo. A touží po něm opravdu hodně.




POSTUPNÁ CESTA K PRAVIDELNÝM ZÁCHVATŮM PŘEJÍDÁNÍ
Jak se vlastně tento problém může postupně vyvinout? V 90%  rozhodně není důvodem nějaký pocit nenaplněnosti, nízkého sebevědomí, depresí nebo jiný potlačovaný problém v životě. Ve většině případů - a sedí to i jak u mě, tak i u většiny z vás - za to může dřívější striktní omezování stravy. Teď si sáhněte do svědomí - kdo z vás vyzkoušel striktní diety, omezoval jídlo s vidinou krásnější postavy nebo se dokonce dostal až k anorexii? A kdo z vás následkem toho spadl do víru záchvatového přejídání?

Vysvětlím, jak jsem si tento návyk vypěstovala já osobě. V prvopočátku to totiž vůbec nebyl následek diety.
Ale i k tomu poté došlo...

Zhruba někdy v 15-16letech jsem zažívala takovou svou první lásku. Můj první delší vztah, pokud se to tak v tomto věku dá nazvat :) Jelikož jsme ale bydleli každý v jiném městě, nemohli jsme spolu trávit dostatek času každý den. Viděli jsme se tedy zhruba 2-3x týdně, ale za to jsme spolu byli opravdu celé odpoledne až do večera. Ani nevím proč, ale když jsme byli spolu, tak jsem prakticky nikdy celou tuto dobu nejedla (cca 10hodin). No a pak jsem samozřejmě přijela hladová jak vlk
a snědla jsem na co jsem přišla. Časem už jsem se na ty hory jídla začínala těšit předem a už po cestě domů si plánovala, co si všechno dám. Mé tělo bylo vyhladovělé. A má impulzivní část mozku vyvolávala signály k tomu, abych co nejdříve doplnila energii. Tyto chvíle se tedy opakovaly po dobu několika měsíců. S přítelem jsme se pak rozešli, ale občasné přejídání zůstalo a já postupně nabírala stále více a více na váze. A tak jsem se po dalších několika měsících pustila do hubnutí. Pár týdnů to šlo skvěle, ale jídlo jsem začala omezovat až moc drasticky a přišlo to zase - neskutečný hlad a touha ho ukojit. Přejedla jsem se jednou. Pak za dva týdny znova. A pak už se to vezlo třeba každý týden i několikrát. Aniž bych to věděla, tak jsem si vytvořila v mozku návyk, který přetrval po mnoho dalších let.




JAK VZNIKÁ NÁVYK K PŘEJÍDÁNÍ
Když vás chytne nutkání se přejíst, tak máte 2 volby - buď poslechnete své instinkty nebo se budete řídit svým racionálním rozhodnutím. V té chvíli se těžko rozhoduje, protože instinkty jsou vysílány opravdu silně. Mozek ví, že jste kdysi hladověli a bere to jako ochranu k přežití. Chce, abyste do sebe dostali jídlo co nejdřív, a proto v danou chvíli ani nedokážete myslet na nic jiného. Poprvé neodoláte, protože máte třeba za sebou opravdu dlouhodobě omezování stravy a tělo se opravdu brání, aby přežilo. Nehledě na to, že u náctiletých je část mozku, která tohle ovlivňuje, mnohem silnější a pracuje více, než u straších lidí! Proto jsou poruchy příjmu potravy tak rozšířené zejména u mladých holek.

Pokud po přejezení zpanikaříte a začnete opět omezovat jídlo a přehánět to s cvičením, celý proces se postupně opakuje. Další volání mozku o jídlo, další přejezení. Postupně tak posilujete impulzivní reakce mozku oproti vlastním racionálním rozhodnutím. Pokud se cyklus opakuje, tak se situace mírně mění - už nemusí jít o silné a impulzivní volání hladovějícího těla
o jídlo. Postupně se z přejídání stane zvyk. A ze zvyku závislost - stejně jako každá jiná. Takže ačkoliv v prvopočátku mohlo být přejezení způsobeno nedostatkem živin, neznamená to, že jakmile budete jíst dostatečně a vyváženě, tak přejídání zmizí. V tu chvíli už totiž máte v mozku zakódovaný návyk a nutkání se přejíst se mohou objevit již prakticky kdykoliv - stejně jako kuřák může mít nutkání si zapálit nebo alkoholik se napít.

Ono takové návyky nemusí být vždy špatné. Vemte to tak, že třeba začnete pravidelně cvičit a tělo si na to zvykne. Když si dáte delší pauzu, bude vám to chybět a budeme mít nutkání jít cvičit. Mozek si vytvořil návyk. Jakmile přestanete cvičit na několik týdnů či měsíců (ať už kvůli zranění, nemoci nebo jiného důvodu), tak návyk poleví a cvičení vám chybět přestane. A stejně tak musíte přemýšlet nad přejídáním. Přejídáte se jenom proto, že reagujete na nutkání se přejíst. Jakmile přestanete jednat a reagovat na tuto touhu, tak mozek přestane tato nutkání vysílat.





TAK JAK SE TEDY TOHO ZBAVIT??
Důležité je jedno - uvědomit si to, co jsem tu již napsala. Vaše přejídání nevyvolává žádný psychický problém (ve většině případů). Ani ho nemusí vyvolat to, že jste si nestihli dnes dát svačinu. Nebo že jste ve stresu ze zkoušek. Za přejídání může pouze to, že máte nutkání se přejíst. A na toto nutkání reagujete. Stále a pravidelně, čímž si jenom zaručujete to, že přijde znova. Chcete se zbavit přejídání? Přestaňte na toto nutkání reagovat! Zničte tento návyk!

Myslete na to tak, že touhu přejíst se vyvolává ta zvířecí část mozku. Ale VY rozhodnete, zda na toto nutkání zareagujete. Vy jdete k ledničce. Vy strkáte to jídlo do pusy. Pouze jednáte podle toho, co považujete za přirozený instinkt. Když na vás přijde touha se přejíst, tak se na chvíli zastavte a nechte volně plynou myšlenky. Nebojujte proti té touze!  Vzpírání nepomůže. Pouze se zastavte a vnímejte své pocity. Ale nereagujte na ně. Nechte vše volně plynout a myslete na to, že tu touhu vyvolává jiná část vašeho mozku. Že to je jen přirozený instinkt. Zvyk. A že je jen na vás, zda budete na něj reagovat.

Upřímně mohu dosvědčit, že jakmile jsem si uvědomila tuto věc, tak už mi přišlo přejezení se naprosto nesmyslné. Vždy jsem totiž měla výmluvu - když to na mě přišlo tak jsem si říkala, že za to nemůžu a že nelze odolat, protože:

- se zrovna cítím špatně a depresivně
- jsem dnes dopoledne málo jedla
- už se toho nezbavím a patří to k mému životu
- mé tělo tolik jídla asi fakt potřebuje
- potřebuji ukojit svůj emociální hlad
- ....

Prostě jsem si vždycky našla důvod, kvůli kterému jsem nemohla odolat. Chvíli jsem se třeba snažila bojovat, ale o to to bylo horší. Teď, když už vím, že to je jen instinkt, zvyk a volání nějaké jiné než racionální části mozku, tak už to prostě ani nemůžu udělat. Přijde mi to nesmyslné a vlastně ani nemám důvod! Nemůžu si už myslet, že tím řeším nějaký skrytý problém.




A že jsem si to nutkání taky vyzkoušela. Dokonce jsem si jej přála v posledních týdnech prožít, abych si vlastně vyzkoušela, zda se s tím zvládnu poprat. A přišlo, dokonce dva dny po sobě. Nechtějte vědět, co se mi honilo hlavou, jak jsem jednoho odpoledne procházela Kauflandem! A jak jsem k tomu byla celý den sama doma (= vždy největší riziko k přejezení). Nesčetněkrát mnou v tom obchodě cuklo a už už jsem chtěla zajít do uličky naházet do košíku tuny jídla. Ale neudělala jsem to. Cítila jsem, jak se to ve mě pere, ale nechala jsem to vše volně plynout. Nereagovala jsem. Protože jsem neměla důvod...

Ten den a den po tom jsem snědla trochu víc jídla. Ale rozhodně to nemůžu ani porovnávat se záchvatem přejezení. Prostě jsem si dala větší porci na oběd. A pak jsem si udělala nějaký zdravý dezert a vyjímečně třeba i víc přílohy na večeři. Ale zvládla si dát jen normální porci všeho. Po tom celodenním nutkání jíst jsem skoro přemýšlela, zda toho nebylo přecejen moc. Ale jakmile jsem si to vše napsala a vzpomněla si na to, kolik jsem toho byla schopná spořádat dřív, tak jsem uznala, že to bylo úplně normální množství, které vlastně i tak akorát pokrylo můj denní výdej. A co víc lidi. Já si zvládla dokonce dát i kousek čokolády po obědě jen tak a nescupovat ji celou (dřív nepředstavitelné). Prostě víc mé tělo nepotřebovalo ani nechtělo. A kdybych snědla víc, tak bych jen hloupě podlehla instinktům mého naprogramovaného zvířecího mozku.


*****

Není lehké v jednom článku shrnout všechno a já jen doufám, že se mi to povedlo podat co nejstručněji, nejjasněji
a nejpochopitelněji. V hlavě se mi toho k tomu honí plno, ale podle mě je zbytečné se tu v tom motat donekonečna. Už tak je ten článek předlouhý a nabitý tím základním. Snad všichni pochopíte mou pointu a příjdete na to, co jsem tím vším vlastně chtěla říct. Co tím autorka této knihy chtěla říct. Ta, která po 6 letech, kdy se přejídala několikrát týdně, zvládla skončit skoro ze dne na den. Je to až neuvěřitelné a zdá se to pak opravdu jako banalita. Ale prostě je to tak. A pomohlo to mnoha lidem po celém světě. Můžete se v komentářích ptát dále k tématu nebo i protiargumentovat. Pokusím se odpovědět všem ;)

Pokud přejídáním trpíte dejte tomu šanci. Zamyslete se nad tím a určitě vám ty souvislosti také zapadnou do sebe tak jako mně. A pak se zkuste zastavit a uvědomit si, kdy jednáte sami za sebe a kdy jen následujte navyklé instinkty.
Tak hurá do toho a zbavme se toho jednou pro vždy!! :)



80 komentářů :

  1. Na článek o tomto jsem se těšila, ale no.. nevím.. já mám prostě problém, že se chci přejíst, že mi to chutná a baví mě to... teď se snažím jíst zdravě, ale prostě u toho trpím, pořád myslím na jídlo a to, že si vydržím nic nedat, je jen z principu, ale prostě kdybych povolila, tak vím, že už to zase jede..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak když to chceš a baví tě to, tak to pak ani snad nevnímáš jako něco, co bys chtěla překonat ne?

      Vymazat
    2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    3. No to zase ne, protože pak se samozřejmě cítím špatně a jsem tlustá. Nejradši bych jedla spoustu sladkého a byla štíhlá. U mě se asi chce přejídat i racionální já, ale pak je tam ten zvednutý prstík, který říká, že to není správné, ani zdravé a kdybych to tak pořád dělala, tak mám sto kilo.

      Vymazat
    4. V tom případě si to první musíš opravdu urovnat i sama v hlavě. Pokud to chceš, tak těžko odoláš. Stejně tak to mají v tomto těžké anorektičky, které vnitřně opravdu chtějí být hubené a nechtějí jíst - proto se z toho těžko dostávají.

      Ty asi víš, že by ses neměla přejídat, ale jinak si to stejně užíváš. Taky jsem takové chvíle měla...ale něco jiného je si užít pár pár kousků něčeho sladkého navíc (což není záchvatové přejídání) a něco jiného sníst toho tolik, že je ti pak blbě a dáváš se do kupy pár dní potom. A po tom druhém jsem pak vážně netoužila ;)

      Vymazat
  2. Hltám... Užasnééé. Dnes přišel můj den, sama doma bohužel jsem to nedokázala zastavit. Ale nechci to zakřiknout, doufám, že po tomto článku, budu mít na sobě brnění! A pro jistotu si obal knihy vytisknu a vylepím na ledničku.. Prosím, ať mi tento skvělý článek změní život :-)) Díky moc za něj!

    OdpovědětVymazat
  3. Gratuluju k ohromným úspěchům, zvláště co se odolání čokoládě týče! ^^ Knihu jsem si stáhla hned po tvé první zmínce o ní, už jsem v polovině a jsem opravdu zvědavá, zda mi pomůže. Zrovna včera jsem totiž bohužel po dlouhé době nutkání podlehla a... už si to nechci zažít znovu.
    Každopádně moc děkuju, že jsi mě k Brain over Binge přivedla~

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kniha se da stahnout? Kde?

      Vymazat
    2. http://www.ebook3000.com/Brain-over-Binge--Why-I-Was-Bulimic--Why-Conventional-Therapy-Didn-t-Work--and-How-I-Recovered-for-Good_175153.html

      Vymazat
    3. Nevim proc, ale nejde mi to :(

      Vymazat
    4. zkuste ještě tento holky. Ale počkejte, až se odpočítá čas a pak dejte to malé tlačítko "download", ne to velké ;)

      http://longfiles.com/wakmwa7i00tj/Brain_Over_Binge_-_Hansen__Kathryn.epub.html

      Vymazat
    5. Stáhla jsem to, ale nejde mi to otevřít...

      Vymazat
    6. Taky mi to nešlo na počítači otevřít, ale čtečka ten formát zvládne...

      Vymazat
    7. Ten formát je pro čtečku - taky jsem psala, že jsem to stahovala do ní ;)

      Vymazat
    8. aha, já to otvírala na počítači :)

      Vymazat
    9. Tady si to online můžeš převést na pdf soubor: http://www.epub-to-pdf.com

      Vymazat
  4. Wow, Moni smekám, jsi skvělá. Moc Ti fandím a věřím, že jsi tomu dala jednom provždy naprdel. Moc si totiž zaloužíš !

    OdpovědětVymazat
  5. Kde jsi tu knížku sehnala?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáhla jsem ji jako ebook do čtečky.

      Vymazat
  6. Dekuju Moni za clanek, donutil me se zamyslet. Taky si to vzdy oduvodnim: spatny den, proste telo chce vice jist, emoce... Jsem rada, ze vim, ze tyto duvody to nespousti. Spravne, jak pises je to instinkt, zvyk, ktety kdyz zvladneme neprovadet delsi dobu odezni.
    Zaujalo me, jak jsi psala, ze nutkani mame nechat plynout, at se to v nad pere. Hlavne ale neposlechnout tu zvireci instinktivni cast mozku. Ja se tomu vzdy vzpiram, furt se mi to dere do myslenek. Kdyz to necham plynout, zapomenu na to. Pote si vlastne uvedomim, ze jsem se neprejedla, ba dokonce zapomnela se prejist! :-)
    Coz se da povazovat za skvely vykon! :-)
    Jsem rada, ze jsi o te knize napsala clanek. V anglictine nejsem tak dobra, aby jsem mohla cist knizky. Obdivuji autorku knihy, ze po 6 letech tuto nemoc nebo spis instinkt, zvyk, nutkani nebo touhu dokazala premoct :-). Snad se to podari nam vsem. Mam pocit, ze je to takova nemoc o ktere se tolik nemluvi. Pritom by se melo. Samozrejme oproti anorexii neni treba smrtelna, ale to ryma taky ne a pise se o ni vic :-D.
    Verca

    OdpovědětVymazat
  7. Ty jo, jak popisuješ ten svůj příběh, jak si se k tomu dopracovala, tak jsem měla fakt úplně stejný scénář ...akorát jsem spadla do anorexie a měla jsem takovou vůli, že jsem se přejedla jen tak jednou za 2 měsíce a tak nějak normálně..naštěstí to pak z vyléčením z anorexie ustalo :)

    OdpovědětVymazat
  8. Dekuju Moni za clanek, donutil me se zamyslet. Taky si to vzdy oduvodnim: spatny den, proste telo chce vice jist, emoce... Jsem rada, ze vim, ze tyto duvody to nespousti. Spravne, jak pises je to instinkt, zvyk, ktety kdyz zvladneme neprovadet delsi dobu odezni.
    Zaujalo me, jak jsi psala, ze nutkani mame nechat plynout, at se to v nad pere. Hlavne ale neposlechnout tu zvireci instinktivni cast mozku. Ja se tomu vzdy vzpiram, furt se mi to dere do myslenek. Kdyz to necham plynout, zapomenu na to. Pote si vlastne uvedomim, ze jsem se neprejedla, ba dokonce zapomnela se prejist! :-)
    Coz se da povazovat za skvely vykon! :-)
    Jsem rada, ze jsi o te knize napsala clanek. V anglictine nejsem tak dobra, aby jsem mohla cist knizky. Obdivuji autorku knihy, ze po 6 letech tuto nemoc nebo spis instinkt, zvyk, nutkani nebo touhu dokazala premoct :-). Snad se to podari nam vsem. Mam pocit, ze je to takova nemoc o ktere se tolik nemluvi. Pritom by se melo. Samozrejme oproti anorexii neni treba smrtelna, ale to ryma taky ne a pise se o ni vic :-D.
    Verca

    OdpovědětVymazat
  9. Přečteno jedním dechem! Je mi až úzko, jak to na mě všechno sedí..přesně..stal se z toho návyk..ale upřímně, dělala jsem to i pro ten příjemný pocit, který to na začátku provází, na ten jsem se vyloženě těšila...i když jsem moc dobře věděla, že pak přijde jen bolest, výčitky a pocity naprostého selhání...
    Po knize se podívám, snad ji někde stáhnu..

    A tobě moc gratuluji, vypadá to, že máš dobře nakročeno k tomu, se toho nadobro zbavit :)

    OdpovědětVymazat
  10. Super článek, dneska raději anonymně..já jsem nikdy nebyla extra nějaká štihlounka :) když si to vezmu zpětně, pamatuji si že už někdy v 13 jsem si tajně chodila do obchodu kupovat chipsy a potají je jedla..takže záchvatovým přejídáním trpím cca 10 let s přestávkama. Já taky ani nevím proč to dělám, vždy když jsem si byla nakoupit ty tuny jídla, tak jsem se styděla už v obchodě, před pokladní, že si určitě ví, že to všechno sním sama a že jsem prase atd. V jednu dobu to přešlo, zhubla jsem 20 kg, měla skoro anorexii, dokonce pro ana blog, to je tak 6 let zpět. Potom to zase začlo všechno znova a ja mam těch 20 kg zpět. Pro mě osobně je nejhorší změna prostředí, vždycky jsem přibrala přechod základka - střední, střední - vysoká, vysoká - vysoká. Nikdy nejím na veřejnosti, stydím se jíst kdekoli na veřejnosti, že si o mě lidi řikají, jakto že ta holka jí když je tak tlustá. Někdy si i den předem představuji jak si zajdu do obchodu, fast foodu nebo kdekoli a co všechno si koupím a co sním. Taky bych to chtěla překonat :( ja to asi taky nedělám z toho zvířecího instinktu, ale prostě jím, jím, jím..bolí mě břicho je mi na zvracení, ale ja stejně jím. Myslím, že člověk, který si tohle nikdy neprožil, to nepochopí. NIKDY

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    2. a jasně mám vždycky výčitky, ale byla doba kdy jsem se přejídala 2 měsíce v kuse, každý den..je to šílene :(

      Vymazat
  11. Moc děkuju za super článek...ZP jsem neměla už 3 týdny, předtím vždy cca 3x měsíčně- vždy v pátek, prostě nějaký zakodovaný zvyk odměnit se po náročném týdnu v práci...a uvědomit si, že to je jen závislost je pro mně teď opravdu osvobozující...jako vyléčená kuřačka (a přestat byla jedna z nejtěžších věcí v mém životě) vím, že to jde, že to je jen o vůli - a ta musí být hodněkrát opravdu velká, ale jde to...teď, když vidím kuřáka, tak ten pocit, že i přes stresující práci, apod. si nezapálím, tak ten pocit stojí za to...ta chuť na cigaretu tam pořád je, ale já už si nezapálím....

    OdpovědětVymazat
  12. já naopak - přejídání přijde na scénu když jsou doma naši, hlavně mamka. Furt mě zahrnujou jídlem a mamka s ecelkově příliš stará o moje jídlo a furt mi vaří jak malýmu pinďovi. Nechci ho, sním menší porci. A pak... to začne. Nebo když si dám něco nezdravého, pak už nad vším mávnu rukou a řeknu si, že už to stejně je pokažené a pokračuju dál dokud mi není špatně a ani cvičit se mi pak nechce, protože mi je špatně :D. Děkuju za tenhle článek, musím s tím přestat. Přejídání se u mě dřív občas projevovalo ale šlo to držet na uzdě. Poslední asi 2 měsíce ale většinu týdne projím,paks e to snažím jeden, dva dny napravit a pak to začne zase. S tím už je konec (jo, i tohle is říkám každý den. Ale pak si zase něčím zdůvodním, proč se přejíst). Ted už vím, že všechny moje výmluvy a ospravedlnění se jsou pitomosti. A já přece nejsem pitomec, takže to zvládnu :-) děkuju :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Budu se opakovat, ale jsi skvělá a moc držím palce, hezky se ti to daří! :)
    Není náhoda, že jsi jedna z mých nejboblíbenějších blogerek a každá článek otevírám natěšeně a s radostí:)

    Takhle to v mozku funguje, jsou to vlastně i Freudovy principy z psychoanalýzy o částech osobnosti, ID a EGO, jedna část našeho JÁ je racionální a uvažuje s ohledem na realitu, ale ta druhá je úplně primitivní a usiluje jen o uspokojení primitivních potřeb, všechno chce HNED. (to se mi jen vybavila jedna přednáška tak dělám chytrou:DD)


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, toho si moc cením :) A věř, že ty patříš taky mezi moje nejoblíbenější. Asi osud :D

      Pěkně jsi to vysvětlila, něco na tom fakt bude :) I v té knize dává příklady na právě takovýchto principech - třeba i na Pavlovově pokusu se psi :)

      Vymazat
  14. Skvělý článek, určitě na tom něco bude. Jen je škoda, že knihy jako je tato nejsou překládány do češtiny. Jinak přeji všechny takové podařené dny, kdy jsi vyhrála nad svým zlým já :)

    OdpovědětVymazat
  15. moni, ja se taky pridam s chvalou!i kdyz se nezname tak jsem si Tebe a blog oblibila a obdivuji tvoji vuli a to co mas za sebou.tobe se to urcite povede a cely prejidani pujde do prdele :-Dzarovkavkrizi

    OdpovědětVymazat
  16. Super sepsané! Já mám problém s tím, že jsem schopná třeba měsíc jíst zdravě, ale vždy před menstruací se prostě přežeru. Nedá mi to, i když si řeknu, že to neudělám. Tak jsem si řekla, že zezačátku si budu dopřávat cheat day 1x měsíčně a postupně to ještě více snižovat, nevím sice jestli je to dobrý způsob, ale zkusím to. Každopádně jinak díky za pěkný článek! Meg

    OdpovědětVymazat
  17. Uplne som sa v tom clanku nasla,presne si to popisala a vystihla, presne si viem spomenut,ako som k tomu prisla, ako som dokazala aj 3 dni pit len vodu a brat to ako "ocistu tela" a potom sa narvat vsetkym,co mi prislo pod ruky...Potom som nad tym vyhrala, zacala som normalne a zdravo fungovat,az som sa neprestahovala do UK, tu je nezdraveho jedla vsade milionkrat viac a moj priatel chcel, aby som vsetko ochutnala....a takto som sa dopracovala k nadvahe a zachvatom prejedania, mozem vsak povedat,ze uz s tym uspesne bojujem, kila a centimetre idu pomaly dole a po tomto clanku si uz nikdy pri regale so siskami nepoviem, ze si to zasluzim,lebo som mala tazky den...Skvely clanok, uzasne napisany :)

    OdpovědětVymazat
  18. Veľmi dobre napísané! Určite sa to niekomu zíde.

    OdpovědětVymazat
  19. úžasný článek...taky mám někdy problémy s přejídáním...Zrovna včera jsem se přejedla a pak musím upravovat jídelníčky ,abych je druhý den měla lehčí a to mě vážně nebaví..Ale tvůj článek mi dodal sílu to překonat!!!:))

    OdpovědětVymazat
  20. Neskutečnej článek¨. A já ti za něj děkuju, protože mám to samé, jak ty (nedávno jsem ti psala zprávu na FB, že to všechno začalo bodyfitness soutěží). Taky jsem nevěděla, jak se toho zbavit, ale to, cos tady shrnula mi přijde fakt hodně racionální a dávájící smysl. Takže teď jdu spát a zítra chci, aby ten záchvat přišel a já zkusila odolat. Děkuju :)

    OdpovědětVymazat
  21. moc zajímavé, potvrdilo to co jsem si z části myslela, že přejídáním většinou trpí holky co si prosly restriktivním jídelníčkem. Ale to s tou racionální a zvířecí myslí je zajímavý :)

    OdpovědětVymazat
  22. Skvělý článek, moc děkuju!
    Nemyslím si, že trpím záchvatovým přejídáním, 2x jsem se opravdu přejedla sladkostí. A stačilo. :) Ale je skvělý si přečíst něco takového a vlastně se tomu vyvarovat, předejít.
    Opravdu moc moc děkuju, teď už vím, že u mě tohle nemá šanci propuknout! :)

    OdpovědětVymazat
  23. tyjo, tohle je podle mě nejlepší článek, co tu od tebe kdy byl publikován, protože jsi skvěle popsala přesnou příčinu záchvatového přejídání. Já netrpím klasickým ZP při kterém byc snědla enormní množství jídla, ale jsem schopna se přejídat (nemyslím teď pouze jeden balíček něčeho atd:D), a to pravidelně, ale nechci aby se to v nějaké záchvatové přejídání převrhlo. Také jsem si myslela, že je to způsobené mými psychickými problémy - a víš co - kolikrát jsem si říkala - Když ty psychické problémy mám, tak dokud je nevyřeším, přejídat se nepřestanu, takže stejně se teďka zase musím přejíst. Nebo - Prostě to tělo potřebuje atd... BLBOSTI! Je to tak, jak jsi to napsala - nedávno jsem vážně přemýšlela, že je to prostě o návyku. A s dřívějším omezováním jídla také soulasím - určitě je to další příčina, je to prostě přirozená reakce lidského těla. Takže abych tu nepsala slohy - díky moc za článek a doufám, že mnohým pomůže.
    A ještě ti chci říct, že doufám, že nezapomeneš, co jsi dokázala, když se to takhle v tobě pralo a ty jsi se NEPŘEJEDLA - to je podle mě úžasný. A ikdyby ti to v budoucí době někdy ujelo ( což myslím, že se nestane prtože teď působíš fakt silně a vyrovnaně :)), být tebou bych si z toho nic nedělala, protože už teď jsi toho dokázala vážně dost!! :) Hlavně nikdy nepřestávej, prože já vím, že to zvládneš :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za podporu :)
      Je to přesně tak - taky jsem měla pocit, že rpostě musím počkat, až se problémy vyřeší a do té doby se vlastně "musím" přejídat, protože to jinak nejde. Ale je to fakt kravina, už jenom když se nad tím teď zamyslíš :)

      A určitě na to nezapomenu, budu se snažit. Protože to nechci zahodit. A jestli se mi to povede fakt překonat trvale a pak mi to někdy ujede...tak už určitě budu vědět, proč se to stalo a znovu se tomu vyhnu. Tomu už ted fakt věřím :)

      Vymazat
  24. Děkuju za tenhle článek. V posledních měsících se mi opakuje pořád to samé dokola, dokážu několik dní zdravě jíst, ale pak jako kdyby se mi v mozku něco přeplo a sním k večeři celou pizzu, na to čokoládu, brambůrky, kus buchty, a cítím se pak strašně. Přesně jak píšeš ty a autorka knihy, jako bych měla zvířecí instinkty. A prostě se toho nedá zbavit. Stokrát jsem si řekla, že už to nikdy neudělám, a stokrát to udělala znovu.. :( Zkusím knížku najít a přečíst si ji, už nevím, jak jinak si pomoct.

    OdpovědětVymazat
  25. Moc moc děkuji za článek, knihu si rozhodně přečtu :) A taky Tě neskutečně obdivuji, že sis to v sobě tak dokázala urovnat a že jsi odolala čokoládě, to se mně NIKDY nepovedlo, dát si jen tak jednu kostičku a zbytek nechat.
    Samozřejmě se v tom článku naprosto poznávám, i když se u mě kombinuje často právě přejídání ze zvyku a řekla bych i více přejídání z depresí a z osamělosti. Musím s tím už taky konečně zatočit, moje racionální já, které nechce umřít ve 40 na infarkt a cukrovku, musí zvítěžit! :) Takže jdu stáhnout knížku a místo večerního učení se zahrabat k důležitější věci :D

    OdpovědětVymazat
  26. Všechno to na mě úplně sedí... Budu bojovat!

    OdpovědětVymazat
  27. dakujem za clanok Monika, prajem Tebe a vsetkym dievcatam nech to zvladneme :)
    mne davnejsie pomohla tato knizka, riesi priciny prejedania pri zneuzivani a zanedbavani v detstve. Napriklad, ze je to spolocensky tolerovana zavislost. Neopijem sa, nedrogujem, ale liecim si bolest jedlom.
    http://www.martinus.sk/?uItem=42285

    OdpovědětVymazat
  28. Mě byla teď později (po tom pádu na lyžích) taky změněná diagnóza. Když jsem se přejídala a odmítala zvracet, nekompenzovala jsem si to ničím, jen jsem na tom byla, hm, jak to říct? Psychicky fakt dost zle. Takže pak už jsem neměla anorexii, ale atypickou bulímii. V dnešním světě je ale hrozně lidí postižených nějakou formou ppp. Prostě je to už tak, jen je to na všech, jak se dokážou porvat. Já nikdy nebudu co se týče jídla normální, ale aspoň proti tomu něco dělám (narozdíl od některých, kteří se v tom všem snad i vyžívají...).
    Ono, jak člověk chytne nějaký impulz a ví, že to vlastně bez přejídání zvládne, nebo že to zvládne i s jídlem a nebude z něj vypadat jak hroch (anorektičky), máme postavený velmi solidní základ, na kterém se bude ještě dlouho budovat, až nakonec z toho možná vyjdeme jako vítězové. :)

    Hezký den Moni! :)

    OdpovědětVymazat
  29. Děkuju za článek... DĚKUJU. Víc k tomu prostě nejde dodat:)

    OdpovědětVymazat
  30. Moc hezky napsané :) Sice netrpím nějakým přejídáním nebo tak, ale kniha mě zaujala a ráda bych si ji přečetla :)

    OdpovědětVymazat
  31. Děkuji!! Moc děkuji za tento článek.

    OdpovědětVymazat
  32. Mě také toto téma velmi zajímá, protože sama řeším stresové situace jídlem. Všechno je to běh na dlouhou trať a je důležité uvědomit si, co po nás naše tělo vlastně chce.

    OdpovědětVymazat
  33. Zní to zajímavě. Ale podle mě popisuješ "jenom" princip vzniku závislosti a neřešíš proč ta závislost vlastně vznikla. Podle mě byl třeba u tebe problém dřív a je skrytý v této větě: "Ani nevím proč, ale když jsme byli spolu, tak jsem prakticky nikdy celou tuto dobu nejedla (cca 10hodin)." - Nevíš proč, ale z nějakého důvodu to přeci bylo a podle mě je ten důvod důležitý. To je ta věc, která tě odlišuje od toho "normálního" zbytku, která by si to nutkání nevypěstovala. Ten problém, jak říkáš, má hodně společného s obyčejnými závislostmi, s toxikomanií a i zde jsou různé příčiny, proč tomu někdo podlehne. Někdo to prostě jen zkusí, ze zvědavosti, dalšího k tomu pobídne parta, ale spoustu lidí, třeba nemá životní náplň nebo "něco" hledají nebo si "něco" kompenzují a to jsou ti, kterým se ten zvyk spojí s tím "něčím" - s nějakým průšvihem, který nejsou schopni řešit a proto od řešení utíkají k závislostem, které jim dovolují na "to", chvíli nemyslet, ale časem už si neuvědomují, že je to vlastně útěk. Podle mě je spousta mechanismů vzniku toho nutkání a pokud v počátku byla pouhá zvědavost nebo "náhoda" tak tenhle princip co popisuješ pomůže, ale rozhodně nevěřím, že je to 90% lidí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale ano, popisuji - z důvodu hladovění, nedostatku jídla nebo striktních diet. U někoho to může mít i důvod psychycký, že začne zajídat nějaké problémy, ale ve výsledku se to u většiny stejně vyvine "jen" v ten návyk.

      A ten důvod, že jsem nejedla tehdy byl proto, že prostě nebyl čas. To "ani nevím proč" jsem asi špatně podala. Měla jsem to vystihnout jinak. Prostě když jsem s ním byla, tak se jídlo neřešilo. Málokdy jsme někam šli a mě bylo třeba blbé si u něho doma o něco říkat.

      Vymazat
    2. Chápu. Já se taky špatně vyjádřila. Chci jen říct, že řešit ten problém prostou abstinencí = zkrátka odolávat, jistě pomůže, ale lidi, kteří si ten návyk vypěstovali v důsledku nějakého psychického problému, tak budou bez té drogy najednou konfrontováni s tím problémem - a teď bude záležet jak se k tomu postaví. Buď se k tomu návyku vrátí a nebo ho budou muset řešit, aby neměli důvod se vracet a nebo se u nich vyvine jiná závislost. Ten přístup "prosté abstinence" zabere u lidí, u kterých se to vyvinulo více méně "náhodou", ale těch je podle mého menšina ne většina. Ale i tak je to určitě cesta, o které je dobré vědět a je obdivuhodné, že o tom šíříš osvětu! Můžu se tedy zeptat - ty jsi již přesvědčená, že přejídání u tebe není spojeno s žádným problémem, že to s ním zkrátka nesouvisí?

      Vymazat
    3. No v té knize jde ale o tohle především - ukázat a vysvětlit, že převážně za to psychické problémy vlastně nemůžou. A osobně si myslím, že u většiny to tak opravdu bude. Mnoho lidí mi psalo, že ačkoliv vyřešili všechno možné, pořád přejídáním trpí. A nikdy nejde, aby bylo všechno perfektní. A i když není, přesto to člověk nemusí řešit nějakou závislostí ;) Takže já věřím opravdu spíše teorii této knihy, která mi příjde rozumnější a asi to člověk lépe pochopí, když ji přečte celou ;)

      A ano, já jsem si jistá, že u mě s žádný problémem spojeno není a vůbec nesouvisí.

      Vymazat
    4. Autorka vlastně "získala" tento náhled na věc po přečtení knihy Rational Recovery, která je původně zamýšlená pro lidi závislé na alkoholu. Ve své podstatě je to stejné, každý máme tendenci k něčemu jinému. Jen si myslím, že na této myšlence to může být lépe pochopitelné. Taky třeba začneš pít kvůli těžké životní situaci, psychickým problémům a podobně. Pak piješ, protože problémy přetrvávají, ale hlavně taky proto, že už sis na to zvykla a je to vlastně tvůj výchozí stav a tělo si o ten alkohol říká, zkrátka návyk. Podle mne v tomto případě taky nejdříve budeš spíš řešit závislost na alkoholu, poněvadž to je velmi nebezpečný stav, nebudeš čekat, až si vyřešíš všechny psychické problémy a až potom přestaneš pít, to by ses totiž taky nemusela dočkat. Problémům se stejně nevyhneš, ať už jsi na něčem závislá nebo ne, problém přetrvává a co víc, ty sis k němu přibrala další, který právě přerostl ve fyzický návyk. Nevím, jestli to slova vyjádřila správně, ale minimálně je to pohled trochu z jiné perspektivy, na které může být daná situace lépe viditelná :-). K.

      Vymazat
    5. Pravda, takto je to tam vysvětlováno. Možná to bude i pochopitelnější pro některé no :)

      Vymazat
    6. Tak s tím alkoholismem je to trefné, ale u léčby této závislosti se bez psychoterapie málo kdo obejde a to je to o čem mluvím.

      Vymazat
  34. Moni, děkuju moc za tento článek. Já už spoustu let (s přestávkami) bojuju s bulimií, teď se to zase bohužel vrátilo. Pokaždé hledám důvod, proč sakra dochází k záchvatu a je to asi fakt o tom zvyku.
    U mě to začalo anorexií - vyloženě jsem hladověla. A pak nastalo období nekonečného vlčího hladu. Takže když jsem se najedla (a že to bylo opravdu k prasknutí), šla jsem to v zájmu štíhlosti vyzvracet. A pak se z toho stal rituál. Vážila jsem stále nějakch 45 kg, byla jsem anorektička s bulimií.
    Nakupovala jsem si zákusky, zmrzliny, šlehačky, oplatky, všechno jsem si naskládala na stůl a jedla a jedla a zvracela a jedla a zvracela a pořád dokola. Až se z toho stal bludný kruh, ve kterém se motám - bohužel - doteď. Podařilo se mi 3 roky zůstat "čistá" (a to bylo ze dne na den - prostě se mi v hlavě něco přecvaklo díky jednomu člověku), ale pak se to zase vrátilo. Zkoušela jsem se s tím naučit žít, že to patří k součásti mého života, ale to už jsem musela být úplně zaslepená. Když bych se na sebe podívala "z výšky" a chvíli sledovala, jak se přežírám a zvracím, tak si poklepu na čelo a řeknu "Jdi se léčit, člověče". Vím, že to není normální, že mi to ničí život (psychika, vnitřní napětí, nervozita). Chtěla bych být normálním člověkem a nemít na prvním místě to jídlo. Tolik bych chtěla! Ale doposud jsem si říkala - Jak? Když mi ani doktoři nepomohli se z toho dostat? Opravdu je to k zamyšlení.
    Můj život ovládá "zvířecí část mozku". Když si to představím, tak je to hrozné!!! Moje pravé Já, to racionální Já, je odsouváno nějakou "jinou silou". Mohla bych žít šťastný život bez přejídání a zvracení. Užívat si naplno posilování, těšit se ze skvělé postavy, užívat si krásných dnů. Místo toho trávím čas přežíráním a zvracením. Postavu mám sice hezkou, ale to je jenom obal. Potřebuju spravit i duši. Tento článek mi opět otevřel oči. Mončo, moc ti za něj děkuju. Veronika.

    OdpovědětVymazat
  35. Rozhodně se nedá říct, že bych trpěla záchvatovým přejídáním, ale cestu za mou vysněnou postavou mi trochu narušuje moje chuť. Občas mi přijde, že se potřebuju pořádně najíst- ať už po dlouhém dni, po náročném vícefázovém tréninku, při učení na maturu.. Jsem schopná spořádat spoustu jídla, jenže s tím rozdílem, že mě to pak až tolik netrápí. Nebo, jak to říct, trápí, ale ne tak, abych kvůli tomu byla nějakým způsobem psychicky v háji, jestli rozumíš. Prostě jsem si dala něco mnohem víc nad režim, no, tak se stalo. Jenže zpětně si říkám, že jsem fakt hloupá, že mi tohle akorát ničí tu cestu dát pryč ty poslední tuky na bocích - po čem tolik toužím.
    Po přečtení tohoto článku jsem si řekla, že je to divný, ovládám se sama a ne nějaký zvířecí mozek. Ale přes den jsem o tom přemýšlela trošku z jiného úhlu, a zjistila jsem, že máš neskutečnou pravdu. Vážně mě v tu chvíli ovládá TO, protože JÁ mám za cíl skvělou postavu. A to je ono. Myslím si, že když si tohle člověk uvědomí, vážně se nad sebou zamyslí a bere tohle "špatné" jídlo už jinak.
    Proto Ti děkuji, za tenhle skvělý článek. Kdybych si ho přečetla někde jidne, tak se nad tím asi ani nezamyslím. Ale díky tobě, mě to vrtalo v hlavě. A proto děkuji - jsi neskutečně vlivný člověk. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já děkuji za komentář :) Sama jsem si po přečtení uvědomila, jak moc nás naše instinkty ovlivňují a co všechno vlastně můžeme ovlivnit, když jim nepodlehnem. Je to zajímavé, fakt mě ta lidská psychika začala fascinovat o to víc :)

      Vymazat
  36. Já vím, že to absolutně nesouvisí a nechci, aby to vypadalo jako nějaké hnidopišství. Berte mou poznámku jenom jako zajímavost nebo ji ignorujte :). Chtěla jsem jen říct, že my nemáme na rozdíl od zvířat nějakou část mozku navíc, jen té lidské dáváme zkrátka přednost na rozdíl od zvířat. Ale zvířata mají tu "lidskou" = rozumovou také, např. pes kolem, kterého běhá neklidné děcko a tahá ho za uši - samozřejmě, že kdyby se pes řídil instinktem tak dítě dobře neskončí, ale zkrátka se v tu chvíli řídí tím "lidským" co v něm je. Ale to fakt jen taková poznámka, vím že neni podstatná ....mějte všichni krásný den.

    OdpovědětVymazat
  37. Krásně napsáno Moni, ale až mě u toho mrazí, když si představím a vzpomenu že i já jsem kdysi tak podobně jako ty procházela obchodem a měla ty samé myšlenky.. vřelo to ve mně, bylo to tak silné.. naprosto tě chápu, vím čím si procházíš a nezávidím ti.. ale já se z toho dostala, už déle jak rok (asi 14 měsíců) se nepřejídám a toto nutkání v oc´bchodech už nemám.. i když občas bych si sice dala to na co mám chu%t a ve velkém, ale potlačím to a dám si jen kousek.. teď je mi krásně, ale kdysi jsem chtěla umřít.. vím že bych neměla tu sílu se zabít, protoi jsem jen živořila.. ze dne na den přežívala, ale teď si den užívám naplno..
    Přeju to samé i tobě a máš můj obdiv za to jak to tady píšeš veřejně a chceš lidem pomáhat.. to já se za svůj problém styděla a bála jsem se to někde říkat abych nebyla divná.. ale ty jsi naše hrdinka a my ti moc fandíme.. :-)
    Dokážeš to také, neboj.. teď už budou jen ty dny bez přejídání jen přibývat :-)

    OdpovědětVymazat
  38. Hezký článek. Mnoho věcí ka zamyšlení. Knihu si určitě přečtu, protože i já s jídlem a přejídáním bojuju. Tak ať se všem daří to zvládnout!

    OdpovědětVymazat
  39. fuu ale co v takom pripade, ze nikdy nejdem jest s tym, ze sa chcem prejest? vzdy si hovorim len, ze trosicku tohto chutnam a ako si to dam, tam mi zrazu prepne hlava a uz len tlacim a nerozmyslam nad tym, az kym mi nie je zle...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně taky v hlavě úplně přepne a najednou nejde přestat jíst. V té chvíli jakobych byla jiný člověk.

      Vymazat
  40. Ahoj Moni, moc děkuji za skvělý článek. Metodu vyzkouším, počítám cca pozítří :) Vždycky jím 3 dny super (přesně dle kalorického výdeje) a čtvrtý den mne přepadne mlsná. Mrcha jedna. Zkusím ji tedy poslat do kelu důrazněji :) Hubnu po porodu, sice 10kg za půl roku, což je fajn, ale nebýt "naléhavých mlsných" bylo by to určitě snažší a rychlejší. A vůbec Ti děkuji za fajn blog! Pěkný den

    OdpovědětVymazat
  41. Skvělý článek a jsem strašně moc ráda, že v tom nejsem sama. Je úžasné, že se našel někdo, kdo tyhle své problémy vypustil do světa a snaží se tak pomoct sobě i nám ostatním :) Myslela jsem si, že mám chut na sladké jen proto, že mám špatný jídelníček, ale i když jsem ho uplně změnila a začala jíst zdravě, přejídání se neztratilo. 1-2x za týden se prostě musím přejíst a pak přijdou ty výčitky. Někdy slzy, deprese, ale pokaždé to končí omezováním se v jídle další dny a takhle se to opakuje každý týden. Jednou jsem vydržela 2 týdny se nepřejídat a byla jsem nepříjemná a zlá. Jsou to opravdu abstinenční příznaky? Zmizí, pokud vydržím a nepřejím se? Vím moc dobře, že to ničí mně i mé tělo. Jsem vyléčená anorektička, pak přišlo přejídání a bulimie, z které jsem se dostala. Dnes se pouze přejídám. Hlídám si čas, aby to nebylo večer, protože přeci, když jíme večer sladké tak tloustneme, ale podle mně to vyjde na stejno. Už to nedělám proto, že mám na to chut. dělám to proto, že musím. Beru kvůli tomu prášky na žaludek, měla jsem náběh na vředy, ale doktorovi jsem nikdy neřekla, že to dělám. Mám strach, že se toho nikdy nedokážu zbavit :(

    OdpovědětVymazat
  42. Ahoj Moni, pravidelne cvicim, snazim se jist zdrave, ale nekdy prijdou dny - období, kdy se prejidam, a pak moje ploche brisko (muj sen) je v nedohlednu, jelikož mi jde vše do této partie.
    Před Vanoci jsem docetla knihu Místo činu lednička (Když se z jídla stane problém) od Renate Gockel a na zaklade toho mi doslo, že za prejidani muze strach, osamelost, nuda, starost ci nejaky problém, proste psychika. Jsme na nekoho nastvane, tak si zacpeme pusu jídlem, tim jídlem problém oddalime, a pak svoji zlobu preneseme na sebe v podobe výčitek, ze jsme se prejedly. Nicmene problém to samozrejme nevyresi.
    Po Vanocich jsem si to dokazala zdůvodnit, co se deje, ale i presto, že jsem byla v pohode, k tomu prece jen doslo a ja si rikala proč. Že to už je opravdu špatný zvyk - závislost. Nyni po precteni tvého clanku, jiz chápu, jak to je, a opravdu to sedi. Prejidani u mne probiha tak, ze zpočátku se na to tesim...na ten prijemny pocit, co prijde. Nekdy si reknu, ze si dam jednu oplatku na chut, ze to zvladnu, ale to nikdy! Vzdy se pak spusti kolotoc a prejde to v mechanicke zacpavani pusy, pak vycitky, litost...uplne je ze mne jiny člověk, kteremu nedokazu nic vysvětlit a zastavit ho. Nikdy se neprejim nicim slanym - fast foody ani brambůrky nekupuji, protože mi to nechybi. Ja proste celkove vůbec nesolim, ale co vždy vykoupim - je pekarna. Sladke pečivo, buchty a k tomu ruzne susenky, oplatky (cokoladu jen zřídka). Uz si rikam, ze je to snad nejaka zavislost nebo jestli mi něco nechybi.
    Moc diky za clanek - nakopl me. Poslední dobou jsem si říkala, jestli ma někdo taky takove problémy. Drzim pesti! Musime nad tim vyhrat!

    OdpovědětVymazat
  43. Bravo! :) V minulém týdnu jsem zažil něco, co deptalo mou psychiku, nedokázal jsem odolávat návalům jídla a pokušení bylo nehorázné. Vím, že po teoretické stránce znám všechno moc dobře, vím co a proč a jak funguje, ale nedokázal jsem se uhlídat. V hlavě mi vždy líta mnoho myšlenek, jak říkáš racionální "já" říká ne, ale to druhé je silnější. Věřím, že se dokážu opět zbavit tohoto problému, protože jednou jsem byl vítězem, nepřejídal jsem se přes rok a mohu potvrdit, nechybělo mi to. Potom jsem řekl, jednou za čas to nevadí a nevědomky do toho spadl znova. S tímto článkem co jsi napsala, jsem uviděl možnosti trochu jinak a pochopil pár souvislostí a věřím, že se opět dostanu tam, kde jsem dříve byl. Knížku si určitě přečtu :) prozatím děkuji za článek a mnoho síly tobě i ostatním! :)

    It is never too late to change

    OdpovědětVymazat
  44. Super! Takto som skončila po 8 rokoch s bulímiou..... Zo dňa na deň som sa zaťala a proste som nechala po sebe tie pocity na nutkavé prejedanie stiecť... Výsledok rok a 3 mesiace bez zvracania. Vybudovaná akási disciplína a hlavne "abstinencia". . . Dúfam, že je to navždy. Presne ako píše autorka knihy, bolo veľa impulzov a chvíľ, keď som bola sama doma amala som nutkanie nahádzať do seba všetko a potom to dať von, pre ten pocit, že môžem..... Ale na podnety som jednoducho prestala reagovať. Oni prišli, prišlo ich mnoho a ja som ich vnímala, ale nevykonala som ich. Nezodvihla sa a nenahádzala do seba jedlo ako zmyslov zbavená. Teraz keď nad tým uvažujem, tak som si jedlo nedokázala ani vychutnať. Proste som nevnímala jeho chuť, množstvo, nič.... len som ho pratala do seba akoby to bola nejaká životodárna mana.... Viem, že tieto choroby sú o abstinencii na celý život a o to ťažšie, že my s ppp proste musíme jesť, nie ako alkoholici a fajčiari, tí sa môžu svojej droge vyhnúť. Každopádne ide to! A viete čo? Vždy keď mato prepadne (stáva sa to stále menej často), tak mi pomôže jedna veta: "IIt's not the size of the dog in the fight, it's the size of the fight in the dog.” Takže nenechajte vyhrať to "zvieracie" ja ako píše Monika a proste ho ignorujte. Ide to....

    OdpovědětVymazat
  45. Ten tvůj příběh mi naprosto připomíná ten můj.. ze začátku jsme se s přítelem vídali 4x týdně tak od 12 do půlnoci, nic jsme nejedli, jen byli někde venku.. a pak jsem se v noci naprala :D nemůžu říct, zda se u mě jedná o přejídání, protože jsem si to nikdy nedovolila.. prostě příjde den, kdy mám vážně chuť jen na jídlo, nedokážu myslet na nic jinýho, soustředit se.. celý den něco jím, ale prostě si nedovolím sníst všechno to, co bych chtěla.. a že bych toho nejspíš taky zvládla požehnaně, protože cítím neskutečný hlad, i když musím být nasycená..pokud mám v té době ještě nějaké problémy,je to ještě horší, kdy mám pak chuť si strčit prst do krku a bylo by to.. Ale to si taky nedovolím, protože vím, že je to špatný. Tak vím, jak tohle dokáže pěkně otravovat život.. Držím ti palce, ať to zvládneš!:)

    OdpovědětVymazat
  46. Zajímavý pohled na věc.Článek mě donutil se zamyslet. Do teď jsem si myslela že za moje záchvaty žraní sladkýho může nespokojenost ve vztahu... Ale teď si začínám myslet, jestli v tom nemá prsty muj přerušovaný půst co držím...
    Míša

    OdpovědětVymazat
  47. Ahoj Moni, nejprve ti povim, jsi uzasny clovek! Osobne te neznám, ale sleduji te dlouho a itak si to troufnu rici.Zustan nihama ns zemi atakova jaka jsi!! :-) ale ted proc pisu, chtela jsem se zrprat jjestli po prectenu knizky se ti uz vzdy podarilo porazit nutkani se prejist nebo jsi to uz parkrat nezvladla a i pres snahu se prejedla? Mne totiz kniha zprvu pomohla a ted se mi zda, ze to na me prichazi znova. Asisi ji budu muset zase precist...
    dekuji za odpoved Iveta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahojky, něco přes měsíc jsem to zvládala v pohodě, ale pak to přišlo zase :-/ Takže jsem si taky říkala, že si ji přečtu znovu. Jak jsem to viděla všechno černé na bílém a byla o tom přesvědčená, tak to prostě šlo, takže to asi zkusím, protože tento nekonečný problém už mě taky fakt nebaví.

      Vymazat
  48. Opravdu moc děkuji za článek, celou dobu jsem si myslela a i přes to všechno, co jsem četla, si stále myslím, že obžerstvím reaguji na jakýkoli stres. Potíž je v tom, že jsem celé dny doma s dítětem a o to je horší nutkání odolat...ale potvrdilo se mi to, že vše je jen v mojí hlavě. Ráno začínám třeba pohankovou kaší a každý den si dělám ovocné a zeleninové šťávy..co se zdravého stravování týče, mám teorii namakanou tak, že bych klidně mohla radit, ale ta praxe...Prostě to nedávám, pokud jsem doma a nejdu s prckem ven. Asi to chce na sebe jen trochu větší bič a víc si uvědomovat svoje pocity a samu sebe. Každopádně tohle je snad první článek, na který vůbec reaguju a moc za něj děkuju. Dodal mi alespoň trochu víc disciplíny (tedy alespoň v tuto chvíli :) ).

    OdpovědětVymazat
  49. Myslíš že by se toto dalo aplikovat i jiné závislosti? Třeba závislost na fb?:)

    OdpovědětVymazat
  50. A od teď jsi moje nejoblíbenější blogerka! Čtu tvé články už celkem dlouho, ale na tento jsem narazila až dnes - poté, co jsem hledala články na toto téma, protože jsem se dnes opět neovládla :( Bojuji s tím už asi půl roku. Vím, že Vánoce jsou až za 4 měsíce, ale už teď mám jedno velké přání - aby ZP přestalo. A doufám, že do Vánoc to zvládnu. Budu se řídit tvým článkem. Sleduji tě i na insta a mám tě moc ráda. Díky za tak skvělý blog!

    OdpovědětVymazat
  51. Skvělý článek, moc děkuji.... asi po 2 letech se mi od Vánoc ten bludný kruh navrátil.... stále se na něco vymlouvám/vymlouvala - nervozita, stres, nachlazení, dojíždění do školy a teď zkoušky a samota... dostala jsem se do stádia, že jsem si v tom sebeničení začala libovat..... a začíná mi to připadat jako něco normálního. Nemůžu si vzpomenout, jak jsem to tehdy překonala, ale byl to běh na dlouhou trať, ale nejvíc mi pomohlo najít cestu k sobě a hlavně lásku k sobě samé... Binge eating má pro mě děsný side effect a to, že se začnu nenávidět a můj mozek si to užívá, jelikož veškerá pozornost se směřuje na jídlo a potom pocit nenávisti. No, ale myslím, že je na čase to změnit a díky tvému článku (který si ještě jednou minimálně přečtu) opět najdu sílu a chuť do života. Přece rok plný zdravé výživy a skvělých činností, nenechám zkazit tady par týdny... Akorát jsem si uvědomila, že na sobě musím začít pracovat a srovnat si zas všechno trochu v hlavě. Tím bych chtěla podpořit i všechny ostatní, že to zvládnete. Důležité je najít chuť se usmívat a mít se rádi a kašlat na to, co si vás myslí ostatní. :-*

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za všechny komentáře :) Odpovídám na ně tady na blogu ;)